Třikrát byl mučivě blízko olympiádě a ani jednou to nevyšlo. Pak ale plavec Jan Šefl zakusil nesrovnatelně tvrdší zážitek. Před dvěma lety mu do mailu přišlo oznámení o pozitivním testu na kokain. Jeho blízký kamarád se přiznal, že plavci látku z hloupé klukoviny vysypal do pití. Zbytek nebyla legrace. Šefl přišel o rok a půl své sportovní kariéry. Na ME v krátkém bazénu v Glasgow se vrátil do reprezentace a otevřeně promluvil o tom, co prožil.
Město na březích řeky Clyde rámuje dva zlomové momenty v kariéře plavce Jana Šefla. Před rokem v létě tady závodil na evropském šampionátu v dlouhém bazénu, tehdy byl však v očekávání verdiktu rozhodčí komise ČOV k jeho dopingovému případu.
Pár týdnů po návratu se ho dočkal a zmrazil ho dvanáctiměsíční trest, výsledky z Glasgow byly smazány. Minulý týden se do města vrátil znovu. Nejdřív se mu moc mluvit nechtělo, ale nakonec si v lobby hotelu Hilton na William Street sednul ke stolu s umělou květinkou. A mluvil o tématu, které by už chtěl nechat za sebou.
Pozitivní byl váš vzorek z října 2017 ze závodů v Plzni. Plavecká disciplinárka vás osvobodila, ale případ se táhnul. Vloni na podzim jste nakonec od rozhodčí komise ČOV dostal dvanáctiměsíční trest. Kdy vám během vaší kauzy bylo nejhůř
„To jsou otázky, vy mi to zase vracíte... Musím přemýšlet. Čekání na dopis (od ČOV)? Kdy jsem si myslel, že řeknou blablabla a pokračuju vesele dál. Vůbec mě nenapadlo, že mě setnou. Dozvím se od olympijského výboru, že můžu být vlastně rád, že ten trest mohl být delší. Prosím? Jakej? No, do dvaadvacátého května. To je pravda, to si pamatuju. To má asi každý. Já si pamatuju ty chvíle, kde jsem byl, když jsem se ty informace dozvídal. I když jsem se dozvěděl, že mám pozitivní dopingový nález, tak vím, co jsem dělal.“
Co to bylo?
„Připravoval jsem klubový ples Slavie Plzeň, bylo to 9. listopadu 2017. Píplo mi to nahoře na počítači, vyjel mi tam od pana Chlumského e-mail. Normálně to chodívávalo od pana Dolejše s tím, že vámi odevzdaný vzorek je negativní, hotovo. Tentokrát jsem to rozklikl, a byla tam á čtyřka. Tak jsem si říkal: Sakra, to je nějaký divný. To si člověk zapamatuje. No, nebyly to příjemné chvíle, samozřejmě. Teď už se nad tím snažím mávnout rukou, že to bylo...“
Jaké?
„Ne srandovní... Ale na druhou stranu člověk zjistí, že v krizových situacích pozná nejen svoje okolí, ale i sám sebe, jak dokáže pracovat. Je pravda, že ani na chvíli, ani na chvíli (opakuje) jsem nepřemýšlel, že bych skončil s plaváním. Nevím, co se musí stát, abych skončil. Mám to rád.“
Mohl si to vzít do hrobu. Odpustil jsem mu
Co ve vás po vašem případu zbylo? Pocit křivdy? Vztek? Motivace dostat se zpátky?
„Pocit křivdy jsem měl od ČOV, ten jsem měl velký. Potom, co jsem se dozvěděl, jakým způsobem se to do mě dostalo, měl jsem asi hodinovou zášť vůči tomu svému kamarádovi, který to tam hodil... Hodinu jsem vedl monolog.“
Mluvíte o vašem kamarádovi, který prohlásil, že vám kokain hodil do pití. Jak proběhl rozhovor, při kterém se vám přiznal?
„Volal jsem mu a informoval jsem ho, co se stalo. On byl zamlklý, a pak z něj vypadlo, že by mi asi něco měl říct. Na jednu stranu to byla strašná úleva, protože jsem zjistil, jak se to do mě dostalo. Na druhou jsem myslel, že ho zabiju. Ale myslím, že on přišel taky o hodně. Nic podobného asi už neudělá.“
Byl to váš dobrý kamarád?
„A je pořád. Postavil se k tomu rovně, přitom si to mohl vzít do hrobu. A stálo ho to hodně. Bylo na něj podáno trestní oznámení ze strany antidopingového výboru, měl s tím strašnou polízanici. Naše přátelství tím ale nijak neutrpělo. Odpustil jsem mu.“
Už během té první hodiny?
