František Suchan
3. března 2010 • 15:11

U našich mi chybělo odhodlání, tvrdí Straka

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

ROZHOVOR - Místo aby během dlouhé pauzy nabral formu na play off , teprve zjistil, co že s ním opravdu je. Návrat na led je tak pořád v nedohlednu. Zraněný plzeňský kapitán Martin Straka se zatím alespoň naplno věnuje řízení klubu. A s úžasem sledoval české olympioniky ve Vancouveru.



Martin Straka na konec kariéry nepomýšlí
„U štafety jsem byl nervóznější než u hokeje,“ usmívá se.

Na první pohled byste nepoznali, že mu něco je. Únavová zlomenina nohy už se hojí, je potřeba ji jen nechávat v klidu. „Chodím teď pomaličku. A do schodů radši moc neběhám,“ culí se sedmatřicetiletá hvězda extraligy, kterou původně desátého ledna vyřadila prudká rána sparťanského beka Gulašiho do holeně.

Byl jste špatný z toho, když se noha dlouho nehojila. Máte už lepší náladu, když už znáte důvod?
„Určitě. Předtím mě to furt bolelo, nevěděli jsme, co s tím je. Obávali jsme se nějakého zánětu, což by byla dlouhodobější záležitost. To se ale zaplaťpánbůh vyloučilo. Teď aspoň vím, na čem jsem, v tom je to opravdu trochu pozitivnější.“

Poslední roky se vám zdravotní komplikace vyhýbaly, během kariéry jste se ale k lékařům něco nachodil, že?
„Jo, jo. Já už ve špitále znám všechny. (usměje se) A taky na mě teď byli všichni hodní.“

Martin StrakaFoto Jaroslav Legner SPORT


Když nemůžete hrát, máte teď alespoň víc času na řízení klubu?
„To ani není třeba, lidi ve vedení mají rozdělené své kompetence a to funguje pořád stejně. Teď mám ale určitě víc času si s nima sednout a popovídat si, probrat, co kdo dělá. Jinak se nic nemění. V kabině jsem taky stejně pořád. Každý den se bavím s trenérem Marianem Jelínkem, o tom, co nás bude čekat, stejně tak s Milanem Tichým.“ (sportovním ředitelem)

STRAKOVA SEZONA
Na přelomu září a října musel vynechat kvůli zranění čtyři zápasy.

10. ledna jej v zápase na Spartě hned v prvním střídání trefil bek Gulaši pukem do holeně, od té doby nehraje.

V půlce února se pokoušel vrátit do tréninku, ale noha stále bolela, vyšetření odhalila únavovou zlomeninu na jiném místě

Za 35 zápasů nasbíral 43 bodů, je stále třetí nejproduktivnější hráč v týmu a 11. v lize

A udržujete si fyzičku? Prý na vás nikdo nepozná tu dlouhou pauzu, až se zase vrátíte na led.
(usměje se) „Teď se spíš snažím odpočívat. Něco dělám, ale jen málo. Moc se toho dělat nedá. Na nohy vůbec nic, ale hořejšek se snažím posilovat. Hlavně abych neztloustnul, to je nejdůležitější.“

Takže manželka má teď zakázáno dělat knedlíky?
„Přesně… (usmívá se) Snažím se být hubený.“

Neříkejte, že vy byste dokázal ztloustnout. To si ani neumím představit.

„Ale jo, asi by to taky šlo. Ale já jsem takovej, že to na sobě poznám, snažím se hlídat. Bál jsem se, abych během té dlouhé pauzy nepřibral, ale podařilo se mi to uhlídat. Vždycky se do toho radši dám hned předem, protože nevím, jaké to je potom shazovat kilečka navíc. To určitě nebude jednoduché.“

Poté, co přetrvávaly problémy s vaší nastřelenou nohou, se objevily zvěsti o možném konci kariéry. Co na tom bylo pravdy?

