Proč cyklisté pijí až osm porcí kávy denně? Je kofein doping, placebo, nebo jen cyklistická póza? Kterou kávu si objednat, aby vás kolegové z oddílu nezmlátili pumpičkami? Odpovíme na otázky kolem fenoménu cyklistické kávové kultury.
První silniční kolo jsem si pořídila v šestnácti a zastávka na kafe během dlouhé vyjížďky mi přišla jako příjemné zpestření. V té době ještě tolik silničních cyklistů naše cesty nekřižovalo, ale nejvíc jich člověk vždycky potkal právě po kavárnách. To jsem ještě nevěděla, že „se to dělá“. Že káva a cyklistika k sobě prostě patří, stejně jako levisky a bílé tričko, Bonnie a Clyde nebo pivo a zelená.
Kofein oddálí únavu a ošálí neurony
Někteří profesionální (ale co si budeme povídat, i amatérští) cyklisté jsou schopni během dne „vysápat“ i šest až osm porcí kávy a to všechno ještě proložit colou či jiným kofeinovým nápojem. Proč?
- Kofein zvyšuje výkon. Napříč studiemi vychází, že přísun kofeinu zvyšuje výkon o dvě až pět procent. Že to je málo? Možná ano, ale i tak byl Světovou antidopingovou organizací svého času zaveden dnes již zrušený limit, který odpovídal zhruba osmi espressům denně.
- Zvyšuje mentální pozornost a snižuje pocit únavy. Kofein blokuje adenosinové receptory, které při výkonu „pracují“ rychleji a vysílají do mozku signály únavy. Kofein se na tyto receptory naváže, signál se nevyšle (nebo se vyšle menší) a únava se eliminuje nebo „odloží na později“ a my zůstáváme čilejší.
- Zvyšuje metabolismus tuků. Podle některých studií dokáže kofein stimulovat metabolismus tuků. V praxi je to vlastnost, která se hodí pro vytrvalostní závody, kdy pak závodním může energii získat z tukových zásob a ušetřit zásoby glykogenu na závěrečný sprint.
- Novější studie, zkoumající procesy v mozku při sportu, připouštějí i variantu, že navýšení výkonu, potažmo zisk energie k výkonu tkví v tom, že méně vnímáme námahu a jsme schopni více zabrat a jít třeba až kousek za své možnosti.
- Pro navození těchto účinků by měly postačit 2–3 mg kofeinu na 1 kilogram tělesné váhy, a to především pro ty z nás, kteří se kávou neprolévají už od božího rána. Odpovídá to zhruba 2–3 espressům, podle toho, kolik vážíte, a kolik kofeinu daná káva obsahuje (porce espressa obsahuje 40 – 60 mg kofeinu, filtrovaná káva může mít i kolem 100 mg na porci).
- Sportovci, zvyklí na kofein, budou možná potřebovat kofeinu více. Klidně i dvojnásobek, nicméně dávka by neměla překročit 6 mg na kilogram tělesné váhy – taková porce už má spíše negativní účinky: nervozitu, třesavku nebo i malátnost.
- Více o kávě a jejím využití při tréninku si můžete přečíst v tomto rozhovoru s odborníkem na kávu.
Kult kávy: Rituál i zdroj humoru
Silniční cyklisté si na svůj šálek nenechají sáhnout. Je to styl, je to rituál, je to povolený doping a možná trošku placebo, je to póza a je to chvilka pohody v tréninkovém zápřahu. A je to často také předmět cyklistického humoru, který si často bere na paškál neotřesitelné cyklistické zásady, od toho, jakým směrem nosit natočený kšilt cyklistické čapky, přes výšku ponožek až právě po různé rituály.
Blog Velominati, který se zabývá životním stylem kolem cyklistiky, sestavil pravidla, kterých by se měl každý cyklista držet. Pravidlo č. 56 zní: Pouze espresso nebo macchiato. „Pokud jedinec v cyklistickém dresu použije slovo ‚sójové‘ nebo ‚nízkotučné latte‘, mají ostatní členové skupiny právo tuto osobu obřadně seřezat pumpičkami!“ zní upřesnění pravidla. (Nejde ale jen o styl, ale i o zdraví - přemíra mléka (laktózy) v kávě může při nebo po výkonu přivodit zažívací potíže.)
