Boxerský pár Horváth a Sedláčková: O soužití i luxusní smlouvě z Monaka

Jejich vztah je hodně unikátní, moc boxerských párů není, jestli vůbec. Lucii Sedláčkové a Štěpánu Horváthovi společný život ale klape. Zažili spolu už různé vzestupy a pády, což jejich vztah jen upevnilo. Zjistili ale také, že role trenéra a svěřenkyně jim nesedí. „My holky máme myšlení jiné, nechápala jsem, proč na mě v tréninku křičí, za půl hodiny je v pohodě a chce normálně fungovat,“ říká kráska ringu.

Přijeli jste před pár dny do Česka, a to z Monaka. Proč právě odtamtud?
Horváth: „V Monte Carlu jsme podepsali smlouvu na dva roky se stájí Ambitious Monaco.“

Naposledy jste zápasili před víc než rokem. Proč a co jste vlastně dělali?
Sedláčková: „Čekali jsme, až nám vyprší předešlé smlouvy. Mně končila v dubnu, byla jsem ale taky na operaci, pak jsem si dala pauzu a následně jsem hledala angažmá.“
Horváth: „U mě to bylo podobné, s tím rozdílem, že jsem už vážně uvažoval, že ukončím kariéru.“

Opravdu?
Horváth: „Jo, jo.“

O konci kariéry jste párkrát uvažoval i v minulosti. Takže se chmury vrátily?
Horváth: „No, už jsem zkrátka nevěřil v to, že by mohlo přijít něco, co by mě motivovalo, abych za to znovu vzal. Přece jen mi není dvacet, takže vím, že pro mě ta cesta bude daleko horší.“

A pak přišla nabídka z Monte Carla.
Horváth: „Přesně tak. Najednou nebylo o čem uvažovat. Je to hozená rukavice a je jen na nás, jak to zvládneme.“

Jak k tomu dojde, že dostanete takovou pobídku?
Sedláčková: „Tak moc jsem si to přála, až to přišlo… Ale je to prostě tak, že když člověk nechá věci tak, jak jsou, a na ničem nelpí, jen prostě dál pracuje, jak má, tak to jednou přijde. Nikdy by mě ale nenapadlo, že by se mohlo jednat zrovna o Monte Carlo.“

Díky čemu si vás všimli?
Sedláčková: „Přes Instagram. Napsal mi manažer, a jak je mým dobrým zvykem, neodepsala jsem. Znovu mě kontaktoval s tím, že se jedná o opravdovou nabídku, tak jsem zareagovala. Pak už to šlo velmi rychle. Pozvali nás do Monte Carla, kde jsme nikdy nebyli, tak jsme si řekli, že si uděláme alespoň pěkný víkend, a jeli jsme. Přijeli jsme a oni na nás začali hrnout informace, měli o nás veliký zájem. Takže jsme si plácli s tím, že pořešíme smlouvu, a za měsíc jsme se stěhovali.“

Co dál je teď na obzoru? Kdy budete znovu zápasit?
Horváth: „Zápasy připadají v úvahu, myslím, tak v únoru, v březnu. Přece jen jsme měli delší pauzu. Určitě půjde o zápasy méněkolové, abychom se nějakým způsobem rozboxovali. A budeme směřovat zase co nejvýš. Je na to nejlepší čas a okolnosti, máme super prostředí, profesionální tým. Co víc si přát?“
Sedláčková: „A je vtipný, jak máme vše společně a úplně stejně. I naše kariéry jdou stejně. Měli jsme oba dlouhou pauzu, teď máme stejnou šanci, začínáme znovu boxovat a dostávat se k tomu.“

Nejprve ale oslovili vás, Lucie, pak se dozvěděli, že jste pár. To se jim asi líbilo ještě víc, že? Jako dvojice v boxu jste hodně unikátní.
Sedláčková: „To jo.“
Horváth: „Ano, vnímal jsem to stejně. Konečně někdo pochopil, že to je plus a ne minus. Mají dva boxery a zároveň vše zařizují najednou. Stačí nám jeden byt…“ (směje se)