„To zas pustil někdo nějakou kavku. Tohle jsem vůbec nikde neřekl, ani ze srandy. Byl to blábol.“

Kdy vás tedy můžeme čekat zpátky na ledě?
„Nevím, to se teď nedá říct. Nechci teď polemizovat a házet tu nějaké datumy. Uvidím, jak se to bude hojit, od toho se bude všechno odvíjet. Až budu vědět něco já sám, všichni se to dozví.“

Může se tedy stát, že byste vůbec nenastoupil do konce sezony?
„Jo, to se klidně stát může. Zatím nic nedělám, a dokud nebude noha uzdravená, ani dělat moct nebudu.“

Nehrajete od začátku ledna, Plzeň bez vás ale ztratila jen dva zápasy. To vás musí těšit.
„Jo, z toho mám fakt radost. Odvedl se tu kus práce, fantastický je Marian Jelínek. Kluci do toho jdou, poslouchají ho. Vidí, že ta tvrdá práce pomáhá, pochopili to. Teď se jim dostavil výsledek.“

Martin Straka (vpravo) a Tomáš Pöpperle slaví zisk prezidentova poháruFoto Pavel Mazáč (Sport)


Ulevilo se vám, že plzeňský tým nestojí jen na vás, jak se často říkalo?
„Přesně tak. Jsem rád, protože vím, že v klidu můžu odejít… Ale hlavně se mi líbí, jak to běží a že do týmu zapracováváme mladé kluky. To je důležité pro budoucnost, aby mohl klub fungovat i dál. Stavíme to na našich odchovancích a ukazuje se nám, že by to tak mohlo jít. Ti kluci si místo v sestavě zaslouží.“

Počkejte, s tím vaším koncem to nebude tak horké, ne?

„Ne, teď ne. Ale v nejbližší době se to může stát. Po sezoně asi ne, ale po té další už by mohlo. Je prostě důležité si vychovávat další hráče. V dnešní situaci není jednoduché někam chodit a hráče nakupovat, aspoň my teda nemáme tolik peněž, abychom si to mohli dovolit. Naše cesta vede přes vlastní odchovance.“

Musel jste tým držet zkrátka, aby po vítězství v základní části nepovolil?

„To je taky záležitost Mariana Jelínka. Dokáže kluky udržet ve zdravém napětí, dává postupné cíle. Teď nás čeká další krok. Kdo hraje hokej, ví, že play off je nejvíc. Tam se teprve ukáže, kdo na to má, kdo je jaký hokejista. Vyhrát základní část je bomba. Komu se to povede… Ale dostat se co nejdál v play off a nedej bože něco vyhrát, kvůli tomu se hokej hraje. Teď jsme udělali úžasný úspěch, který v Plzni dlouho nebyl, ale já vím, že kluci chtějí víc. Loni viděli, že to jde. Vyhrát celou ligu, ne jen základní část, to je teprve něco neskutečnýho. A to si všichni uvědomujou. Po posledním zápase si uděláme malou oslavu, jsme šťastní, že jsme to dotáhli, ale víme, že nás čeká něco daleko důležitějšího.“

Už je Plzeň natěšená na play off ?
„Určitě. Teď nás čeká poslední domácí zápas se Spartou, do kterého jdeme jako vítězové základní části. Už to bude krásné. Lidi volají na zimák o lístky, ale je vyprodáno. A to je krásný pocit. Hráči si zaslouží poděkování od diváků za výsledky. Když máte plnou skandující halu a lidi vám fandí, dělají mexické vlny, to snad v hokeji nemůže být nic hezčího.“

Hvězdy Straka s Výborným se výborně bavily.Foto Pavel Mazáč - SPORT


O poznání smutnější to je s českým hokejem na mezinárodní úrovni. Co jste říkal vystoupení reprezentace ve Vancouveru?
„Abych se přiznal, zápasy jsem sledoval až ze záznamu, v noci jsem nevstával, protože během dne toho přece jen mívám docela dost. Ale většinu jsem viděl. Trochu mě to zklamalo. Vím, jaké to je, že to někdy vyjde a někdy ne. Těžko se mi to hodnotí…“

