Voráček: Čuměl jsem jako blázen. Hláška roku? Nepřišlo mi to vtipné
Vítězný gól Davida Pastrňáka. Zavřená brána od ledově klidného Lukáše Dostála. A co dál? Hlášky Jakuba Voráčka. Právě i spolukomentář někdejšího útočníka neodmyslitelně patří ke zlatému šampionátu. A jeho otázka při čtvrtfinále, jestli „už může“, ovládla žebříček hokejových výroků deníku Sport. „Jsem za to rád, ale upřímně mi nepřijde, že by to bylo nějak vtipný,“ usmívá se třetí nejproduktivnější český hráč v historii NHL.
Lidi u televize se těšili nejenom na umění zlaté party na ledě, ale i to, co vypadne z osvědčené dvojice Robert Záruba – Jakub Voráček. „Ale že jsem něco říkal, nemůže přehlušit, co předvedli kluci na ledě. Šampionát byl o nich,“ říká skromně mistr světa z roku 2010 pro Sport.
Co se vám vybaví, když hlášku připomenu?
„Je to hezký, ale… (přemýšlí) Já to řeknu takhle. Jsem rád, že se to lidem líbí, ale upřímně? Já na tom výroku nevidím nic extra. Není to hláška, která by byla nějak vtipná. Spíš si myslím, že zájem vyvolaly celkově vítězné emoce kolem toho. Takže když to shrnu, nevím, co si o tom mám myslet.“ (směje se)
Lidem se určitě líbila vaše bezprostřednost skloubená s důležitostí utkání o všechno.
„No to určitě jo. Kdybych to dělal ve druhém zápase ve skupině, tak si lidi budou myslet, že jsem magor. Je pravda, že čtvrtfinále byl klíčový zápas, protože už jsme se kolikrát mohli přesvědčit, že můžete celý turnaj hrát báječný hokej, vyhrávat, ale pak přijde jeden zápas, nesedne vám a je po všem. Jako v roce 2004 právě v Praze. Navíc také proti Američanům.“
Právě, takže o to víc emotivní to bylo.
„Kluci na ledě to zvládli s bravurou. Takže hláška, jestli už můžu, byl spíš projev úlevy.“
Jak reagoval v tu chvíli Robert Záruba? Vybavíte si to?
