Relax sportovců v době dovolené je různý, stejně jako u jejich fanoušků. Někdo se vyrazí jen tak plácnout někam k moři, jiný se vydá na túry, ať už v domovině nebo v cizích končinách. Oštěpařka Nikola Ogrodníková zvolila po sezoně od každého něco, tím hlavním ale bylo potápění. Ovšem nejen pouhé šnorchlování a pozorování rybiček, pustila se do větších hloubek. Konkrétně do 21 metrů. „To jsem poprvé plavala, nešla jsem po laně,“ byla na sebe pyšná česká atletka.
Jak jste si užila posezonní odpočinek?
„Byl to relax, ale takový aktivnější. Takže až na začátku listopadu jsem měla týden, kdy jsem si fakt dovolila jen ležet. I když s přípravou na Atleta roku to moc nešlo, ještě jsem potřebovala řešit nějaké zdravotní věci, ale snažila jsem se co nejvíc času trávit na gauči, protože na dovolené jsem si moc neodpočinula.“
Jaký máte největší zážitek z dovolené?
„Hodně jsem se potápěla. A jelikož před třemi lety jsem se bála šnorchlovat, tak je pro mě velký úspěch, že jsem se takhle vydala na to potápění, které mě hodně baví. Měli jsme každý den pět tréninků, protože jsem tam byla s Freedive Praha, takže to bylo organizované, měli jsme program, dělali jsme různá cvičení, učili jsme se, jak se bezpečně potápět bez přístroje, dělali jsme si různé záchrany, viděli jsme manty, želvy, plavali jsme v proudech, dělali v nich blbosti, měli jsme dobré jídlo a bylo to moc fajn.“
Takže jste si tam vyčistila hlavu?
„Doporučuji to všem lidem, ať už jsou v pohodě nebo se hledají. Když přijedete na Bali, něco je ve vzduchu a je to strašně hezké. Takové spirituální nebo ezoterické místo. A je tam hrozně levně.“
Byla jste tam i s novými parťačkami z tréninkové skupiny Jana Železného Irenou Šedivou a Nikol Tabačkovou. Přitáhla jste je také k potápění?
„Irča se potápěla na scubě už předtím, ale na freedive jsem je vzala na své narozeniny, aby se mnou šly do jámy. Od té doby si myslím, že je to chytlo.“
Jak hluboko jste se potopila?
„21 metrů. To jsem poprvé plavala, nešla jsem po laně. Nikča si dala rekord skoro 26 metrů, myslím, že po laně je to ale takové jiné než plavání.“
Jaké to je potopit se tak hluboko?
„První tři dny jsem se nedostala ani do devíti metrů, měla jsem strašně stahování v břiše, říkala jsem si, že to nebude sport pro mě a nezvládnu to. To jsem tam byla třetí den a ještě mě čekal týden a půl. Pak to šlo hrozně rychle, byla jsem v 15… Je to hodně o hlavě, to vás posunuje, je to hledání sama sebe pod vodou. Člověk se bojí, hledá hranice a pozná sám sebe.“