Zkuste to přesto, prosím.
„Víte, co mi tam chybělo? Nasazení. Touha nechat na ledě všechno. Aby někdo zblokoval střelu, padnul tam někam prsama. Kvalitu podle mě máme, i když někdo povídá, že ne. Hokejisty máme vynikající, ale ve Vancouveru tam nebylo odhodlání. Tak jsem to alespoň viděl já na dálku. Možná to tam bylo, nevím. Ale když pak sledujete Kanaďany, jak za tím jdou… Nikdo nezůstává na ledě dýl než půl minuty a jedna lajna za druhou jdou do těla. Je jedno, jestli to je Crosby nebo někdo jiný. I když jsou to šikovní technici, na čtrnáct dní se dokážou obětovat pro tým. Všichni nechají na ledě maximum a hned jdou poctivě střídat. Za půlminutu každý odmaká, co má, a když udělá něco navíc, je to hezký. Ale základ, poctivou defenzivu a bojování, to vidíte od každého. To samé jsou Američani, proto byli ve finále. Když mají někam skočit po hlavě, aby zabránili gólu, skočí tam.“

Nechybí teď v národním týmu hráč, který dovede takhle strhnout ostatní? Jako jste vy?
„Ale tak podívejte se na Fleischmanna, Krejčího. Zrovna tihle kluci za to taky umí vzít. Jdou na led a hrají. Nesmí to ale chtít jen jeden dva, ale všichni. Musíme být hladovější po úspěchu.“

Viděl jste Jaromíra Jágra po zápase s Finskem? Jak seděl s hlavou v dlaních?

„Jo. Byl smutnej, to je jasný. Chtěl uspět, možná to byla i jeho poslední šance. Bylo mi ho líto, nebylo příjemné ho takhle vidět. Ale bohužel, takhle to dopadlo a nedá se nic dělat. Člověk se musí oklepat a jít zase dál.“

Nevolali jste si?
„Ne. On asi hned letěl domů, teď už je zase v Rusku. Uvidíme se až v létě a popovídáme si. Teď by to stejně asi nemělo cenu. (usměje se) Ani by se o tom nechtěl bavit.“

Plánoval jste sledovat české reprezentanty. Jak se vám líbily medailové úspěchy?
„To bylo krásný. Sáblíková je fantastická. A Bauer taky. Tyhle závody jsem si fakt užil. Koukal jsem na Bauerovu padesátku i na štafetu. Při ní jsem teda musel odbíhat od televize, byl jsem nervózní víc než u hokeje. (směje se) Já na běžkách nikdy nejezdil, ale vím, co to je za makačku. Klobouk dolů, padesát kiláků, z kopce do kopce… To se mi fakt líbí. Ale nechápu to. (směje se) Nechápu, jak z toho může mít někdo požitek. Máme v Plzni kondičního trenéra, atleta, a já se ho pořád ptám: Jaký ti lidi mají požitek z toho, když třeba běží deset kilometrů? On mi říká, že to je to samé, jako když my dáme gól. Jen je těší, že se zpotili, že to uběhli. Ne, já si vždycky fakt užiju, když sleduju, jak někdo takhle maká. Když pak vidíte, jak padnou v cíli, to je neskutečný.“

Zrovna od vás bych ale čekal, že sportovní vytrvalce pochopíte. Za dříče platíte odjakživa.

„No jo, jenže já vím, jak mi to samotnému vadí. (rozesměje se) Vím, jak je těžké se k něčemu donutit. Obdivuju tyhle lidi, kteří v tom dokáží závodit. Já sice makám, ale nebaví mě to…“ (dál se směje)


Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud