Skvělé! Titul zůstane v rodině

V hokejové rodině Hlinkových se chystají na velký svátek, ve finále mají početné zastoupení PRAHA - Dělí je od sebe téměř 400 kilometrů, tak daleko je to z Prahy do Trenčína. Přesto teď budou znovu v čilém kontaktu. Ve středu začne finále a do akce se chystají jejich synové. A takovou událost si bratři Hlinkové pochopitelně nemůžou nechat ujít. "Skvělé je, že ať to dopadne jakkoli, titul zůstane v rodině," říká JAROSLAV HLINKA, otec sparťanské hvězdy. * Sport: Finále se blíží, už jste patřičně nažhavený? "Moc se těším, stejně jako na každé finále, které hraje Jarda. Je ale pravda, že teď to bude mít větší náboj, když jsou ve hře příbuzní. (směje se) Jinak se snažím být klidný. Když ale koukám na televizi, moc mi to nejde. Proto radši chodím na stadion, tam se lépe zvládají stresové situace." * Sport: Jste v takových okamžicích velkým kritikem syna Jaroslava? "Určitě. Kluk má teď sice víc zkušeností, nějakou poznámku si ale neodpustím. Poslední dobou jsem však už opatrnější." (směje se) * Sport: Váš syn vystupuje vždy velmi klidně. Jako by hokejové bitvy ani neprožíval. "Kdepak, dost to prožívá. (důrazně) Nenechte se mýlit tím, že to na sobě nedává moc znát. On je totiž v tomhle po mně. Oba jsme klidnější povahy." * Sport: Na rozdíl od synovce Miroslava? "Geny nezapřete, Miro je celý po bráchovi a to jen dobře. Mě moc těší, že jsou oba kluci tahouny svých týmů. Já samozřejmě budu přát víc Jardovi, ale když to nevyjde, svět se nezboří. Naopak, titul zůstane v rodině, což se málokomu povede. (směje se) A hlavně, je to jen sport. Nejdůležitější je, že jsou kluci zdraví." * Sport: Předpokládám, že teď se sejde celá rodina pohromadě. Už máte vymyšlené, kam společně vyrazíte? "Problém je v tom, že jsme od sebe daleko. Ten kontakt tedy není tak úzký, jako kdybychom bydleli všichni v Praze. Nic domluveného nemáme, ale já doufám, že se uvidíme a pěkně si popovídáme o hokeji. U nás se vždycky všechno kolem toho točilo. Jsme taková rodina hokejových bláznů a už se nezměníme." * Sport: Kdy jste se vlastně viděli naposledy? "Mirek je od třiasedmdesátého na Slovensku, tedy s výjimkou krátké doby po vojně. A naposledy? (přemýšlí) Všichni jsme se sešli, když slavil padesátku. No a to už je pět let. Říkám si, že to snad nedopadne tak, že se sejdeme zase až na dalších kulatinách." * Sport: Snad ne až za tři roky, kdy oslavíte šedesátku? "To snad dřív." (usměje se) * Sport: Když hráli Jaroslav a Miroslav ve Spartě, to musely být pro vás skvělé časy. Mám pravdu? "Bylo to moc hezké období. Najednou jsme si s bráchou uvědomili, že se všechno to snažení vyplatilo a že to přineslo výsledky. Víte, my jsme také hráli hokej, za Motorlet a ČLTK, jenomže jsme se nedostali úplně nahoru. O to víc jsme si přáli, aby se to našim klukům povedlo. Nejdřív, aby se vůbec prosadili a potom přišla na řadu Sparta. Měli jsme to pěkně nalinkované a teď můžeme být pyšní." (směje se) * Sport: Na co z té doby nikdy nezapomenete? "Před očima mám pořád jeden moment, jak se Jarda s Mirem na ledě radují. Už sice nevím, co to bylo konkrétně za zápas, ale to není podstatné. Jde o to, jak to prožívali. Oba klečeli ve středu hřiště a radovali se z gólu. V takové chvíli si řeknete, že to stálo za to." * Sport: Takže jste s bratrem kovaní sparťané? "Vyrůstali jsme v Praze a tehdy byla Sparta jediným klubem ve špičce. Oba jsme k ní vzhlíželi a máme tedy sparťanské základy. Nevím, jak je na tom brácha teď, když žije v Trenčíně, ale myslím si, že to v něm zůstalo." TRENČÍN - Jako kluk fandil Spartě, teď však musí na svoji "klubovou" příslušnost zapomenout. Pardubice ve finále potáhne jako kapitán jeho syn Miroslav, takže kterému týmu bude