NHL ve šlépějích NFL. Zlepšují iPady hru, nebo ničí přirozený instinkt?
Video v kabině, sezení jeden na jednoho je nedílnou součástí každé přípravy na trénink a zápas. Pomocí videa se připravuje i hodnotí kvalita tréninku, volí se taktika na zápas a vyhodnocuje se její efektivita. Ve využití videa prostřednictvím iPadů přímo na střídačce je NHL jen trochu pozadu za NFL. Téma připravil a sepsal Slavomír Lener, bývalý trenér hokejové reprezentace.
iPady na postranních lajnách v NFL jsou k dispozici trenérům i hráčům už 10 let. V NHL se s tím začalo o dvě sezony později a na střídačkách se iPadů rychle chytli nejen trenéři, ale i hráči. Vznikl prostor rychle a přesně analyzovat právě proběhlé herní situace, fungování zvoleného systému, především přesilovek. Na individuální chyby, ale i pozitivní prvky je možné upozornit přesně a ihned. I díky tomu se hra a její dynamika neskutečně rychle vyvíjí.
Neztrácí hráči kontakt s děním na ledě a cit pro hru?
Otázkou je, do jaké míry by měli hráči na střídačce video využívat. Neměli by se spíše věnovat hře? Víc se soustředit na hru spoluhráčů? Na svůj tým? Na soupeře? V hokeji to je samozřejmě jiné než v americkém fotbale. Hokejista musí být na střídačce kdykoliv připraven, že ho trenér pošle zpátky na led třeba i za minutu či dokonce půl. Ve fotbale jste dlouhou dobu v obraně, pak dojde ke střídání a jste zase delší dobu v útoku. V tom čase, kdy čekáte na prostřídání, máte jako trenér i hráč dost času na to, abyste si přímo u postranní čáry prošli podstatné situace a připravili se na další výměnu.
iPad na střídačce je daná realita. Pravidla ji povolují, proč toho nevyužít pro získání kvalitní zpětné vazby a možnost okamžitě zareagovat na hru soupeře, mrknout se na svá střídání z různých úhlů pohledu, vždy lepších, než mají televizní diváci.
Jak často na střídačce po iPadu sáhnout?
Někdy je až iritující sledovat, když se hráč vrátí ze svého shiftu na střídačku a už sahá po iPadu a přehrává si každé svoje střídání. Často ani nemá šanci sledovat, co se zrovna na ledě děje, logicky ho to musí odpoutávat od hry. Sotva tak může zůstat v kontaktu s týmem. Nabízí se srovnání. Hráči sednou společně ke snídani na hotelu nebo jedou autobusem k zápasu. Jsou vedle sebe, nejsou spolu. Oslabuje se vzájemná konverzace, komunikace, obyčejný pokec. Na střídačce to pak může být stejné. Takže, iPad ano, ale jen občas a projít si pouze kritické momenty hry. Jinak sledovat „živou“ hru, vnímat pokyny trenéra a probírat právě proběhlé nebo příští herní situace se spoluhráčem sedícím vedle.