Každopádně nevracíte se k boxu po ročním nicnedělání.
Horváth: „Samozřejmě. Pořád jsme trénovali. Jinak by nebylo možné plánovat zápas tak brzy. Ale vzhledem k tomu, že jsme opravdu sportovní pár, věnovali jsme se trénování vlastně pořád.“

Dříve jste nebyli jen boxerským párem, ale Štěpán vám byl i trenérem. Proč už tomu tak není?
Sedláčková: „Bylo to fajn, já na to hrozně ráda vzpomínám, byla to naše nejlepší léta… To byla samozřejmě ironie.“ (rozesměje se)
Horváth: „V určitý čas to bylo zkrátka potřeba, vyzkoušeli jsme si to, ale z dlouhodobého hlediska jsme věděli, že to nemůže dělat dobrotu.“

Jak to konkrétně fungovalo? Přece jen jste pár, ale zároveň jeden z vás měl být autoritou.
Horváth: „Takže narovinu. Řekl jsem jí na tréninku rázně, co má dělat, a ona to brala tak, že jsem se na ni rozzlobil. Po tréninku jsem přišel domů, zeptal se: Lásko, co bude k večeři? A ona uraženě odpověděla: Uvař si sám.“

Bylo to opravdu tak?
Sedláčková: „Ano, bylo. Já jsem ho jako trenéra respektovala, ale nedokázala jsem to pořádně rozdělit. Ty role nešly dohromady. Buď jedno, nebo druhé. My holky máme myšlení jiné, nechápala jsem, proč na mě v tréninku křičí, za půl hodiny je v pohodě a chce normálně fungovat. To já neuměla.“

Takže se vám ulevilo?
Horváth: „Ne že bychom na sebe byli nějak hnusní. Ale rozumně jsme si řekli, že je pro nás důležitý hlavně vztah, proto to takhle nechceme.“
Sedláčková: „A musím říct, že i když už nejsme v rolích trenéra a svěřenkyně, Štěpán je pořád mým mentálním koučem. Ale už mi do přípravy tolik nezasahuje.“

Budete tedy dál fungovat v Monaku? O návratu do Česka neuvažujete?
Horváth: „To je otázka na náš manažerský tým, co s námi zamýšlejí.“

A chtěli byste udělat nějakou boxerskou akci doma?
Horváth: „Všechno je možné, jsme otevřeni všemu. Myslím, že tu po své kariéře budu chtít něco založit, protože je obrovská škoda, co se tu s profi boxem stalo. A je tu plno kluků, co by si zasloužili, aby šel náš sport nahoru.“

Takže jste nezanevřeli na českou scénu, že byste se už nechtěli vracet?
Sedláčková: „To určitě ne. Navíc máme v plánu tu něco rozjet.“

Povídejte.
Horváth: „Přemýšlíme o značce boxerského vybavení. A pak máme společný sen, mít boxerskou kavárnu.“
Sedláčková: „No, Štěpán by chtěl mít boxernu, já kavárnu, a spojili jsme to v jedno.“

Takže by lidé u kávy mohli sledovat ring, ve kterém by probíhaly sparingy?
Sedláčková: „Přesně tak.“
Horváth: „My už ten projekt máme vlastně promyšlený do detailu. Chtěli jsme to rozjet v Anglii, ale pak přišla smlouva.“

Najednou vám to prostě pokazila nabídka z Monaka…
(usmívají se) Sedláčková: „Chvíli jsme přemýšleli, pro co se rozhodnout. Ale pak jsem si řekla, že na kavárnu je ještě čas, ale boxování odkládat nelze. Monako prostě přišlo vhod.“

A jak se vám tam žije?
Sedláčková: „Krásně. Vše je tam pozitivní. Nezažili jsme ještě nic negativního.“
Horváth: „A máme skvělý profesionální tým. A celkově tam vládne lepší atmosféra oproti tomu, co je v Česku. Tady panuje dost nervozita a stres.“

Čím to? Máme se tu o tolik hůř?
Horváth: „Podle mě se tu mají lidi špičkově. Podmínky v cizině ohledně bydlení, dopravy, cen jsou mnohem horší. Lidi se tu ale zbytečně stresují. Jsou tu horší mezilidské vztahy, a to je škoda.“