- Video se připravuje ...
Patrick Roy tvrdil: „Nebojím se zastavit střelu letící rychlostí 100 km/h. Bojím se, že ji nezastavím.“ A na jednu kritiku reagoval: „Neslyším, co říkáte, mám uši zacpané čtyřmi prsteny Stanley Cupu.“ Hokejovým gólmanům se málokdy dostane uznání za vítězství, ale vina za prohru se na ně svalí vždy. Jen brankář dokáže pochopit, čím si muž v masce prochází. Tohle jsou ti největší z největších. Ve výčtu nechybí ani Dominik Hašek, který příští týden oslaví šedesátiny. Sport Magazín k Haškovu jubileu objednávejte ZDE>>>
10. Ed Belfour
Týmy: Chicago Blackhawks (1990-97), San Jose Sharks (1997), Dallas Stars (1997-02), Toronto Maple Leafs (2002-06), Florida Panthers (2006-07)
Úspěchy: Stanley Cup (1999)
Ocenění: 2x Vezina Trophy (1991, 1993), Calder Trophy (1991), 4x William M. Jennings Trophy (1991, 1993, 1995, 1999)Přezdívali mu Eddie the Eagle, proslul agresivitou, citem pro drama a podivuhodnými zákroky. Nebyl draftovaný, ve 22 letech hrál na univerzitě v Severní Dakotě a v září 1987 podepsal smlouvu s Chicagem jako volný hráč. Na plný úvazek do NHL vtrhl o tři roky později, tedy jako pozdní výkvět v pětadvaceti, a prorazil bez váhání – v nováčkovské sezoně získal Vezinovu, Calderovu a Jenningsovu trofej. Chtěl ukázat, že to nebyla náhoda, a oslnil i v dalším ročníku (1991/92), v němž pomohl Blackhawks do finále Stanley Cupu (prohrál s Jágrovým Pittsburghem).
Byl známý vznětlivou povahou a emocemi, v různých obdobích se střetával s trenérem Mikem Keenanem, ale málokdy to ovlivnilo jeho urputnost na ledě. Muž s orlem na obou stranách masky, jemuž dělal mentora Vladislav Treťjak, trenér gólmanů v Chicagu (na jeho počest nosil číslo 20), ztížil zámořský rozjezd Dominiku Haškovi, své dvojce u Michiganského jezera.
9. Grant Fuhr
Týmy: Edmonton Oilers (1981-91), Toronto Maple Leafs (1991-93), Buffalo Sabres (1992-95), Los Angeles Kings (1995), St. Louis Blues (1995-99), Calgary Flames (1999-00)
Úspěchy: 5x Stanley Cup (1984, 1985, 1987, 1988, 1990)
Ocenění: Vezina Trophy (1988), William M. Jennings Trophy (1994)Občas se připomíná, že v číslech neexceloval, málokdy se vznesl nad devadesátiprocentní úspěšnost zákroků a průměr inkasovaných branek nebyl nejnižší, to však jeho kumštu (často nedoceněnému) nic neubírá. Hlídal totiž brankovou čáru jedné z nejvelkolepějších dynastií v dějinách NHL a byl u všech pěti Stanley Cupů, jež v 80. letech navršily perly Edmontonu, tedy komanda, které mělo tendenci soustředit se na útočné manévry tak moc, že gólman často zůstal na všechno sám, což Fuhr zažíval v jednom kuse, a v tomhle speciálním řemesle vynikl do té míry, že byl jedním z pantů, na nichž držel unikátní svět Oilers. Grant sice nedosahoval nejzávratnějších cifer, ale ostatní ho za jeho přínos uznávali, převzal Vezinovu trofej, skončil druhý v boji o Hart Trophy a Wayne Gretzky ho nazýval mágem.
8. Tony Esposito
Týmy: Montreal Canadiens (1968-69), Chicago Blackhawks (1969-84)
Úspěchy: Stanley Cup (1969)
Ocenění: 3x Vezina Trophy (1970, 1972, 1974), Calder Trophy (1970)Snažíte-li se sestavit nejfamóznější brankáře různých etap a období, narazíte na hráče, které je složitější zařadit. Jedním z nich je Tony, mladší bratr útočníka Phila Esposita, dynamický gólman, jenž čelil střelám v éře divokých výsledků s hodně vysokým skóre, navíc zpevňoval zeď chatrnějších defenziv, takže není úplně fér srovnávat ho s muži, co přišli po něm, nebo s těmi, kteří měli komfort nabitějších sestav. Jestřábi s Espositem v brance nikdy nechyběli v play off, ale nedokázali vyhrát ty největší zápasy (dvě prohraná finále), a hlavní výhradou vůči Tonymu je, že jeho statistiky ve vyřazovacích bitvách zaostávají za těmi ze základní části. Ve Větrném městě nasadil laťku vysoko a okouzlil impozantní jistotou, byl jedním z prvních brankářů s motýlkovým stylem a jeho 15 nul v sezoně 1969/70 je milníkem dodnes. V Chicagu byl ikonou až do čtyřiceti, spolu s Drydenem účinkoval v kanadském týmu Série století (1972).
