
Za oponou bývá označován jako nástupce Tomáše Krále v roli příštího šéfa českého hokeje. Minimálně je jedním z horkých kandidátů. Za Liborem Zábranským najdete práci, nejen řeči. Vrátil život brněnské Kometě, hokej snídá, obědvá, večeří. Disponuje poměrně jasnou představou, jak kdysi zlaté odvětví uzdravit. Zároveň i na něj logicky míří kritika. Někdejší uznávaný obránce je pátým rokem členem výkonného výboru svazu. „Hokej není zábava, ale dřina. To my pořád nechápeme. Potřebujeme rafany, ne jorkšíry,“ zvedl hlas v rozhovoru pro iSport Premium.
Ti, kteří to s hokejovou obrodou myslí seriózně, nadále čekají, s čím se vytasí svazové ústředí. Zda zůstane u zdrcujícího pohanění klubů z úst Filipa Pešána a následného odsouzení, nebo zda přijde sebereflexe elit a adekvátní reakce. „Filip není tím, kdo by hokej spojil,“ tvrdí Libor Zábranský. Vinu na trvající epoše hokejového temna dává i Slavomíru Lenerovi.
Atmosféra v českém hokeji je po MS dvacítek hodně rozbouřená. Jak to přijde vám? Tušíte klíčové změny, anebo lídři nahoře čekají, až se bouřka přežene?
„Určitě nic nepřejde, nevěřím tomu. Ukazuje se, jak je hokejové prostředí názorově nesourodé. Jeden říká doleva, druhý doprava, třetí rovně. Z mého pohledu tady není po sportovní stránce někdo, kdo by zavelel a za kým by všichni šli. V tom vidím největší problém.“
Sám jste členem výkonného výboru svazu. Jaké kroky podniknete?
„Na počátku šlo o vyjádření Filipa Pešána v médiích. Na rozdíl do jiných jsem nechtěl volit tuto cestu, řekl jsem mu svůj názor do telefonu. Svůj pohled jsem volal i Tomáši Královi. Za sebe říkám, že nevím, jak bych hokeji mohl víc pomoci než jít příkladem v řízení klubu. Tomášovi jsem slíbil, že i v novém volebním období (od léta 2020) zůstanu členem výkonného výboru, kde mu budu otevřeně říkat své názory. Ale s tím, že v Kometě jsem tak přetížený, že nemůžu vést žádnou sekci na svazu. Dostal jsem na starosti Nadaci Ivana Hlinky. Vymysleli jsme projekt, který funguje.“
Dobře, ale někdo musí zavelet. Aby šel hokej do sebe. Tomáš Král to nebude, protože to tak necítí.
„Od toho přece na svazu máme komise. To ony musí zavelet. Víte, já nemám moc rád, pokud si něco vzkazujeme přes média. Ale to co tady padne, ode mě dotyční slyšeli napřímo. Mám na mysli hlavně Slávu Lenera (dřívější šéftrenér svazu, nyní manažer rozvoje). Cokoli jsem mu řekl, že je z mého pohledu špatně, nikdy se nic nezměnilo. Sláva se někdy před jedenácti roky hrdě hlásil ke svému Desateru, co je třeba udělat, aby se náš hokej vrátil, kde býval. Tvrdil, že za deset let budou výsledky. V tomto směru mi u něj hrozně schází zásadní věc. Přihlásit se a nahlas říci: Myslel jsem to dobře. Sorry, nevyšlo to a musí to řídit někdo jiný… Nikdo by neřekl půl slova. Chlap by měl uznat chybu. Místo toho jedeme dál ve stejném duchu.“
Co je pro vás klíčový problém na svazu?
„Víme, že klubů je moc a tím pádem není konkurence. Ale to není o juniorce, o dorostu. Je to o žákovských soutěžích. Tam je obrovským problémem nízká kvalita zápasů, stala se strašná chyba. Po nás v klubech se vyžaduje profesionální, vrcholový přístup k mládeži, přitom nám je doporučován amatérský hobby přístup.“
V jakém smyslu přesně?
