Čaloun o mládeži: Talenty stahujeme dolů. Má řešení inspirované Finskem
Vyhrál olympiádu i mistrovství světa. V současné chvíli je však mnohem podstatnější jeho zapojení ve strukturách mládežnického hokeje. Má přehled, ví, co se ve vývoji hokejových nadějí může zlepšit. „Vytvořme konkurenční prostředí, to je základ všeho,“ míní bývalý útočník Jan Čaloun (48), jenž vede talenty v Ústí nad Labem. A hlavně má srovnání z Finska, kde dlouhá léta jako hráč úspěšně působil a dodnes tam jezdí na stáže.
Cítí, že světová špička českému hokeji už po mnoho let odskakuje. Sám přiznává, že na posledním juniorském šampionátu ho nejvíce nadchl čtvrtfinálový duel skandinávských zemí Finsko-Švédsko. „Ten zápas bral dech. Nádherný, aktivní hokej z obou stran,“ liboval si někdejší střelec Jan Čaloun. Právě ve srovnání se zemí tisíců jezer lze podle něj najít pár receptů, jak to, co Češi nyní na ledě servírují, vylepšit.
Kluby: IFK Helsinky (1997-2001), Blues Espoo (2001-04) |
Česko znovu zakončilo juniorský turnaj prohrou ve čtvrtfinále. Je to obraz reality?
„Má to dvě strany. Přístup, nasazení a obrovskou bojovnost lze jedině vyzdvihnout. To se mi líbilo. Ale těžce zaostáváme v individuálních dovednostech. Bylo to vidět v zápasech se Švédy nebo proti USA. Oni si vytvoří tlakem do brány, šikovností nebo skrytou přihrávkou pod hokejkou daleko lepší situace. V tomhle je hokejový svět dnes bohužel někde jinde.“
Rozevírají se výkonnostní nůžky čím dál více?
„Asi ano, protože bojovnost, přístup a nasazení, to by mělo být automatické. Ale rozdíl ve výkonnosti je velký. Důvod vidím v malé, nebo žádné konkurenci.“
Myslíte v mládežnických kategoriích?
„Také. Ale i celkově. Byl jsem v únoru na stáži ve Finsku u týmu IFK Helsinky. Tam jsem na vlastní oči viděl tu obrovskou konkurenci, ze které Finům roste už od úplných dětí mnoho rozdílových hráčů. V každé kategorii, kterou jsem měl možnost pozorovat, ať už to byly ročníky 2005, nebo 2009, měli v týmu alespoň 35 dětí.“
Už v takhle mladém věku se daly vypozorovat budoucí hvězdy?
„Byl jsem například na ledě s ročníkem 2008. Byly tam čtyři ledové plochy vedle sebe, takže naráz bylo možno vidět asi 150 dětí. Krásný pohled. Sedmdesát minut všechny děti hrály. Skvělý, vydatný trénink. A už tam byly jasně patrné individuality.“
A tak to bylo všude?
„O dvanáct kilometrů dál trénoval Jokerit, úplně stejná písnička. Ptal jsem se, jak to probíhá v městech jako Jyväskylä nebo Oulu. To samé. V obrovských náborech už jim rostou budoucí Ahové a Lundellové.“
Hlavní rozdíl je tedy už v počtu dětí v mládežnických ročnících?
„Ano, ale není to ta hlavní potíž. Ve Finsku bylo 35 dětí v každém ročníku. U nás v Ústí je úspěchem 22 dětí v ročníku. To by na severu bylo považováno za těžký neúspěch. Když je tady v ročníku dětí patnáct, tak je trenér bez šance a musí hrát i s dětmi, které nejsou třeba tak zdatné nebo na tréninky kašlou. To hrozně sráží celkovou atmosféru a ničí to ambiciózní kluky. Pozor, naši hráči jsou stejně talentovaní a i nám se rodí rozdíloví hráči, ale
