Život a dílo Miloše Říhy: Byl carem, ale Rusko ho i semlelo, říká kolega Sýkora
Potkávali se na domácí ligové scéně, hlavně pak v Rusku, kde oba trenérsky zazářili. „Ale Miloš víc, byl top,“ uznává Marek Sýkora v otevřeném rozhovoru pro iSport Premium a pouští se do vzpomínek na v úterý zesnulého Miloše Říhu (†61). Charismatickému kouči a jeho specifické osobnosti velká východní země náramně sedla. Se vším všudy. Hokejově i životně. „Ale bylo to vykoupené velkým tlakem a stresem,“ ví 71letý expert, o čem mluví. Sám si prošel ruskou školou, kde trenéři naráží i na přísné a hlasité manželky hráčů.
Když se v úterý odpoledne rozletěla do světa zpráva, že Miloš Říha zemřel, jeho o deset let starší kolega netajil šok. „Znal jsem ho od nepaměti jako velkého silného chlapa, pořádného hokejistu. Byl to kolega a jeho smrt mě zasáhla. Odejít v jednašedesáti letech je brzy,“ říká Marek Sýkora, bývalý úspěšný kouč extraligové Plzně či řady celků v KHL.
Každý v branži věděl, že Miloš Říha leží ve špitále na IKEMu, tušilo se, že to musí být vážné. Ale pak přišla ta zdrcující zpráva... Jak jste ji přijímal?
„Znovu se ukazuje, jaký bývá život. Můžete být výborný hráč, skvělý trenér a nakonec vás stejně všechno semele. Milošovo úmrtí je zlou zprávou pro celý náš hokej, každý trenér národního týmu je zkrátka ikona, pro Miloše to platí beze zbytku.“
Když se řekne Miloš Říha, co vám naskočí na mysl?
„Vybaví se mi naše trenérské souboje, ale ty souboje berte v uvozovkách. V extralize jsme byli oba dvakrát ve finále, oba jsme posléze vyrazili do Ruska, kde jsme se často setkávali, blahopřáli si navzájem, když se nám podařily hezké výsledky. Miloš se přes Voskresensk (2005/06) dostal do Spartaku Moskva (2007-10), nakonec vedl i Petrohrad (2011-12), což byla obrovská štace. Ale byli jsme spíš kolegové než přátelé. V mém případě má však výraz kolegialita obrovský význam.“
Říha si udělal velké jméno ve Spartaku Moskva, ušlápnutý klub se skvělou historií postavil na nohy a vrátil do ruské špičky. Sám sebe tím vystřelil mezi nejžádanější trenéry v KHL. Jak jste vnímal jeho nástup ruské slávy?
„Ve Spartaku zabodoval, v Moskvě byl carem. Bez přehánění. Užíval si to tam plnými doušky. Pamatuju si, jak jsme spolu hráli zápas na Štědrý den, strávil jsem s Milošem a jeho paní podstatnou část dne na hotelu a bylo to fajn. Když je to na Vánoce, to vám zůstane v paměti.“
Šéfové se nebojí o vás, ale o své posty
Rusko umí hodně dát i sebrat, euforii nezřídka střídá pád. Miloš Říha drsný sešup zažil po vyhazovu z Petrohradu, odkud musel odejít z první příčky. Dlouho trvalo, než dobil baterky a dostal se zase do ráže, jak jsme ho všichni znali...
„Petrohrad byl klubem pouze pro prominentní trenéry a prominentní hráče. Jak říkáte, semlelo ho to tam. Ale čemu se divit. Práce v tak exponovaném klubu je vysilující, vyžaduje obrovské množství energie a nasazení. Pracoval jsem v Magnitogorsku, něco o tom tlaku na kouče vím. Což třeba někteří naši trenéři, kteří šli do Ruska po nás, bagatelizují
