Tohle byste na každé lyžování vozit nechtěli. Když přijdete do provizorní lyžárny, kde je království Miloše Machytky, servismana Ester Ledecké, zaujme vás na první pohled řada červených lyží. Těch je tady vedle sebe vyskládaných hned 15 párů. Které jsou na jakou disciplínu a jak se od sebe liší?
Úplně z kraje bere Machytka do rukou ty nejkratší, slalomové. „Ester používá všechny lyže značky Atomic, takže slalomky mají délku 157 centimetrů. Minimální délka lyží, kterou povoluje Mezinárodní lyžařské federace (FIS), je 155 centimetrů. Rádius mají tyto lyže přibližně 13 metrů,“ popisuje servisman, který má speciálně s těmito lyžemi velké zkušenosti. Dříve totiž spolupracoval se slalomovou specialistkou Šárkou Strachovou.
Hned vedle postávají čtyři páry lyží na obří slalom. Jejich délka povolená FIS je 188 centimetrů. „Rádius mají minimálně 30 metrů. To mají stejně jako muži, ale kluci mají většinou délku lyží 193 a víc.“
Na lyžích pro slalom a obří slalom je pak ještě jedna zajímavost. „Ester na nich používá nové vázání, které přinesl do Atomiku Marcel Hirscher. Mikaela Shiffrinová ho používá i na sjezd a super-G, ostatní závodnice to nemají doporučené. Takže používáme na sjezd a super-G ještě klasické vázání a tohle zatím jen na točivé disciplíny,“ dodává Machytka.
A v čem spočívá rozdíl mezi těmito druhy vázání? „Je to staré vázání značky Marker, které si firma koupila a nechala trošku předělat. Je lepší v oblouku, je rychlejší, agresivnější, takže na točivé disciplíny to má něco do sebe. U rychlostek se zjistilo, že rozdíl není tak velký, takže většinou doporučují, aby se používalo klasické vázání.“
Lyže na super-G, které jezdí Ledecká už mnohem častěji než zmiňované dvě disciplíny, mají délku 212 centimetrů, rádius lyže, opět jasně daný federací, je 40 metrů. Jejich váha je přes 10 kilogramů, takže už se docela pronesou.
Nejvíc párů a nejvyužívanější jsou sjezdové lyže. „Ty jsou dlouhé 218 centimetrů, kluci pak mají 223 nebo 225 a minimální rádius je 45 metrů. Tyhle lyže už váží přes dvanáct kilo,“ popisuje specialista na přípravu lyží.
Při takové váze už nastávají jisté komplikace. Nejen že závodnice, které si je samy nosí, se hodně nadřou. I když zrovna tímto se Ledecká tolik trápit nemusí. Kvůli dřívějším potížím se zády jí lyže většinou někdo odnese. Druhá potíž je při cestování letadlem. „Chtěli jsme dávat dvoje lyže do vaku a ani to se nevejde, protože to nesplňuje váhové maximum 23 kilo. Takže většinou vozíme jeden a půl páru lyží nebo lyže bez vázání, protože to je na tom docela těžké.“
Důležitým kritériem u závodní lyže je také tloušťka její hrany. „Na závodní lyži je už přímo z výroby hrana velmi tenká, protože čím tlustší hrana, tím pomalejší lyže. Takže když dostaneme nové lyže, snažíme se ji zbrousit o třetinu nebo třeba až o polovinu, aby byla co nejrychlejší. Ale pak tam zase hrozí utrhnutí hrany nebo spálení skluznice, takže hledáme optimální kompromis,“ vysvětluje Machytka.
Zajímá vás, na jaké tratě je lepší tenká hrana a na jaké tlustší? „Máme různé lyže s různou tloušťkou hrany podle povrchu. Takže třeba v Ga-Pa, kde to bylo relativně prudké a ledové, jsme používali lyže, které mají tlustší hrany, abychom eliminovali možnost vylomení hrany nebo spálení skluznice. A zase když je hodně rovný sjezd, placatý, používáme co nejtenčí hrany, aby byla lyže co nejrychlejší,“ objasňuje servisman ženy, která stále může pomýšlet na triumf v celkovém pořadí SP ve sjezdu.