„Netrvalo to moc dlouho. Když se k tomu přiznal a viděl jsem, že chce spolupracovat, tak jsem věděl, že ho z života neodstřihnu.“
Měl jste podezření?
„Hledal jsem přičinu, z člověka se v takovém případě stává právník - amatér, pátrá v paragrafech, antidopingových kodexech. A samozřejmě se snaží zjistit, jak to celé vzniklo. Dozvěděl jsem se, že kokain v těle zůstává jeden až dva dny, takže jsem měl celkem přesné časové rozmezí. Volal jsem mu, a to mě ani nenapadlo, že by to mohlo pocházet od něj, abych ho informoval o situaci, do které jsem se dostal. Volal jsem tehdy kdekomu, lidem, se kterými jsem spolupracoval, abych jim tu informaci prostě předal. On chvíli poslouchal a pak mi to řekl.“
Že vám hodil kokain do pití?
„Nevím už přesně, jak to řekl. Ale bylo to něco jako: Myslím, že bych ti měl něco říct, asi v tom mám prsty já, nebo tak nějak. Pak jsme se sešli, já jsem mu řekl, že s tím bude muset jít ven, že budu potřebovat jeho prohlášení. To jsme ještě netušili, že to bude celé trvat tak dlouho. Jeho to samozřejmě finančně hodně vyždímalo, absolvoval sérii policejních výslechů, holka na něj byla docela naštvaná. Stálo ho to hodně, a nemusel to dělat.“
Vysvětlil vám, co ho to napadlo?
„Blbost prostě…“
Co to je za člověka?
„Pojí nás dlouholeté přátelství, ale konkrétní nebudu.“
Jak se ke kokainu dostal?
„Prý ho měl dlouho, v sáčku. Ne, že by měl nějaké dlouholeté zkušenosti. Pořídil si to na nějakou kalbu někde támhle, kdesi... A asi, než aby to začal všem lajnovat, tak to vyřešil takhle. Moc dobře věděl, že já bych si samozřejmě nedal.“
Co to bylo za párty?
„Malá, soukromá. Já jsem tam byl, nevím, padesát minut? Přijel jsem tam takhle... (Šefl tahá za své reprezentační tričko, která má zrovna na sobě) Je tam vtipná souvislost. Ten vzorek mi nabírali 21. října 2017 a letos 20. října mě odebíral na těch samých závodech, po té samé disciplíně, ten samý dopingový komisař. Tak jsme si spolu zavzpomínali, že máme dvouleté výročí.“
Do čeho vám kamarád ten kokain dal?
„Byl to nějaký nealko nápoj. Nic velkolepého.“
Nerad jsem chodil mezi lidi
Vy jste svůj případ vysvětlil, ale veřejnost je zvyklá na to, že sportovci, co dopují, často neříkají pravdu. S jakými reakcemi na vaše vyjádření jste se setkal?
„Já nemůžu každému vysvětlovat, jak to bylo. Nebudu se obhajovat a žádat jednotlivě: Prosím, věř mi. Obhajoval jsem se před komisemi, a když jsem přišel poprvé, tak jsem jim řekl, že mi to asi neuvěří. To jsem říkal i tomu mému kamarádovi: Tak tohle mi neuveří... Asi jsem v očích některých lidí ztratil nějaký kredit. Ale vlastně je mi to jedno.“
Co vám říkali antidopingoví komisaři?
„Oni jsou profíci a jsou zvyklí na ledacos. Když jsem se na komise ČOV připravoval, tak jsem si pročítal případy, které řešili. A to jsou věci... Říkal jsem to i panu Chlumskému, že má hodně zajímavou práci. Když mu skáčou z oken a utíkají se schovat někam pod strom... Fakt zajímavé případy. Až si někdo bude číst můj případ za pět let, tak si možná bude říkat to samé. Ale dokážu s tím žít.“
Jak reagujete, když vám vaši kauzu někdo připomene?
„Strašně záleží na tom, jakým způsobem mi to připomene. Ještě snad v životě se mi nestalo, že by mi to někdo plácnul bez okolků. Vždycky je to nějak zaobalené. Tak se na to vždycky snažím zareagovat, aby to bylo zároveň vtipné. Já nemůžu tomu člověku dát facku, to nejde.“
A chtěl byste někdy?
„Narazil jsem jenom jednou na člověka, že jsem mu chtěl dát facku. Myslel jsem, že to takhle odpinknu a jdu. Byl jsem toho plný a strašně mě to setlo. Nevím, jestli lidi ze mě cítí, že bych byl úderný, že mají ze mě strach, ale zatím jsem nenarazil na nikoho, kdo mi to vpálil do očí. Byť si to možná lidi myslí, to tak asi funguje, jak všichni víme.“
Stalo se někdy, že by někdo přišel a chtěl se na to téma bavit?
