Permanentně vysekaná postava, jedno z hlavních poznávacích znamení Karlose Vémoly. Bijec z Olomouce ale tvrdí, že ho to stojí neustále hodně dřiny. Nejen v tělocvičně, hlavně co se odříkání týká. „Strašně vylítávám z váhy. Stačí nehlídat se týden a ztloustnu o deset kilo,“ přiznává Terminátor. Své bohaté zkušenosti s hubnutím se ale snaží předávat každému, kdo má zájem. Obezitu totiž vnímá jako veliké nebezpečí.
Jako Jekyll a Hyde. Takový je rozdíl mezi Karlosem Vémolou před zápasem a několik dnů po něm. Alespoň co se týká jeho apetitu. Při „dělání váhy“ před duelem patří mezi největší profesionály mezi bojovníky. Jí striktně podle přísného jídelníčku. Pár dnů po souboji si ale velmi rád vychutná dort. Celý dort. A stěžuje si, že ho z toho až bolí břišní svaly. Kdo jiný může kvalifikovaně radit s hubnutím?
Mnoho lidí si na začátku roku dalo předsevzetí, že zhubnou, a teď už to možná chtějí vzdát. Co byste jim poradil, aby se dokázali dostat do formy?
„Celá dieta je o vůli. A tak je tomu i s tréninkem. To jde ruku v ruce. Lidé tvrdí, že s tím nemám problém, ale je to v tom, že si dokážu vybudovat pevnou vůli. Člověk se prostě musí kousnout. Totéž platí pro dietu. A dovoluji si tvrdit, že ta je náročnější než trénink. V dnešní době dokáže tvrdě posilovat každý. Jenom si mylně myslí, že když bude tvrdě makat, tak se dostaví výsledky.“
Chyby v jídle se tedy nedají dohnat cvičením?
„Člověk si často říká, že ho občas nějaká sladká tyčinka nezabije. To je opravdu mylná domněnka. Správná dieta je víc než správný trénink. O jeden klik míň nebo víc, to není tak podstatné, nedojde k takové újmě, jako v případě, že si dáte jednu snickersku navíc.“
A dá se třeba procentuálně vyjádřit, jaký vliv má na hubnutí dieta a jaký cvičení?
„To je velice individuální. Každý to má jinak. Ale strava je prostě zásadní. Porušená dieta vám může pošlapat veškerou vaši píli. Znám několik lidí, co trénují několik let, a přesto se nemění. Nic se s nimi neděje. A právě proto je důležité, aby vydrželi a nevzdávali to. Myslím, že největší motivací pro ně pak bude, když si toho začne všímat okolí. To nakopne nejvíc. Když za vámi začnou lidé chodit a říkat: Ty jo, ty jsi zhubnul, vypadáš líp.“
Vy sám jste známý tím, že jste vlastně neustále v perfektní formě. Někdo to má dáno od přírody, takových lidí je málo. Opravdu mezi ně nepatříte?
„Já strašně vylítávám z váhy, když se nehlídám. Stačí mi nedávat si pozor týden a ztloustnu o deset kilo, což je můj největší problém. Celoročně se musím hlídat. Pak to totiž nedokážu zastavit. To byste se měli zeptat mojí mámy nebo Lely. Mám stavy, že když ujedu, tlačím do sebe jídlo, až jsem z toho v bolestech. Ale i tak to musím dojíst. Lituji kolikrát sám sebe. (směje se) Máti mi říká ‚Ty jsi normální magor, co to s tebou je. Nemám zavolat sanitku?‘ Ale já prostě ležím u dortu a můžu být v křečích, stejně ho sežeru. A proto si musím dávat pozor, protože když se rozjedu, nedokážu přestat. Rozhodně to není tak, že bych to měl geneticky dané a držela se mi váha.“
Ví se o vás, že jste dříve dělal kulturistiku. Dalo vám to v tomto směru hodně?
„Myslím, že určitě. Začal jsem s kulturistikou, když jsem přestal zápasit ve volném stylu. Byl jsem hodně technický kluk, ale malý, hubený, rychlý. Kulturistika mi dala sílu a právě disciplínu v jídle. Máme v gymu London Shootfighters profesionální zápasníky, a když mají problém s dietou, všichni chodí za mnou. Byl jsem poctivý a nastudoval si to. A kluci to vědí.“
Dlouhodobě děláte poradce v hubnutí i každému, kdo vás osloví, je to tak? Tedy i běžným lidem, nesportovcům.
„Ano, teď jsme to začali dělat i ve velkém s organizací Oktagon MMA. Je to za poplatek, ale chtěl jsem, aby to nebylo moc drahé. Ať se může zapojit každý. Obezita opravdu zaplavuje svět. Chci, aby se zapojilo co nejvíc lidí, a to se daří.“
Dělal jste takové poradenství ale už dlouho.