7. Vladislav Treťjak
Týmy: CSKA Moskva (1969-84)
Úspěchy: 3x olympijské zlato (1972, 1976, 1984), 10x mistr světa (1970, 1971, 1973, 1974, 1975, 1978, 1979, 1981, 1982, 1983)
Ocenění: první evropský hokejista (hrající celou kariéru za železnou oponou) uvedený do Síně slávy v Torontu (Hockey Hall of Fame)Patnáct let byl neotřesitelnou jedničkou CSKA Moskva i nezlomné Rudé mašiny s logem CCCP na hrudi. Třináctinásobný šampion Sovětského svazu, trojnásobný olympijský vítěz a desetinásobný mistr světa. Mezinárodní prestiž mu přinesl rok 1972 a Série století (Summit Series), kdy proti sobě poprvé stanuli elitní profesionálové z NHL a vojáci sborné, tvrdí jako kus kamene, neteční, chladní, téměř nelidští (v podstatě hokejový Ivan Drago), ubytovaní v kasárnách, uvyklí na diktátorskou atmosféru a ustavičný trénink. Z celé sovětské soupisky měli kanadští borci (i fanoušci) největší úctu a respekt k Treťjakovi, který v roce 1981 ovládl Kanadský pohár (nejužitečnější hráč turnaje).
Montreal se ho snažil dostat do NHL a syn vojenského pilota z Ukrajiny si to přál, ale sovětská vláda mu odchod zatrhla. Mike Keenan ho najal jako kouče brankářů Chicaga (1990) a jeho schopnostmi v tréninku byl ohromen natolik, že navrhl, aby v osmatřiceti ještě chytal NHL. V roce 2000 Treťjaka jmenovali nejlepším ruským hokejistou 20. století. Dnes je jako Putinův lokaj zapsaný na sankčních seznamech a zemi, kde se stal idolem, jen tak nenavštíví.
6. Ken Dryden
Týmy: Montreal Canadiens (1971-79)
Úspěchy: 6x Stanley Cup (1971, 1973, 1976, 1977, 1978, 1979)
Ocenění: 5x Vezina Trophy (1973, 1976, 1977, 1978, 1979), Conn Smythe Trophy (1971), Calder Trophy (1972)V NHL odehrál pouhých osm let, ale žádný brankář před ním ani po něm si nevynutil takovou suverenitu: prohrál jen 14 procent zápasů, v nichž hájil úřadovnu mezi tyčemi. Fanoušci Habs ho zbožňují nezměrně, fotografie Drydena opírajícího se o hokejku je jedním z jejich nejikoničtějších snímků. Překvapivě se mu podařilo získat Conn Smythe Trophy (nejužitečnější hráč play off) dřív, než dobyl Calder Trophy jako nováček roku. Stejně jako většina mladíků v nepřemožitelné éře Canadiens musel i on čekat na svůj čas a vydobýt si postup.
Absolvoval Cornellovu univerzitu, otrkal se v AHL, než byl k údivu všech povolán do týmu pro závěrečný akt sezony. Úžas se prohloubil, když kolem brankoviště zaklapl řetěz a přičaroval Habs Stanley Cup, což zopakoval ještě pětkrát. Měl bravurní techniku a silnou osobnost, kde jiní váhali, on měl navrch. Liboval si ve zkouškách a nepřízni, a v montrealském krbu udržoval vítězný oheň. Ve třiceti ukončil kariéru a stal se právníkem. Je autorem bestsellerů a uplatnil se v politické aréně.
5. Terry Sawchuk
Týmy: Detroit Red Wings (1950-55 a 1957-64), Boston Bruins (1955-57), Toronto Maple Leafs (1964-67), Los Angeles Kings (1967-68), New York Rangers (1969-70)
Úspěchy: 4x Stanley Cup (1952, 1954, 1955, 1967)
Ocenění: 4x Vezina Trophy (1952, 1953, 1955, 1965), Calder Trophy (1951)Pro mnohé byl záhadou a jeho život plný těžkostí skončil tragicky, ale jako brankář nebyl ničím menším než legendou, vytvořil plno rekordů (jeho 103 nul vydrželo čtyři dekády, než je v roce 2009 překonal Brodeur) a magazín The Hockey News ho v roce 1998 korunoval císařem gólmanů. Syn ukrajinských emigrantů, ve dvanácti si poranil loket (zlomenina špatně srostla a pravou končetinu měl kratší a v pohybu omezenější). Jeho starší bratr Mitch v sedmnácti zemřel (infarkt) a Terry po něm zdědil výstroj.