Pozadu s kávovými vtípky nezůstává ani Tomáš Březina, autor satirického instagramového profilu o cyklistice Čubačka nekončí, který nikdy nezapomene dodat, že správný cyklista se bez „turečka“ neobejde. 1. 10. se slaví mezinárodní den kávy a je to samozřejmě datum, kterého si všímají i cyklisté. Vyjíždějí na „tour“ po kavárnách a fotkami na sociálních sítích oslavují obě své vášně. A „profíci“ se přidávají: „Jak jinak oslavit mezinárodní den kávy a zároveň narozeniny Wouta Poelse, než touto fotkou,“ napsal loni Team INEOS na svůj Twitter a přidal příspěvek s fotografií nizozemského cyklisty, „vdechujícího“ svou dávku espressa.
„Kávové týmy“ na elitních závodech
Není divu, že výrobci kávy nebo přístrojů na její přípravu patřily (a patří) mezi významné sponzory cyklistiky. Když legendární Belgičan Eddie Merckx vyhrál roku 1969 po 17 dnech ve žlutém dresu Tour de France, zajistil sponzorovi týmu a výrobci kávovarů Faema takové mediální pokrytí, že se výrobky značky staly na dlouhou dobu nejprodávanějšími. V osmdesátých létech se významným sponzorem cyklistiky stala společnost Café de Colombia. V devadesátých létech pak „za kávu“ jezdila další legenda, Ital Mario Cipollini, který pět let oblékal dres Saeco.
Káva je všudypřítomná a aktuálně je asi nejvíce vidět díky týmu Trek Segafredo, za který jezdí třeba Bauke Molema, Julien Bernard nebo Jasper Stuyven. Právě poslední jmenovaný je velký milovník kávy a nechal se slyšet, že zatímco v předchozích působištích si ji často musel připravovat raději sám, teď už má tým konečně neomezený přístup ke kvalitním zrnům a jejich týmový autobus se často proměňuje v jednu velkou kavárnu.
Kavárenská kultura pro cyklisty
Cyklistika je elegantní sport a styl kávové kultury se s ní báječně doplňuje. Ať už jste závodník na silničce, rekreační cyklovýletník nebo městský cyklista na zrenovovaném kole po dědovi, svou kavárnu si určitě najdete. V „cyklistických zemích“ jako je Itálie nebo Holandsko nejsou výjimkou přímo obchody pro cyklisty, spojené s kavárnami. V Británii se dokonce každoročně vypisuje soutěž o nejlepší cyklokavárnu roku.
V Miláně a ve Stockholmu funguje značkový obchod Bianchi Café & Cycles, v Amsterdamu, Londýně a Berlíně jsou zavedené podniky Rapha Cycling Club. V německé metropoli pak stojí za navštívení i podnik Steel Vintage Bikes ve čtvrti Mitte nebo Standert Bike Café. Naši severovýchodní sousedé mají Antimatter Bicycles & Café ve Varšavě, ve Vídni zase můžeme najít podnik Veletage, jehož slogan zní „salon cyklistické kultury“. A u nás? Situace se rapidně lepší. Takže můžeme navštívit třeba podnik Bikeclinic Café v pražské Písnici, Café Calabrone na pražském Zličíně, stylový Asphalt Cycling Lab v Brně, Bajkavárna ve Zlíně nebo Rafkarna Factory v Hradci Králové. Opomenout bychom neměli samozřejmě ani už legendární podniky Bajkazyl v Praze, Brně, Olomouci a Hradci Králové.
Jsou to místa, kde vás s kolem nejenže nevyhodí, ale pochopí vás, i když si budete objednávat už třetí espresso. A možná budou do určité míry tolerovat i chování, které popisuje autor tohoto článku. I tak se ale s kumpány snažte „nerozdělovat útratu na třináct jednotlivých účtů po 3,50 dolarech, které pak každý budete platit zvlášť padesátidolarovou bankovkou, nasáklou potem.“ Nezanechávejte po sobě „kolosální nepořádek a spoustu propocených kapesníků a banánových slupek na stole, abyste pak poprosili servírku ještě o trošku vody do svých bidonů…“
