Eliáš o nové generaci, hypnóze nebo skalpelu. A kde se vidí za deset let?
V jednadvaceti nebyl členem zlaté naganské party, Ivan Hlinka dal přednost vyzkoušeným hráčům, které znal. Ovšem v NHL udělal Patrik Eliáš mimořádnou kariéru. Stal se ikonou New Jersey Devils a jejich nejúdernějším útočníkem všech dob. Z Čechů nashromáždil víc bodů, gólů a asistencí jenom Jaromír Jágr. Vedle dvou Stanley Cupů pobral olympijský bronz v Turíně, byl kapitánem reprezentace na Hrách ve Vancouveru. Jak se mu to všechno povedlo?
V současné době jezdí Patrik Eliáš na stáže do NHL, k týmu svého srdce. Navštěvuje kempy New Jersey Devils, účastní se tréninků na ledě a je v úzkém kontaktu s klubovým managementem. Zapojuje se stále víc do trénování v Česku, působil jako asistent u mládežnické reprezentace a momentálně je technickým poradcem v prvoligové Slavii Praha.
Patriku, v kolika letech jsi začal s hokejem?
„V šesti letech. K tomu jsem v sedmi letech přibral fotbal, chodil do Sokola a nespočítaně hodin lítal kolem baráku, hrál různé hry a soutěže s kamarády. Spontánně a soutěživě.“
Co tě na hokeji nejvíc přitahovalo?
„Určitě emoce. K tomu kamarádství, soutěživost a hravost.“
Co musí hráč mít, aby se dostal a pak i udržel v nejlepší lize na světě, v NHL?
„Schopnost se adaptovat, pracovitost a odolnost.“
Měl jsi to těžké, vletět tak mladý do NHL? Co bys poradil těm, co chtějí tuhle ligu hrát?
„Já si moc ani stěžovat nemůžu. První dva roky jsem dostal příležitost a to bylo to nejdůležitější. Pak už to bylo o tom, že jsem ji využil. Poradit mohu trpělivost, i kvůli tomu, že ne vždycky okolnosti hrají pro tebe a nikdy nevíš, co je za tím, proč někdo vedle tebe dostal větší šanci než ty. A pak musíš mít víru sám v sebe.“
Pamatuji si, že v té době většinu hráčů v Devils nechali, aby si vstup do klubu pěkně vykousali. GM Lou Lamoirello nováčky postupně nechal obouchat na farmě. Pak v NHL začali ve čtvrté lajně, pak ve třetí, a když byl výkon, ještě výš.
„Já o té organizaci nevěděl skoro nic. Byl jsem draftovaný, byla jiná doba a informací o NHL pramálo. Do zámoří jsem se podíval poprvé, když jsem byl s U17 na turnaji v Kanadě. Už tehdy mě severoamerický styl hry bavil. Chtěl jsem jednou hrát v Americe. Poté, co jsem byl draftovaný, jsem se ale zranil a šel tam až za rok. Tam mě pak chtěli poslat do juniorky, ale nedal jsem se. Lou mě tedy poslal na farmu do Albany, hrál jsem tedy dospělý hokej, což bylo důležitý. Dá se říci, že si tím všichni hráči v organizaci prošli: poznat tu těžkou cestu do prvního týmu, vědět a zažít, co to všechno obnáší, projít si tím procesem. Petr Sýkora to měl zase obráceně. První rok hrál hned NHL, druhým rokem byl na farmě. Mnoho pozdějších opor prvního týmu se prokousávalo rok nebo dva přes farmu. Byla to filozofie klubu, všichni to respektovali, přestože někteří už výkonnostně na NHL měli. Dá se říci, že si NHL pak víc vážili.“
A co dnešní generace hráčů Kulich, Svozil?
„Myslím, že projít si farmou a dospělým hokejem je pro jejich rozvoj dobře. Ten proces je správnej, pevně věřím, že brzy budou hrát stabilně NHL a budou i tahouni nároďáku. Pro Jirku Kulicha je super, že má na farmě jako asistenta trenéra Vencu Prospala. To byl promyšlený tah ze strany Buffala. Navíc mu občas už dají nakouknout do NHL. Když se vám na farmě daří, evidentně si začnete i víc věřit, a to je hodně důležité. Když pak dostane na chvíli šanci zahrát si NHL, vidíte ten obrovský rozdíl a lépe pochopíte, na čem je ještě třeba zapracovat. Ti kluci, co se k tomu postaví čelem, šanci dostanou, protože si ji zaslouží.“
Teď ještě na chvíli skočíme o několik let zpět, ke generaci 5-12 let. Co by v tom věku kluci měli dělat?