Během let nebojoval jen se soupeři, ale sám se sebou. Řezné rány po úderech pukem i hokejkou vyústily ve 400 stehů v obličeji, zkolabované plíce, přetržený nárt i šlachy, úraz hrudníku po autonehodě, poškozená záda (nemohl spát déle než dvě hodiny v kuse). Mononukleóza, alkoholismus a deprese, jež nikdy neléčil. Přes strašlivé překážky však zazářil jako skutečný velikán. Osudnou se mu stala potyčka se spoluhráčem (vnitřní krvácení, operace, plicní embolie). Bylo mu čtyřicet.
4. Jacques Plante
Týmy: Montreal Canadiens (1953-63), New York Rangers (1963-65), St. Louis Blues (1968-70), Toronto Maple Leafs (1970-72), Boston Bruins (1972-73), Edmonton Oilers (1974-75)
Úspěchy: 6x Stanley Cup (1953, 1956, 1957, 1958, 1959, 1960)
Ocenění: 7x Vezina Trophy (1956, 1957, 1958, 1959, 1960, 1962, 1969), Hart Trophy (1962)Když si spočítáte čísla, přečtete historii a dáte si to všechno dohromady, Plantovo jméno stojí jako osamocený kopec v krajině. Rekordních sedm Vezina Trophy, Hart Trophy, osm All-Star Games a šest Stanley Cupů (pět z nich za sebou), fantastický průměr i celková bilance. Co víc si přát? Třeba být jedním z nejzásadnějších hokejových inovátorů. Byl prvním mužem mezi tyčemi, který si na tvář připevnil masku, nejdřív provizorně kvůli zánětu nosních dutin (1956), tři roky nato v ní odchytal celou sezonu a ukázal směr kolegům a vděčným následovníkům. Nošení masky prosadil do běžné praxe, testoval další modely a pomáhal s jejich vývojem. Byl prvním hráčem s číslem 1, který pravidelně vyjížděl z brankoviště, aby podpořil spoluhráče rozehrávkou (nebo obráncům zastavil puk u mantinelu). Revoluci pěstoval i tím, že zdůrazňoval poziční hru a zmenšování úhlu, byl průkopníkem v plném rozsahu.
3. Patrick Roy
Týmy: Montreal Canadiens (1985-95), Colorado Avalanche (1995-03)
Úspěchy: 4x Stanley Cup (1986, 1993, 1996, 2001)
Ocenění: 3x Vezina Trophy (1989, 1990, 1992), 3x Conn Smythe Trophy (1986, 1993, 2001), 5x William M. Jennings Trophy (1987, 1988, 1989, 1992, 2002)Jestli existoval brankář, který se narodil jako vítěz, byl to tenhle Kanaďan z quebecké provincie, vévodící odshora dolů, když světla bodala a žhnula nejjasněji. Jen málokdo chytal s vášnivější zaujatostí a zuřivým odhodláním triumfovat stůj co stůj. Drží řadu rekordů, mimo jiné odehrál (a vyhrál) nejvíc zápasů ze všech brankářů v dějinách play off. V Montrealu oživil vzpomínky na Drydena i Planta, přišel jako nováček, ukradl show a vystavil do vitríny Stanley Cup. Pro muže, který prokázal jednu z nejpůsobivějších vůlí po vítězství (v ofenzivně laděném týmu), to byla předzvěst budoucí převahy.
Po 10 letech (1995) si vydupal výměnu do Colorada (za Martina Ručinského, Andreje Kovalenka a Jocelyna Thibaulta), kde se připojil k legii s větším třpytem, než byl zvyklý (Joe Sakic, Peter Forsberg, Adam Foote, Claude Lemieux). Avalanche zoufale potřebovali titána, „Svatý Patrick“, utvářející moderní brankářství tím, že zpopularizoval techniku motýlka, a třikrát zvolený nejužitečnějším hráčem play off, jím byl.
