Po třech mistrovských titulech s Třincem společně vyrazili do světa. Bratři Kovařčíkové, Ondřej (27) a Michal (26), zatím mají ve finském Jukuritu dost smůlu. Kvůli zraněním se na ledě ani pořádně nepotkali. „Od začátku sezony mám už třetí zlomeninu, asi mi nesedl čerstvý finský vzduch,“ hořce se pousmál starší ze sourozenců. „Byl jsem zvyklý na třinecký, asi mi zřídly kosti.“
Ondřej a Michal Kovařčíkovi se paradoxně nepotkali ani při dvojrozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz. Zatímco Michal odpovídal po tréninkové dávce z Finska, Ondřej seděl u telefonu v Třinci. „Propojíme telefony, na to už jsme s bráchou zvyklí,“ vyřešil situaci Ondřej Kovařčík. Mluvili o zvykání si na Finsko, přezdívkách a porovnali i trenéra Olliho Jokinena s Václavem Varaďou.
Začněme od nepříjemných zranění, co vás trápí?
Ondřej: „Já mám fakt super sezonu... Jak jsem nebyl pět let zraněný, tak teď mám už třetí zlomeninu od konce září. Teď je to ruka, docela smůla. Doufám, že jsem si to vybral.“
Michal: „Já byl nedávno taky měsíc mimo. Nic vážnějšího, mohl jsem trénovat, ale hrát nešlo. Je těžší do toho znovu naskočit. Stejně jako brácha věřím, že to bude už jen lepší.“
Čím si, Ondřeji, takovou smůlu vysvětlujete? Přejel jste cestou do Finska černou kočku?
Ondřej: „Možné to je. (usměje se) Asi mi nesedl čerstvý finský vzduch, byl jsem zvyklý na třinecký a asi mi zřídly kosti. Kluci si ze mě dělají srandu, že bych měl pít víc mlíka. Ale takovým zraněním nejde moc předcházet. Smůla, nemá cenu se litovat.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
