Pohled do finské kuchyně hokeje. Aho radí: Nechme děti dělat chyby! Učí se
Hrát na jistotu, neriskovat a hlavně nedělat chyby. Takhle u nás leckde vypadají pokyny trenérů směrem k hokejové drobotině. „Takový systém není dobrý a nikdy nemůže fungovat. Dítě v něm nerozvíjíte,“ říká Harri Aho, sportovní ředitel slavného Kärpätu Oulu a otec hvězdy NHL Sebastiana Aha. V rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz popisuje finský přístup k výchově dětí, postoj ke sportu i své vnímání chyby.
Minulý týden vyšel na iSport.cz rozhovor s kondičním koučem Michalem Břetenářem. „Stavíme výkonnostní pyramidu zprostředka, ve Finsku od sklepa,“ říkal například. Co to znamená v praxi? Spojili jsme se s uznávaným severským odborníkem, který navíc sám vychoval elitního hokejistu. „Rád vám otevřeně řeknu, cokoli vás bude zajímat,“ povídá s úsměvem do telefonu Harri Aho.
Dokážete popsat základní principy výchovy dětí a mladých sportovců ve Finsku? Co je klíčové na dlouhé cestě k profesionalitě?
„V první řadě musíte najít největší talenty v systému, a to napříč sporty. Přesně proto je u nás dětem velmi doporučováno, aby dlouho kombinovaly více sportů. Aby se rozvíjely komplexně, aby se zbytečně brzy nezačaly specializovat na jedno odvětví. Chceme, ať hrají fotbal, tenis, dělají atletiku. Vlastně bych dokonce řekl, že je to závazný pokyn, protože v tom jsme docela striktní. I když chcete vychovat malého hokejistu, musíte pochopit nutnost fyzického a kognitivního rozvoje v dalších sportech, které nabízí jiný druh pohybu. Zároveň ale nemůže být vůbec řeč o profesionalitě. Primárně se snažíme děti naučit milovat pohyb, udělat z něj přirozenou součást jejich života.“
Kdy tedy přichází další dělení a doporučení soustředění se pouze na jedno sportovní odvětví?
„Když je dětem zhruba deset let, začneme je dělit podle výkonnosti. Vytvoříme obvykle tři skupiny. Chceme, aby vyrůstaly v konkurenčním prostředí, aby se zlepšovaly. A samozřejmě když se někdo posune, může být přeřazen do lepší skupiny. Nechat dítě, které na tom třeba není tak dobře, hrát proti o dva levely lepším vrstevníkům? To nikomu nepřinese nic dobrého. I ten nejhorší se nakonec může stát nejlepším, ale potřebuje k tomu jinou cestu. Strašně záleží, jak se právě v tomhle věku dítě rozvíjí. V patnácti pak děti přicházejí do akademií, v tomhle věku se obecně začíná brát sport vážněji. Už poznáte, kdo na tom jak je. Tady si pak taky většinou vybírají jeden sport, na který se budou dál soustředit. Cílem každého sportovního klubu je dostat z dítěte to nejlepší, ať to bude ve finále stačit na jakoukoli úroveň.“
Kolik hodin týdně stráví děti na ledě?
„Je to zhruba pět tréninků týdně po hodině, k tomu hodina tréninku mimo led. Dalších několik hodin pak mají děti v rámci tělesné výchovy ve škole. Ale pozor, tohle je ale pouze organizovaný sport. Jasně jim říkáme, že to zdaleka nestačí. Když chtějí být top, musí se sportu věnovat daleko víc. V zimě je nabádáme, ať chodí hrát hokej na zamrzlá jezera a hřiště. Ať na nich tráví třeba dalších pět hodin týdně, čímž dobu na ledě zdvojnásobí. Snažíme se je v tom podporovat a dostat do nich, že to dělají pro sebe.“
