Co děláme špatně při vývoji našich dětí? Olympionička Strachová to prozradila

Dítě není malý dospělý a jeho pohybový aparát se stále vyvíjí. Roste až do 18. roku života, někdy i déle. O to víc musíme u dětí klást důraz na prevenci, případně včasnou diagnostiku problému a jeho následné okamžité řešení. Právě na správném vývoji již od novorozeneckého věku závisí, zda bude mít dítě s pohybovým aparátem v období dospívání či v dospělosti problémy. Pojďme si tedy říct, kdy může vzniknout zádrhel.

Téměř nikdo z nás si v dospělosti nedá do souvislosti například bolesti kloubů nebo krční páteře s tím, že nás rodiče, i když s tím nejlepším úmyslem, příliš brzy vertikalizovali. Že nás již od narození dávali například do polohovacího lehátka, posazovali nás dříve, nežli jsme se do sedu dostali aktivně sami, nebo dávali do chodítka, ačkoliv my sami jsme se k chůzi ještě neodhodlali. Měli bychom více věřit matce přírodě a respektovat ji. Pokud by miminko bylo připraveno po narození hned sedět a chodit, jistě by to umělo. Ve skutečnosti má ale minimálně první rok na to, aby se vše naučilo postupně a v přesně určených, po sobě jdoucích pohybových vzorcích. Pokud tříměsíční batole položíme do šikmého lehátka, nejen že ohrožujeme zdravý vývoj jeho páteře, ale brzdíme i jeho psychomotorický vývoj. Dítě nás pravděpodobně odmění spokojeným výrazem, protože z lehátka má lepší rozhled a zábavu, ale motoricky na tuto pozici ještě není připraveno. Je důležité, aby se dítě již od narození do každé další, vývojově o stupeň vyšší pozice, dostalo samo aktivně. Budeme-li mu pomáhat, ztrácí zároveň motivaci k vlastnímu snažení, která je pro něj během vývoje tím největším hnacím motorem.

Pohybový aparát dětí je dnes čím dál tím častějším tématem pro fyzioterapeuty v rámci rehabilitační péče. Mezi často řešené oblasti patří vadné držení těla, ortopedické vady, neurologická onemocnění, stavy po úrazech a operacích nebo přetížení pohybového aparátu. Příčinou těchto obtíží je pasivní životní styl na straně jedné – nedostatek pohybu, špatná výživa a příliš aktivní životní styl na straně druhé – předčasná sportovní specializace, přetěžování dětského organizmu, který na takovou zátěž ještě není připravený.

Na klinice Vo2max pracujeme s dětmi, od novorozenců až po adolescenty, především v těchto třech oblastech – Vojtova metoda, podiatrie a fyzioterapie.

Dítě a pohybový aparát • archiv Šárky Strachové

Vojtova metoda je technika, která se využívá k léčbě hybných poruch u dětí a dospělých. Principem je aktivace vrozených pohybových vzorců geneticky zakódovaných v centrálním nervovém systému. Tlakem na takzvané spoušťové body na těle dochází ke stimulaci vrozených pohybů. Kromě samovolné pohybové aktivity dochází během terapie k aktivaci bránice, tonizaci svalového napětí, pozitivní stimulaci nervových center a zlepšení mentální aktivity. Vojtova metoda je jedinečná především v tom, že při včasné diagnostice můžeme začít s léčbou pohybového systému již v novorozeneckém období a zabránit tak chybnému vývoji dítěte a jeho negativním následkům. Nejčastějšími diagnózami vhodnými pro Vojtovu metodu jsou:

• Nesouměrné držení těla projevující se fixovaným asymetrickým držením hlavičky. Dítě má častěji otočenou nebo ukloněnou hlavičku k jedné straně, používá k úchopu hračky pouze jednu ručičku, při otáčení na bříško preferuje pouze jednu stranu nebo v poloze na bříšku nezvedá hlavičku.
• Dráždivost doprovázená vysokým svalovým napětím, záklon nebo uzavření rukou do pěstiček. Nebo naopak apatičnost kojence s nižším svalovým napětím.
• Dětská mozková obrna.
• Komplikovaný nebo předčasný porod. Dítě se narodilo se zlomenou klíční kostí, poruchou hybnosti horní končetiny nebo jiným poraněním.
  Vrozené vývojové vady pohybového systému, jakou je například dysplazie kyčelních kloubů.
• Dítě trpí nadměrnými zažívacími obtížemi. Často zvrací nebo má nadmuté bříško.

