Svazový šéftrenér Filip Pešán zaťal nůž do vlastní nohy, když se po juniorském šampionátu trefoval do práce s mládeží v klubech. „Všechno začíná v soutěžích, jsou hodně špatné,“ tvrdí dlouholetý úspěšný trenér mládeže Zbyněk Zavadil (81). Model posvěcený svazem a jeho experty je prvotní důvod, proč český hokej klesl tam, kde je. Neprodukuje tolik dobrých hráčů nebo je často v hodně mladém věku vyhání do ciziny, čímž se chabá kvalita soutěží ještě rozdrolí. V obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium popisuje, jak mladí hráči nedostávají prostor, proč stále věří české cestě či popisuje, jak skončila jedna poradní skupina, v níž působil s Luďkem Bukačem.
Má úžasný přehled o současných hráčích i daleko do minulosti. Zkušený praktik Zbyněk Zavadil za půlstoletí trenérské praxe vypiplal ve Slavii a později Letňanech desítky hráčů a připravil je pro velký hokej.
Od Petra Břízy, Davida Volka, Richarda Žemličky po Jakuba Vránu, jehož přerouboval z gólmana na střelce, nebo Michaela Krutila, jenž po juniorském mistrovství světa letěl s Michalem Teplým rovnou na kemp Chicaga. S nimi a dalšími hokejisty, včetně Davida Pastrňáka, spolupracuje dodnes.
Poslední medaili z juniorského šampionátu přivezla osmnáctka s Vránou a Pastrňákem před sedmi lety. Pak následovalo ještě vítězství na Hlinkově memoriálu, ale jinak se nezdařilo nic. Proč se čím dál víc vzdalujeme od časů, kdy bývali Češi statní junáci?
„Je to hodně smutné. Táhne se to patnáct nebo kolik let, pořád se o tom mluví a nic se nedělá. Do novin tvrdí, jak to zkvalitňují, přitom to zůstává pořád stejné. Trénink umíme, víme, jak se to má dělat. Ale všechno začíná u mládežnických soutěží. Ty jsou hodně špatné. Rodiče na to pak reagují tím, že posílají svoje děti pryč, dokonce už kluky ve třinácti letech! Přitom je to nesmysl, oni kolikrát ani nevědí, kam jdou. Tím se ještě prohlubuje úbytek kvality, protože hráčů zůstane míň a ještě víc se to rozmělní.“
Po rozruchu kolem vystoupení Filipa Pešána chce svaz zúžit soutěže co nejrychleji. Aspoň se konečně něco pohne, co myslíte?
„Tomu bych rád věřil. Ale nevím.“
| Kdo je Zbyněk Zavadil (81) |
| - Hrával za Slavii, Olomouc a Třebíč, pak dlouhá léta trénoval mládež ve Slavii a od založení klubu v Letňanech - Mezi jeho odchovance ze Slavie patřili Petr Bříza, David Volek, Richard Žemlička, Pavel Geffert, Jaroslav Bednář, Tomáš Vlasák, z Letňan vzešli třeba Jakub Vrána, Václav Karabáček nebo Michael Krutil - V přípravném období se věnuje i hráčům z NHL, jako jsou David Pastrňák, Tomáš Hertl, Michal Kempný a další. |
Patříte k zastáncům české cesty. Pořád stojíte za tím, že se jí dá prorazit?
„Voráček, Frolík, Hertl, ti všichni se přece naučili hokej tady. I Pastrňák s Vránou, i když odešli v patnácti na dva roky do Švédska. Naše metodika a trenéři, to bývalo na vysoké úrovni, mělo to hlavu a patu. Finové a Švédové to od nás kopírovali. A ještě tam byl jeden článek, který hrozně chybí, a to Dukly. Dneska se hráči vyprodukují, jednoho nebo dva vezmou do áčka a tam hrají tři střídání po patnácti vteřinách. Ostatní nemají kde a v třetí soutěži už se tolik netrénuje, i když je dobrá pro to, aby někde hráli. Hodí se spíš pro ty, kteří nemíří vysoko.“
Nyní tu jsou jen Litoměřice, další projekt po vzoru Dukel se neuskutečnil. Navíc tam hráli cizinci a starší hráči, chytá osmadvacetiletý gólman. Má to vůbec smysl?
„To je přitom tak viditelné... Navíc jeden tým by to nezachránil. Dřív bylo Dukel, VTJ a Rudých hvězd patnáct až osmnáct ve třech soutěžích, od Jihlavy po Písek, Klatovy. To máte tři sta lidí v provozu. Dostali prostor v seniorské soutěži, kvalitně trénovali. Šli tam, protože nechtěli do tanku nebo na hranice. I ze třetí soutěže pak hráli tu nejvyšší.“
Dneska je takových hráčů dohromady dvacet, třicet...
„A hrají jen první třetinu. Pak už je k tomu nepustí, protože chtějí výsledky. Otázkou zůstává, jestli na to ti hráči mají, nebo ne. Ale to zase souvisí s tím, že vyšli ze špatných soutěží. Na druhou stranu, zájem dole, od rodičů, je enormní. Dostanu se do všech kategorií, mluvím s nimi. Oni jsou ochotní pro to dělat možné i nemožné. Ale chybí hra. Dřív se hrálo šedesát, osmdesát zápasů. Teď přišlo to neštěstí s pandemií, ovšem i když nebyla, kolik kvalitních zápasů se hrálo? Hrozně málo. A to ještě týmy nasazují v základní soutěži jeden mančaft a na play off jiný, stáhnou si hráče z áčka.“
Poukazuje se rovněž na to, že v klubech nejsou dost důslední, české prostředí a chabá konkurence nenutí víc pracovat a snažit se být lepší. Vidíte to rovněž tak?
„To je pravda, ta naše trošku švejkovská povaha... Jenže i přesto to tady kdysi fungovalo a my ty hráče vyprodukovali. Hokej je zimní sport číslo jedna, vyrostlo jich tu plno. Hráči tady pořád jsou. Ještě do žákovských let držíme krok, do dvanácti, třinácti let, potom nám to ujíždí. A protože jsou soutěže špatné, chodí hráči do zámořských juniorek. Ta naše je hrozná a jak říkám, chybí mezičlánek, který dřív plnily Dukly. V atletice a dalších sportech pokračují, v kolektivních sportech skončily. S tím už měli dávno něco vymyslet.“
Dost lidí tenhle stav pochopitelně kritizuje, nemají však potřebu se víc zapojit. Pak jsou tu taky snahy oponenty umlčovat nebo jim vyhrožovat. Vy jste byl svého času členem expertní skupiny vedené Luďkem Bukačem. Ta zase velmi brzy zanikla, proč?
„Byli tam Jirka Hrdina, Alois Hadamczik, Josef Černý, Jarda Holík, František Kučera. Považoval jsem za čest, že si mě tam Bukač vzal taky. Rozdal úkoly, po třech jsme vždycky pracovali na jednom zadání. Měli jsme jednu schůzi, přišla druhá. Na jedné straně seděli lidi ze svazu, na opačné my. Jak to začalo, Bukač promluvil k nominaci trenérů u mládeže.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