2. Martin Brodeur
Týmy: New Jersey Devils (1992-14), St. Louis Blues (2014-15)
Úspěchy: 3x Stanley Cup (1995, 2000, 2003), 2x olympijské zlato (2002, 2010)
Ocenění: 4x Vezina Trophy (2003, 2004, 2007, 2008), 5x William M. Jennings Trophy (1997, 1998, 2003, 2004, 2010), Calder Trophy (1994)Jako dítě měl vzácný přístup k věhlasným Canadiens, jeho otec Denis byl dlouholetým týmovým fotografem Montrealu, a Martin se v prostředí NHL cítil uvolněně prakticky odmala. Elegán, gentleman a především brankářský fenomén, pozičně bezchybný, s takřka nedostižnou dovedností číst hru, díky čemuž provedl znamenitý zákrok tak, že vypadal snadněji než taneční figura v mazurce, s ledově klidným stand-up stylem a dechberoucí pohyblivostí ze strany na stranu, zakládající si na tom, že je ve správný čas na správném místě. Jeho efektivita při zpracování puku nastolila převrtat, občas dávala Devils pocit, že mají třetího obránce, a dokonce přidávala asistence (45) i góly (2).
Málokdy projevil emoce a byl neochvějný bez ohledu na to, co se dělo kolem. Když jste ho sledovali, z jeho výrazu šlo obtížně poznat, jedná-li se o první třetinu exhibičního utkání, nebo prodloužení sedmého finále. V NHL strávil 23 sezon a vyhrál, co se dalo (dvakrát bral i olympijské zlato). Ve své výhni ukoval dva tucty rekordů, které mu říkají pane, a tyčí se na vrcholu historických žebříčků, ať už jde o čistá konta (125), počet vítězství, odchytané zápasy, odehrané minuty, střel na branku a tak dále a tak dále. Statisticky vzato je tu Martin Brodeur a pak všichni ostatní.
1. Dominik Hašek
Týmy: Pardubice (1981-89 a 2009-10), Dukla Jihlava (1989-90), Chicago Blackhawks (1990-92), Buffalo Sabres (1992-01), Detroit Red Wings (2001-02, 2003-04 a 2006-08), Ottawa Senators (2005-06), Spartak Moskva (2010-11)
Úspěchy: 2x Stanley Cup (2002, 2008), olympijské zlato (1998)
Ocenění: 6x Vezina Trophy (1994, 1995, 1997, 1998, 1999, 2001), 2x Hart Trophy (1997, 1998), 2x Lester B. Pearson Award (1997, 1998), 3x William M. Jennings Trophy (1994, 2001, 2008)Netradiční, neortodoxní, osobitý, s nenapodobitelnou technickou virtuozitou, která byla vlastní jen jemu. Hašek své tělo uzloval v nezvyklých, anatomicky problematických úhlech, kroutil se a otáčel na tisíc způsobů, byl jako artista či kaskadér popírající zákony fyziky, a v případě nutnosti používal jakoukoli končetinu, tkáň, kost či sval, aby puk zastavil – kmital rukama a nohama, máchal kolem sebe, vířil a poletoval v naději, že hrozbu zneškodní.
Byl nadprůměrně ohebný a proslavil se akrobatickými zákroky, zdánlivě neproveditelnými, při nichž se mrskal jako hadí muž nebo indický mistr, který ostatním dává lekce jógy, akorát to nepraktikuje pozvolna, ale v mžiku oka. Někdy se ovšem zapomíná, že měl i jednu z nejgeniálnějších brankářských hlav, vyčníval díky obdivuhodnému chápání základů gólmanské práce, koncentraci a důvtipu. Dlouho se zdálo, že do zámořské soutěže nenakoukne (nechce-li emigrovat), draftovaný byl už v roce 1983, na vstup do NHL si však musel – v kleštích komunistické totality – počkat. První utkání odchytal v listopadu 1990, tedy v pětadvaceti, v Chicagu ale roztáhl křídla orel/jestřáb Belfour, putoval proto do Buffala, kde uzrál čas pro Dominátora.
Přestože se stal jedničkou až v 27 letech, má na kontě 400 výher, 81 shutoutů, šest Vezinových a dvě Hartovy trofeje (tu získal jako první brankář od Jacquese Planta). Nevalné Sabres vytáhl až do finále Stanley Cupu, kde neměli co dělat, šest sezon v řadě kraloval procentuální úspěšnosti zákroků, přestože jeho tým měl k ideálu daleko, a jeho kariérní bilance 0,922 je nejbrilantnější v dějinách ligy. Nad vším se ale klene zlatá záře z Nagana, nepravděpodobný triumf, jemuž Kanaďané, Američané či Rusové přihlíželi v pantomimě žalu, s tváří staženou šokem, hrůzou a bolestí.
Hašek pomohl vydláždit cestu dalším brankářům z východní strany Atlantiku a donutil týmy NHL vynaložit větší úsilí na hledání talentů za oceánem. The Hockey News ho vyhlásil nejlepším evropským hokejistou v historii NHL.
Související články