držet palce, je zcela jasné. "Nervák to ale nebude, jako rodina přece nemůžeme prohrát," směje se MIROSLAV HLINKA starší. * Sport: O úspěch má sice rodina postaráno. Přesto, nebudete jako sparťan ani trochu rozpolcený? "Ne, ne. (směje se) Teď jsem na straně Pardubic, to je jasné. A jestli to bude někdo nějak zvlášť prožívat, tak to budou manželky. Pro nás chlapy je taková událost šancí, abychom si oživili staré vzpomínky, kdy jsme byli ještě mladí, jezdili na chatu u Prahy a snili." * Sport: A neměl jste problémy ani v zápasech, když proti sobě nastupovali Miro za Slovensko a Jarda v dresu Česka? "Přiznám se, že ze začátku to byl zvláštní pocit. A nejen když proti sobě. Třeba v roce 2000, když si to ve finále rozdali o zlato Češi se Slováky." * Sport: Komu jste tehdy vlastně držel palce? "Já se považuju za Čechoslováka. Nikdy jsem se nesmířil s tím, že skončila federace. Víte, když se mě někdo zeptá, jestli čtu knížky v češtině nebo slovenštině, nedokážu na to odpovědět. Já to vůbec nevnímám, nerozlišuju to. Česko a Slovensko beru jako něco totožného." * Sport: Dobrá, ale komu tedy při "federálním" derby fandíte? "Mám výhodu, že se můžu radovat z každého gólu. (směje se) Ale asi to musí vypadat divně, když pořád křičím gól, co?" * Sport: Řekl jste, že jste s bratrem dřív hodně snili. O čem nejvíc? "To je jednoduché. Pořád jsme si povídali o tom, jak budou naši kluci hrát v jednom týmu a v jednom útoku. Ale to nebyl jen náš sen, sami kluci si to moc přáli. Pamatuju si, jak se nechali vyfotit spolu před Sportovní halou v Praze. Tehdy byli přesvědčení, že to dokáží." * Sport: Odmalička byli kluci sehraní? "Vždycky k sobě měli blízko a rozuměli si. Nejšťastnější byli, když spolu trávili léto na chatě. Hráli fotbal, tenis, pingpong, celý den jsme o nich nevěděli." * Sport: A neskončilo někdy jejich sportování i nějakým malérem? "Ani náhodou. Když mohli sportovat, nic jiného je nezajímalo. A to jim vydrželo i do puberty. Žádné chození do kina, za holkama, stačilo říci slovo hokej a všechno šlo stranou. A vůbec nejlepší časy prožívali ve Spartě." * Sport: To věřím, Miro se ze Sparty dokonce probojoval až do české reprezentace. "V ten moment jsem začal věřit, že to může v hokeji dotáhnout daleko. Vybral si ho tenkrát trenér Ivan Hlinka a dal mu šanci. Kluk odehrál devět nebo deset zápasů a teprve pak si ho všimli i na Slovensku." * Sport: A nemrzí vás to, že nakonec přešel k hokejové "konkurenci" na Slovensko? "Vůbec ne. Miro je stejný jako já, taky federalista. Má obojí občanství a k Česku si drží pořád úzký vztah. Řekl bych dokonce, že ho to tam víc táhne. A co se týká reprezentace, vlastně to pro něj bylo lepší, že šel na Slovensko. V Česku je velká konkurence a probojovat se třeba na mistrovství světa by pro něj bylo těžké. Takhle má kompletní sbírku medailí. Jsme na něj s manželkou velmi pyšní, protože se k tomu vypracoval sám. Stejně tak jsme pyšní na Jardu, co dokázal. Prostě jsme rodina." * Sport: Věříte tomu, že by se oba mohli znovu sejít v jednom týmu? "Jsem přesvědčený, že by si chtěli spolu zahrát. Až budou mít před hokejovou penzí, třeba nás všechny překvapí." (směje se) *** miroslav hlinka očima strýce "Já byl trochu klidnější než brácha a geny zapůsobily. Miro je celý po něm. Je silovější, velký dříč. A jsem moc rád, že se stejně jako Jarda stal velkým tahounem svého týmu. O to víc se na finále těším." jaroslav hlinka očima strýce "Jarda je ofenzivnější, má vynikající ruce a hlavně předvídavost. Já jsem třeba také chtěl spíš dávat góly, ale tu techniku a ruce má po bráchovi." Foto popis| Jaroslav hlinka starší Foto popis| Miroslav hlinka starší se synem Foto autor| Foto SPORT: Jan Hrouda, archiv rodiny Hlinků