„Ano, přes svůj WhatsApp, ale to už nelze stíhat. Lidi mně psali nonstop. Proto jsem se teď s Oktagonem dohodl, dali mi tým několika lidí, kteří mi s tím pomáhají. Pořád to jsou mé diety a rady, lidi neodbývám. Ale sám už bych to nezvládal. Do budoucna bych ale rád dělal i nějaké semináře nebo i vaření. Občas se totiž stane, že lidem pošlu recept, a oni nevědí, jak to udělat. Možná časem natočím i nějaká videa, která jim poradí, jak postupovat, jak si navařit.“
Partnerka Lela říká, že jste velmi dobrý kuchař. Takže bude třeba vaření s Terminátorem?
„Určitě budu i vařit. Za prvé si vařím celý život, vše si připravuji sám, protože ostatním vlastně nevěřím. (usmívá se) Máma mi vždy třeba říkala ‚Tam je jenom kapka oleje.‘ A ono to v něm plavalo. (rozesměje se) Proto jsem vlastně taky vystudoval hotelovou školu. Vaření mě prostě baví, a když to lidem pomůže, jedině dobře.“
A co taková kuchařka s Vémolou?
„To asi ne. Ale jako budu mít teď pořad se sportovci, jednou s nimi můžu i vařit. Aby ukázali lidem, jak jedí oni. Bylo by to vaření i povídání. Diváci by se něco naučili a zároveň by je to mohlo i bavit.“
Jeden z plánů, o kterém jste kdysi mluvil, byl i tábor pro obézní, kde byste jim pomáhal hubnout. Je to stále žijící myšlenka?
„Ano, pořád. Ale potřebuji někoho, kdo mi to pomůže zorganizovat. Přece jen potřebuji místo na ubytování, kuchaře a tak dále. Není to úplně snadné uspořádat.“
Vrátím se k dietám. V čem lidé dělají často chybu, aniž by to tušili?
„Třeba ženy si často myslí, že dělají dobře, když jedí nízkotučný jogurt. Mají pocit, že když v tom není tuk, tak hubnou. Tak tomu ale není. Nebo ovocné šťávy lidi strašně podceňují. Nedokážete si představit, kolik je v nich cukru. Člověk může vypít třeba 500 gramů sacharidů, aniž by si to uvědomil.“
Na co si musíte dávat při dietě pozor vy, zápasníci?
„I třeba na rajčata, mrkev, papriku. Jsou dost sladké. To jsou věci, které si při finálním hubnutí do zápasové váhy nemůžeme dovolit. A samozřejmě neexistuje, abych přes den jedl jablko nebo banán. Ovoce do našeho jídelníčku před vážením prakticky nepatří.“
A co naopak jíte, když máte tak striktní dietu?
„Když mám shazovací dietu, tak hlavně bílé maso. To znamená kuřecí nebo krůtí a bílé ryby. Tedy třeba tresku, ale ne lososa či tuňáka. To jsou červená masa. Když pak nejsem v dietě na zápas, červené maso zase do jídelníčku vracím.“
Co vlastně prožíváte během posledních hodin před vážením?
„Finální odvodnění je samozřejmě drastické. Je to nejen fyzicky, ale i psychicky náročné. Nenapít se, když má člověk extrémní žízeň, nenajíst se, když má neskutečný hlad… Ale hlad pak vlastně přejde. Na to člověk zapomene. Máte takovou žízeň, že na hlad vůbec nemyslíte. Procházíte si strašnými mukami. Nejhorší jsou poslední dvě tři kila, to je to nejpříšernější, co může být. Ne každý zápasník to tak má. Ale já pak největší muka paradoxně prožívám, když se ta kila snažím nabrat zpátky.“
Jak to?
„Pro tělo je to takový šok, jak nebylo na příjem zvyklé, že se tomu brání. Ale vy prostě musíte jíst, abyste sílu do zápasu měli. Já jsem na shazování dopředu psychicky připravený. Vím, že mi bude vedro, budu mít žízeň, bude to bolet. Ale pak si říkám, jo, konečně se napiju, konečně se najím. Ale to těšení se promění v neskutečné utrpení. Napiju se, ale žaludek je stažený, začne bolet, tělo to nechce přijmout, klepe se, dostane strašnou zimnici. A musíte se držet na uzdě, protože máte sice hlad a žízeň, ale čím víc toho sníte najednou, tím vám bude hůř. Musíte se pak každé dvě hodiny budit. Během posledních 48 hodin hubnutí člověk spát ani nemůže, tak to pak chce dohnat. Ale musí se každé dvě hodiny probudit, aby se najedl. To jsou větší muka než při samotném shazování.“