„Jenom vy... Jo, to člověk pozná. Když se vrátíme dva roky zpátky po tom prvním rozhodnutí, to jsem byl v Plzni, sháněl jsem v obchoďáku dárky. A bylo vidět, že ti lidi to ví a neví, jakým způsobem na mě reagovat. To bylo vidět: Jé, ahoj... Ahoj! Tak co? Bylo vidět, že z jejich strany bylo těžké, aby ten hovor nějakým způsobem zabřednul.“
Jak jste reagoval?
„Musím říct, že mi tahle setkání byla hodně nepříjemná a nerad jsem chodil mezi lidi. Teď už to teda nemám, ale fakt ten rok, co to všechno trvalo... Kolem mě nikdy nebyl mediální humbuk. A troufám si tvrdit, že tohle byl mediální humbuk. Bylo mi to fakt nepříjemné. Říkal jsem si: Támhleten na mě kouká. Ale možná jsem si to udělal sám v hlavě. Drobná paranoia tam možná byla. A reagoval jsem na to, podle toho, kdo to byl. Nebudu každému vysvětlovat, co se stalo, jak se to stalo. K tomu stejně asi časem dojde.“
Takže jste neměl potřebu vše vysvětlovat?
„Ne, to jsem rozhodně neměl. Že bychom se třeba střetli očima a já: Chceš to vysvětlit? Já ti to rád vysvětlím! Ne... Nikdy jsem takovou potřebu neměl a ani ji nemám. Jediný, kdo se mě na to furt ptá, jste jediní vy, novináři.“
Třeba to zajímá i ostatní, jen se vás stydí zeptat...
„Možná by je to zajímalo. Podle toho, kdo to je. Když mě znají dobře, vědí, že je mi to nepříjemné, tak se na to neptají. Myslím, že to není strach, ale asi mě nechtějí zbytečně dráždit. Už nejsem, že bych vyletěl jako čertík z krabičky, už je od toho všeho docela dlouhá doba.“
Forrest Gump s traktůrkem
Změnilo vás, co jste prožil?
„Tak jméno mi to nezměnilo, doma mi říkají taky pořád stejně. Jsem možná o fous ostražitější, nedůvěřivý. Vždycky bylo těžké dostat se ke mně blíž, tu bublinu jsem posunul ještě o kousek dál. Ale myslím, že se furt směju docela rád. Nejsem zašpklej. Ani na vás.“
Sáhnul jste si na dno?
„To je taková fráze: Sáhnul jsem si na dno... Myslíte, že jsem byl fakt dole? Myslím, že po sportovní stránce se lidi můžou dostat i na větší dno. Vůbec se nebavíme o tom, že lidi řeší kolikrát tisíckrát horší věci. Řeší nemoci, finanční věci, to je dno. Ze sportovního hlediska jsem věděl, co chci docílit. Trenéra jsem měl skvělého, lidi fajn. Bylo to nepříjemné. Ale nerad říkám, že se někdo dotkl dna. Šlo to dolů, ale dno to nebylo.“
Jak případ ovlivnil váš život?
„Samozřejmě mě odevšad museli vyloučit. To je naprosto přirozená reakce, nikomu jsem to neměl za zlé, věděl jsem, že to přijde. Skončil jsem ve sportovním centru, v reprezentaci, i z klubu mě museli odejmout. Řešilo se to tak, jak bylo logické.“
Když jste zůstal bez práce, co jste dělal?
„Tak, nejdřív jsem to vyřešil tak, že musím odjet. Byl jsem v Austrálii. Jediné, co jsem věděl, bylo, že se sportem nechci skončit. To ne! Že to je všechno ještě furt dobré, že z tohohle se nějak vylížu. Nějak jsem si poplavával, dělal jsem zahradníka. Já jsem tomu říkal, že jsem Forrest Gump. Ráno jsem si chodil zaplávnout, dostal jsem traktůrek. Pro mě to byla strašně příjemná změna.“
Takže finančně to pro vás nebyl problém?
„Ale byl, samozřejmě. Jednak jsem měl něco našetřeno. Myslel jsem, že ty peníze půjdou někam jinam. A potom, když mi vypršel trest, tak jsem mohl naskočit na ten vlak, ze kterého jsem vypadnul.“
Jak jste se udržoval po sportovní stránce?
„Každý den jsem něco dělal, věděl jsem, že nemůžu přestat, že už mám nějaký věk. Když člověk na chvilku vypadne, tak je návrat těžší a těžší. Takže jsem se snažil, aby fyzička i plavecká technika zůstaly. Nebo, až se vrátím, aby to nějakým způsobem vypadalo, aby to bylo k světu.“
Vracel jste se na jaře, a přestože jste neměl moc času, dostal jste se blízko k limitu na MS v Kwangdžu...