„Náš hokej hlásá: Děti, pojďte si hrát… To je hluboký omyl! My ta děcka musíme naučit vyhrávat. Jsem úplně alergický na to, když někdo řekne, že se nemá hrát v mládeži na výsledky. Naopak! Přece, pokud dám dítě do angličtiny, chci, aby ho učitel učil anglicky. Já si prošel trénováním od přípravky. Rodiče mi převezou děti s tím, abych je učil hokej. Od toho tam jsem. Ne abych je učil kotrmelce a hráli jsme si jako v nějakém kroužku.“
Co teď musí český hokej udělat, aby se nastartovaly účinné změny a zlepšilo se ovzduší? Pomohla by k uklidnění vášní Pešánova rezignace na šéftrenérský post?
„Heleďte, manažerem hokejového rozvoje je stále Sláva Lener. Na vaši otázku by měl odpovědět hlavně on. Za sebe říkám, že nevěřím tomu, že by Filip Pešán byl schopen s českým hokejem cokoliv udělat. To jeho prohlášení bylo, slušně řečeno, strašně nešťastné. Zároveň si nemyslím, že šlo o takový prohřešek, že by kvůli němu měl rezignovat. Každopádně, situace dobrá není. A Filip určitě není člověk, který by měl hokejové hnutí spojit. To si myslím upřímně.“
To tvrdí hodně lidí. Proč to vedení neřeší?
„Na to neumím odpovědět.“
Filip Pešán ostře napadl práci v klubech, zatímco na svazu je podle něj všechno v naprostém pořádku. Našel byste něco, s čím byste souhlasil?
„Nenašel jsem nic. Ostatně, vzpomeňte si na jeho dvacítky. Před třemi roky měl nejsilnější ročník. Kaut, Zadina, Nečas a další. Laufem se přešlo přes Finy do semifinále, kde jsme dostali nátěr od Američanů. Filip se vrátil do Česka a prohlásil, že nám tu schází kultura prostředí. A za čtrnáct dní z liberecké střídačky flákne rozhodčího flaškou po hlavě. Jaký to je od něj vzkaz? Ale pointa je jiná. On říká, že se špatně pracuje v klubech. Ve dvacítce nároďáku máte skoro vždycky tři pětky z ciziny. Takže on vlastně zkritizoval kluby v Americe, že špatně pracují s našimi hráči. A proč odsud mladí kluci odchází pryč? Protože není konkurence a chybí kvalitní zápasy. To všechno víme.“
Váš syn Libor také odešel do zámořské juniorky. Není to zvláštní? To samé syn kouče reprezentační osmnáctky Dominik Petr, který zamířil do Finska. Svaz vykládá, jak je vše super a synové lídrů utíkají ven. Proč asi?
„Nikdy jsem se netajil tím, proč k tomu s Liborem došlo. Moje pozice v Brně a jméno, které má na zádech, je dává do strašně těžké situace. Udělali jsme tohle rozhodnutí, i když jsem vždycky tvrdil, ať kluci ven nechodí, že Kometa se o ně postará. U Libora šlo jen o to, aby se ochránil od výrazů protekčák a podobných. Teď je v Karlových Varech a myslím, že Paži (trenér Martin Pešout) je s ním spokojen. Roste. Myslím, že podobné to měl Tomáš Král se svým klukem. Proč je venku mladý Petr, to nevím.“
Směrem ven to ovšem není ideální vzkaz. Všem hráčům se říká, ať nechodí ven, že doma mají podobné podmínky a pro některé potomky hokejových špiček jako by to neplatilo. Do toho Filip Pešán poví, že cizina je tu zprofanovaná. A pak vidíme na dvacítkách Finy a Švédy, jak válí.
„Není to ideální vzkaz. A je v tom i protimluv. Povinnost nás dospělých, co tu děláme hokeje, je nastavení konkurenčního prostředí. Zajištění tvrdých podmínek tréninku, skoncování s lákáním dětí na hraní a zábavu. My ty kluky potřebujeme naučit vyhrávat! Jsem snad jediný, který to tu tvrdí… Víte, co to je pro malé kluky z Komety hrát proti Spartě? Jak jsou nažhavení, to samé jejich rodiče, my všichni?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací