Největší bitka spasila NBA. Jak dobré je bít fanouška i brutální tresty

Ta scéna, jež dodnes pronásleduje všechny zúčastněné, proběhla 19. listopadu 2004 na předměstí Detroitu v aréně Palace of Auburn Hills. A také na obrazovkách celostátní televize ESPN, jež servírovala očekávanou řež dvou těžkých vah ligy – obhájců titulu Detroit Pistons a jejich velkých rivalů Indiana Pacers.

Ty dva týmy se neměly rády, hned na počátku ligy hodlali borci z Indiany vyslat do detroitského tábora vzkaz, že to, co proběhlo v posledním play off, se v následujícím ročníku už nebude opakovat.

Optikou skóre se jim to podařilo. Pacers vedli minutu před koncem na cizí palubovce jednoznačně 97:82, urputná bitva obran a fyzického basketu ale ještě zdaleka neskončila. Když detroitský Ben Wallace najel do koše, Ron Artest mu nedovolil snadno skórovat a sáhl k tvrdému faulu.

Postižený, chlap jak hora s ještě větším afrem na hlavě, se nerozpakoval. Oběma rukama naštvaně zaútočil na Artesta. Strhla se klasická šavlovačka, k níž přiběhli ostatní hráči i štáby z laviček.

Doteď nic extra zlého, co by hrozilo masivním průšvihem. Na ten zadělal až detroitský fanoušek John Green. Artest se snažil uklidnit a lehl si na stůl časoměřičů, když na něj z ochozů přiletěl kelímek s limonádou. Hráči známému prchlivou povahou se zatmělo před očima a nastaly dvě nejdelší minuty v dějinách ligy.

Artest se vrhl mezi diváky, samozřejmě neidentifikoval vrhače a pustil se do jeho kamaráda. Svého spoluhráče následovali na tribuny další. Někteří v roli mstitelů, jiní jako zjednavači pořádku. Jejich pohnutky šlo těžko rozeznat. Nejaktivněji si počínali indianští Stephen Jackson a Jermaine O´Neal. Oba dostali sprchu z nápojových kelímků a začali kolem sebe mlátit.

Obrovitý pivot O´Neal se ohnal po jednom z agresivních fanoušků tak silně, že dopadnout rána na cíl, bylo ještě hůř. „Toho chlapa by asi zabila,“ prohlásil později reportér Jim Gray. „Naštěstí O´Neal uklouznul a netrefil muže takovou silou.“

Do křížku s diváky se pustil i další divoch Jackson. „Povím vám, že za všechny ty rasistické urážky, nadávky na můj basket, moji mámu a děti, to byl nakonec dobrý pocit fanouškovi jednu ubalit. Nebudu lhát, lituju toho, co se stalo. Přišel jsem kvůli tomu o tři miliony dolarů a skoro i o práci. Nejdřív jsem šel Rona chránit, ale když na někoho začnete lít pivo, zasloužíte dostat za vyučenou,“ vzpomínal Jackson později pro ESPN.

15 years ago today all hell broke loose when someone threw a cup at Ron Artest. The Malice at the Palace lives on in infamy pic.twitter.com/JAuaaejupV

— Mickstape (@MickstapeShow) November 19, 2019

Zápas nakonec skončil nedohraný, ač do sirény zbývalo jen 45 sekund. Rozhodčí však moudře usoudili, že je nebezpečné pokračovat. Což také bylo, jelikož ochranka měla plné ruce práce, aby se borci z Indiany dostali do šatny. Cestou k tunelu na ně z rozvášněného davu létaly kelímky, lahve, mince a urážky. Jestliže se basketbalisté chovali, jako když přišli o rozum, to samé šlo říct o divácích. A zvenčí už zněly policejní sirény…

„Co se to k sakru děje?“ pomyslel si tehdy komisionář NBA David Stern, který si prý šel zrovna do kuchyně pro dezert, když na televizi zahlédl, co se semlelo. Liga nebyla zrovna v ideální kondici. Po odchodu Michaela Jordana hledala novou výraznou tvář, její hráči byli často bráni za přeplácené výtržníky, kteří se pravidelně dostávají do problémů se zákonem. Navíc pár měsíců před tím na olympiádě v Aténách reprezentace USA zcela vybuchla, což byla pro NBA špatná reklama. „A tahle událost dala našim kritikům další munici,“ poznamenal Stern.

Policie se toho večera odhodlávala napochodovat do šatny Pacers, aby zatkla nejaktivnější rváče, nakonec však raději od svého úmyslu opustila s tím, že by to nebylo příliš bezpečné. Pro tým Indiany šlo o jediné – co nejrychleji se dostat do autobusu a zmizet.

„Jak jsme byli rozpumpovaní a plní emocí, cítili jsme se jako vítězové. Nejen zápasu, ale také té bitky. Přišlo nám, že jsme Detroitu vyrvali srdce. Až když jsme dorazili domů a viděli všechny ty pokuty a suspendace, došlo nám, co se skutečně stalo,“ vzpomíná Jackson.

Ligový šéf Stern dobře věděl, že v sázce je skutečně pověst celé soutěže. A neváhal trestat rychle a exemplárně tvrdě. Celkem devět hráčů z obou týmů dostalo distanc. Největší Artest, který si nezahrál do konce sezony – přišel o 73 zápasů základní části, 13 v play off a celkem 5 milionů dolarů na gáži. Z pěti souzených fanoušků pykal nejvíc John Green, jenž po něm mrštil kelímek – 30 dnů ve vězení, dva roky podmínka.

Snad největším trestem pro Indianu však bylo, že přišla toho ročníku o šanci na titul. „Ten rok bychom vyhráli. Měli jsme mladý tým, nejlepší v lize. Skvělého trenéra i generálního manažera. Všechno do sebe zapadlo. Hodně kluků přišlo o šanci na titul a jsou z toho dodneška kyselí, že jim to Ron Artest podělal,“ pravil Jackson. Artest se v další sezoně vrátil na 16 zápasů, než si vymohl trejd do Sacramenta. Spoluhráčům prý nikdy nepoděkoval za to, že mu kryli záda a v šatně se necítil dobře.

S fanouškem Greenem se ale později spojil po sociálních sítích a udobřili se. „Je to dobrý kluk,“ řekl Green později. „Omluvil se mi a já jemu také.“

I NBA se jala podnikat kroky, jež měly narovnat pošramocený vztah mezi fanoušky a hráči. Přibylo mužů ochranky na zápasech, po poločase se omezil prodej alkoholických nápojů. Stern uvedl do života povinný dress code pro basketbalisty, kteří sedí na lavičce v civilu. Široké kalhoty a mikiny s kapucí již nebyly akceptovatelné.

Na palubovce se ještě víc začala potírat tvrdá hra a držení rukama zvlášť. Fyzický basket dostal červenou, finesy a střelecké exhibice zelenou. Stern později řekl: „Myslím, že jsme využili šance, jak zachránit ligu. Ale začátek to nebyl pěkný…“

Účet Rvačky v Paláci

9 suspendovaných basketbalistů

souhrný trest 146 zápasů

o 11,5 milionu dolarů přišli hráči na platech

5 hráčů Indiany Pacers před soudem

5 fanoušků Detroitu před soudem