„My jsme chtěli limit zaplavat. Musím poděkovat svazu, že mi vyšli vstříc, že mi umožnili závody mimo termín. Měli jsme tam Vídeň a mistrovství republiky. Hodně nepříjemné bylo, že jsem měl závodní absenci. Chyběla mi vyzávoděnost, že jsem neměl ten svůj start vůbec najetý. To nás stoplo v tom, že nám Korea nevyšla. Jinak jsme do toho bušili slušně.“
V Glasgow vám comeback vyšel, co pro vás znamenal?
„Já to asi nedělám kvůli tomu, abych jel na krátkou Evropu. Každý máme nějaké limity, jsem si vědomý, že asi nikdy nebudu mít olympijskou medaili. Já bych byl nesmírně šťastný, kdybychom, nejen já, ale samozřejmě i Honza (trenér Jan Kreník), to naše snažení, které zažíváme společně, ukončili něčím příjemným. Minimálně osobními rekordy, kdyby z toho byla olympiáda, tak by to byl fakt příběh, který bych možná i sepsal. Krátká Evropa fajn, příjemná, ale nejsou to časy, které by stály za to, abych o tom mohl nějak mluvit.“
Jak vám pomohla spolupráce s koučem a expertem na videoanalýzu Janem Kreníkem, který s vámi vydržel celou dobu kauzy?
„Spolupracovali jsme už předtím, byli jsme si sympatičtí. Nejen lidsky, ale i po sportovní stránce. Tohle nás jenom zatavilo v tom, co chceme. Spolupráce s Kreňou je skvělá. Nezažil jsem v plavání takhle sečtělého a energického člověka, jako je on. Pravda, nebýt jeho, tak vůbec nevím, jak by to mohlo vypadat. Ale tenhle průser se stal podzim 2017 a my jsme spolu spolupracovali od léta. Že by přišel: Honzo, ty budeš vyvrhel, tu máš, tak to ne.“
Věříte, že se dostanete na olympiádu v Tokiu?
„Kdybychom tomu nevěřili, tak do toho nejdeme. Šance tam je a rádi bychom se k limitu alespoň minimálně přiblížili. Pokud by to nešlo, tak se na to prostě vybodneme.“
Máte v hlavě vaše tři těsně marné olympijské pokusy?
„Já měl tolik smůly... Do Pekingu jsem zaplaval limit pět dnů po skončení nominačního období. Tenkrát jsem si řekl: Nevadí, takových příležitostí ještě bude... Londýn mi utekl na dvoustovce delfín, Rio taky o relativně malý kousek. Ale tohle je přesně ono, relativně malinko je B-limit, který nic nezaručuje. Když máš áčko, jedeš. Třeba Honza Čejka, juniorský mistr světa, je setinu za limitem. Pravděpodobnost, že ho vyberou je strašně velká, ale jistotu nemá. Stejně musí makat a snažit se dál.“
| ŠEFLOVA KAUZA |
| Test Jana Šefla z 21. října 2017, odebraný při Plzeňských sprintech, byl pozitivní na kokain. Tvrdil, že mu látku přimíchal do pití kamarád bez jeho vědomí a disciplinární komise plaveckého svazu mu neudělila žádný trest, což posvětil i výkonný výbor svazu. Šefl se tak v létě 2018 zúčastnil ME v dlouhém bazénu v Glasgow. Antidopingový výbor se však odvolal k rozhodčí komisi ČOV a ten plavce potrestal ročním zákazem trestu. Jeho všechny výsledky od 21. října 2017 byly anulovány, trest začal běžet od 29. srpna 2018 a při započítání nucené pauzy z úvodu kauzy skončil 22. května 2019. |
| Očima reprezentačního šéftrenéra Vlastimír Perna |
| „Jsem rád, že to přežil, tu soutěžní a tréninkovou pauzu, že se dostal do takové formy, že se sem (na ME do Glasgow) kvalifikoval a zase se zúčastnil. Snad mu ty výsledky, které nebyly až tak povedené, nevzaly chuť pokračovat dál. A jeho šance na olympiádu? Doufám, že se mu podaří limit splnit, nebo že se o něj bude minimálně pokoušet. Kdyby ho splnil, bylo by to super, před čtyřmi lety mu to uteklo o kousek.“ |
| ŠEFL NA ME |
| 50 metrů kraul 51. 22,25 100 metrů motýlek 36. 52,09 100 metrů polohový závod 23. 54,05 |
