Specifické názory Čutty: České trenérské licence? K ničemu. Pokorný porazil prachy
Nad hokejem přemýšlí jinak než drtivá většina ostatních, Jakub Čutta to měl takhle dané už během úspěšné hokejové kariéry. Bavilo ho na dálku sledovat finálovou extraligovou řežbu mezi Kometou a Pardubicemi. Zatímco drtivá většina vidí v triumfu Brna skvělou obranu, gólmana, sázku na brejky a srdce ve hře – a má pravdu – bývalý bek Washington Capitals a juniorský mistr světa přidává nadstavbu.
Na zlaté brněnské tažení se dívá ještě v jiných souvislostech. A nabízí i klíčový přístup podceňovaného kouče Kamila Pokorného. „Naprosto zásadní postava v klubu s neobyčejným příběhem,“ říká 43letýJakub Čutta, jenž nabízí nevšední pohled na zdejší práci v hokeji. Momentálně se jím živí ve Švýcarsku, kde je dovednostním koučem. „České trenérské licence? K ničemu,“ tvrdí ostře.
Vyhrála by Kometa titul bez Kamila Pokorného?
„Nevěřím. Jeho největší sílou je totiž intuice. Schopnost, která je u nás šíleně devalvovaná. Trenéři jako Kamil Pokorný vám nevymyjí hlavu hromadou úkolů, kudy máte jezdit dopředu, kdy a kudy dozadu. Kdy se hráčům daří nejvíc? Když si dělají věci po svém. Jsou ve správný čas na správném místě, protože to tak cítí. Ale pokud jim intuici narušíte stovkou výkladů, kde byste měl být, co byste tam měli dělat, nabouráváte hráčům sebedůvěru. Autonomní myšlení dokáže přebít nakoupené hvězdné hráče, kteří to nemají postavené na základu, že fungují pod tlakem. Fungují proto, že hráli v dobrých ligách a v dobrých týmech.“
Fungují ze setrvačnosti?
„Přesně tak. Jejich um vzešel ze schopnosti spolupracovat s dalšími dobrými hokejisty. Ale pak máte hráče, kterým dáváte volnost, praktikujete starou školu Hlinky, Palečka a dalších. I proto, že toho pan Pokorný v soukromém životě tolik prožil, viz tragické úmrtí dcery, kvůli čemuž začal mít jiný náhled na život, je vám pak jedno, že trénujete v Třebíči dvacet let. Protože děláte, co vás baví. Váš trenérský drajv spočívá v poskytování ideálních podmínek hráčům k práci a ne jim hnát do palice tisíce čísel. Jak to dělají novodobí trenéři. To není nic než mlha, ve které nemůžete sami sebe najít. Jednou to je dobré, pak zase není. Proto tyhle týmy hoří v sedmých zápasech. Protože to nemá základ a podstatu v tom, že hráč neví, jak skutečně dobrý je. Vědomí kvality vám dá trenér tím, že vyřešení situací na ledě nechá na vás. Proto je i platíte. Vy jim nemáte poskytovat návod, že tady budete tři vteřiny, pak se posuňte sem.“
Neuznáváte analytiky?
„Většinou jsou to chytráci, kteří hokej nikdy nehráli. Kreslí hieroglyfy pro majitele, aby ten tomu nerozuměl a vypadalo to zajímavě. Díky nim se vyhraje jedině tehdy, pokud se týmu sejde strašně moc věcí dohromady. Nechci vůbec shazovat Kometu, ale pak i podle jmen slabší mužstvo může vyřadit Spartu a porazit Pardubice, tedy týmy nabušené reprezentanty a bývalými hráči z NHL nebo KHL. I kdybyste přeplatil hráče bambilionem, ve finále se vám to rozsype jako domeček z karet, protože oni nejsou pevní. Ať chcete, nebo ne, lídrem týmu je vždycky trenér.“
Proč však Brno nedokázalo vyhrát v šestém finálovém zápase s mečbolem na hokejkách?
„Roli sehrál tlak. Ale jak jste viděl, poučili se. Život je o tom vyvíjet se. Tam, kde jsem ještě nebyl. Chceme se srovnávat s NHL, ale dovednosti hráčů z NHL nebo schopnost hráčů se na ledě prezentovat je taková, že nepotřebují vědět, že jsou dobří. To oni vědí, jinak by tam nebyli. Ale v Česku můžete být průměrný hráč i trenér a stejně můžete vyhrát, tudíž nabudete dojmu, že jste dobrý. OK, to však neznamená, že můžeme z NHL aplikovat věci sem, protože jde o úplně jiné podmínky. Informacemi a sbíranými daty z NHL zdejším hráčům nepomůžete, tím je akorát srazíte dolů. Navíc, hokej má jednu konstantu. Žádná situace se nikdy neopakuje dvakrát. Takže veškeré rozbory jsou zpravidla k ničemu. Kamila Pokorného neznám osobně, ale z jeho dřívějšího působení ho vnímám tak, že to nebude člověk, co se ráno posadí k počítači a ve dvě odpoledne ho vypne, aby si zajistil moudrost. Doba si to sice žádá, máme umělou inteligenci, zatímco lidský faktor se vytrácí. Ten se zaměňuje za něco, o čem si máme myslet, že je to lepší než lidský mozek. Ale není, protože v závěru rozhodne lidský faktor na ledě, nikoli umělá inteligence. Dokud budou hrát hokej lidi, lidský rozum bude hrát zásadní roli.“
Navíc hokej či jakýkoli jiný sport hrají různí lidé s různým charakterem, takhle to rovněž myslíte?
„Tak to je. Trenér je od toho, aby se dokázal vcítit do role hráče, dokázal pochopit jeho životní situaci a dokázal ho ve správnou chvíli dostat do stavu, kdy hráč nemá žádný strach, žádnou obavu. Jakmile hokejista nabude tento pocit z chování trenéra, na ledě se rozkrájí. Dovednosti v tu chvílí prakticky nehrají roli, protože