Podiatrie je obor, který se komplexně zabývá vadami nohou, v souvislosti k celkovému stavu pohybového aparátu. Porušení hlavních funkcí nohy, ať už vrozených nebo získaných, znamená nejen omezení pohybu, ale má negativní vliv i na zdraví celého organizmu. Velmi důležitá je správná funkce nohy především u dětí, protože v opačném případě by mohla vést k ohrožení správného růstu celého pohybového aparátu. Nejčastějším problémem řešeným u dětí je takzvané plochonoží. Dítěti se vyvíjí nožní klenba až v průběhu zapojování se dolních končetin do pohybu. Zatížení plosek nohou ve stoji a chůzi, v závislosti na druhu terénu, rozvíjí vytváření podélné a příčné klenby. Proces bývá dokončen zhruba ve čtyřech letech věku, u většiny dětí dochází ještě k dalšímu vývoji do zhruba šesti let věku. Plochá noha bývá většinou odrazem vadného držení těla. Co za ním stojí? Nejčastěji je to nesouhra svalů břišních a zádových. Kromě negativního vlivu na růst pohybového aparátu můžou být důsledkem nesprávného postavení nohy také bolesti achillovy šlachy, kotníku, paty či holeně nebo bolesti kolen, kyčlí, zad a krční páteře. Opět zde vidíme, jak moc jsou provázány jednotlivé části těla a je třeba vždy zapotřebí řešit vzniklé obtíže komplexně. V rámci podiatrie pracujeme s dětmi od tří let věku. Podiatrické vyšetření obnáší komplexní vyšetření pohybového aparátu. Nejdříve na lůžku a poté postury ve stoji. Následuje vyšetření zatížení plosek pomocí přístroje. Závěrem je návrh řešení problému v rámci fyzioterapie, případně v pozdějším věku také možnost vytvoření individuálních termoplastických stélek.

Dítě a pohybový aparát • archiv Šárky Strachové

Fyzioterapie. Nejčastějším důvodem, proč rodiče vyhledají pro své dítě odbornou pomoc fyzioterapeuta, je opět takzvané vadné držení těla. Řešení nesprávného není držení těla je založeno o na komplexním vyšetření pohybového aparátu a zhodnocení pohybového režimu dítěte. Fyzioterapeut vyhodnotí všechny podmínky působící na pohybový aparát dítěte a v rámci následné korekce se ho pokusí ovlivnit. Hlavním cílem není posilování jednotlivých svalů ale harmonizace a opětovné navození rovnováhy svalových skupin a pohybových řetězců. Dítě je zapotřebí naučit vnímat své tělo, provádět pohyby jednotlivých částí těla vůči sobě selektivně a převést představu pohybu do praxe. Následně může dítě navázat takzvaným fyziotréninkem. V rámci něj na Klinice Vo2max dochází cvičením k nastavení, obnovení a následnému posílení pohybových vzorů, které jsou pro tělo přirozené a ekonomické. Od zvládnutí základních pohybových vzorů se dítě může postupně dopracovat k náročnějším modifikacím s využitím různorodých cvičebních pomůcek. Důraz na fyziotrénink klademe u dětí, které nastupují na dráhu vrcholového sportu a je s nimi zapotřebí kompenzovat jednostranné zatěžování, ke kterému během tréninků často dochází. Posílením vnitřních stabilizačních svalů a aktivací správných pohybových řetězců předcházíme případným bolestem a zraněním z přetížení. Rodiče by měli vyhledat odbornou pomoc především u těchto znaků vadného držení těla:

• Rozdílná výška ramen a postavení lopatek, odstáté lopatky.
• Předsunuté držení hlavy. Předsunutá ramena vpřed se zvýšením hrudní kyfózy (nahrbení v oblasti hrudníku).
• Vyklenuté břicho se zvýrazněnou lordózou (prohnutí v oblasti beder).
• Skolióza (vybočení páteře do strany.)
• Vnitřní rotace dolních končetin v kyčelních kloubech. Valgózní postavení kolen (do X).
• Výrazná nemotornost dítěte. 
• Dítě si opakovaně stěžuje na bolesti pohybového aparátu.

Ve všech zmíněných případech je nezbytné konzultovat situaci s dětským lékařem nebo vyhledat konzultaci s fyzioterapeutem. Na Klinice Vo2max máme fyzioterapeuty, kteří se zabývají mimo jiné právě problematikou dětského věku. Rodičům vycházíme maximálně vstříc s volbou termínu terapie, tak aby vyhovoval dennímu režimu dítěte. S termínem objednání reagujeme rychle. Především u nejmenších dětí je stěžejní, aby nabízený termín terapie byl co nejdříve od rozeznání obtíží a nedošlo tak při čekání k zafi xování nesprávného držení těla. Čím dříve se začne problém řešit, tím účinnější a kratší fyzioterapie může být. Rodičům vysvětlíme principy terapie a naučíme je, jak cvičit doma.

Včasným řešením problémů pohybového aparátu můžeme zásadně ovlivnit kvalitu života našeho dítěte v dospělosti. Proto bychom neměli podcenit sebemenší signál. V případě pochybností tedy vždy raději vyhledejte odbornou konzultaci.