Květoslav Šimek
Premium
24. března 2023 • 14:55

Moravec slaví 50: Na NHL jsem měl. Prsten z Nagana mu ukradli, ale...

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

David Moravec, olympijský vítěz z Nagana a dvojnásobný mistr světa, slaví v pátek padesáté narozeniny. Jak bývalý elitní útočník a rodák z Opavy, který v Porubě trénuje mládež a je expertem České televize, vzpomíná na olympijské Nagano? Kolik ho stál ukradený prsten, který byl památkou na japonský triumf? Co ho nejvíc mrzelo při kratičké misi v NHL? Jak vnímá debaty s bývalými ruskými parťáky a proč si zase tak moc nehlídá „ostravštinu“ během komentování extraligy?



O prsten z Nagana jste v minulosti přišel a docela komplikovaně ho pak dostával zpátky. Je to pravda?
„Je. Ukradli mi ho v Opavě, když jsem byl s kamarády na squashi. Nevím přesně za kolik let to bylo, ale v opilosti se mi pravděpodobně nějaký překupník ozval. Že ví, kde prsten je. Tak se nějak dohodla transakce a vykoupil jsem ho zpátky. Pak jsem prsten daroval rodičům, ať je klid. Říkal jsem si, že není možné, aby se něco takového opakovalo. Veškeré artefakty z olympiád a mistrovství jsem dal rodičům jako dar. Je to historie. Že bych chodil po městě a cinkal, je nesmysl. Já ani dřív prsten na ruce nenosil, je to takové kolotočářské.“

Před squashem v Opavě jste prsten na ruce kolotočářsky měl?
„Jo, ale to jsme se potkali s klukama pár let po olympiádě. Tak jsem si ho speciálně vzal, abych jim ho ukázal. Jinak jsem ho nenosil. Na squashi jsem měl věci normálně zamknuté ve schránce. Ale byl tam jen takový zámek na zacvaknutí.“

Kolik vás dodatečné odkoupení stálo?
„Dvacet tisíc. Prsten stál šedesát, když jsme ho dostávali. Takže pro mě to nakonec bylo osmdesát. Dvacet jsem dal překupníkovi.“

Chodíte se na artefakty k rodičům dívat?
„Bývám u rodičů, jezdím k nim na návštěvy, ale jezdím za rodiči, ne za artefakty. Takže je vlastně ani nevídám, na stěně medaile pověšené nemají. Ani nevím, kde je mají schované? Asi někde v trezoru.“

Je právě Nagano váš největší zážitek kariéry?
„Já musím rozdělit kariéru klubovou a reprezentační. Klubová je deset let ve Vítkovicích a medailové úspěchy s nimi (dvě stříbra 1997 a 2002, dva bronzy 1998 a 2001). Pak zlatá éra s reprezentací. A nemůžu opomenout ani na Opavu, kde jsem vyrůstal, stále to pro mě je velká a silná hokejová vazba.“

Co tedy dáváte výš? Klubové úspěchy, nebo reprezentaci?
„S klubem se mi nikdy nepodařilo vyhrát titul, tudíž je reprezentace viditelnější. Vždycky jde vidět to zlaté pozlátko. Ale dřina byla v klubu, klub mě dostal do reprezentace. Tréninky, trenéři a spoluhráči mě dostali do reprezentace. Takže to beru postupně, bylo to vyústění kariéry.“

I na olympiádu jste před 25 lety odjížděl jako hráč Vítkovic. Bylo to pro vás velké překvapení?
„Nedávno jsem viděl dokument, ve kterém mě tehdy zpovídal Rosťa Šumbera a dal mi klasickou otázku: ‚Jak se cítíte?‘ A já odpověděl, že jsem úplně hotový, protože jsem to nečekal. I když jsem v koutku duše doufal, protože jsme jezdili

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud