Jo Marte, je Marte, Marte zní v celé biatlonové partě. První bednu v SP brala, když se Gabriela Koukalová řítila za velkým glóbem. A první výhru získala teprve před 14 měsíci v Novém Městě na Moravě. „Tam se ale vše zlomilo,“ říká Marte Olsbuová Röiselandová, jež nyní sedmi medailemi na MS v Anterselvě přepisovala historii. Kdo by to do tiché norské myšky s tryskovým pohonem řekl!
Při pohledu na ni i Italové v Jižním Tyrolsku začali mluvit německy. „Das ist Wahnsinn – To je šílenost,“ žasli v neděli. Jelo se zrovna závěrečné kolo poslední ženské biatlonové řežby na MS, když Dorothea Wiererová vyjela ze střelnice první s náskokem 14 vteřin. Jenže co metr, to se za ní přibližovala žena, kterou byste při pohledu v zákulisí označili za reklamu na stydlivost.
„Já ani původně nevěřila, že to zvládnu. Ale trenér na mě křičel: Zaber, Doro už tuhne. Tak jsem to zkusila,“ culila se následně Marte Oslbuová Röiselandová. Domácí superstar Wiererovou postupně docukla. A v závěrečném kopečku ji urvala úplně.
Najet 34 vteřin od střelnice na jinak aktuální lídryni SP? Das ist Wahnsinn!
„Nechápu, ona je naprosto neuvěřitelná. Ještě jsem vedle ní ze začátku jela a přišlo mi, že jí lyže tak nefrčely. A ona pak udělá tohle. Klobouk dolů,“ kroutila jen hlavou Markéta Davidová.
Byl to vrchol velké show drobné Norky s raketovým pohonem. Se sedmi medailemi (z toho pěti zlatými) se stala královnou nejen celého MS, ale i první biatlonistkou, která v historii takový počet dokázala na jedné akci nastřádat.
Není přitom typem odvázané srandistky jako Tiril Eckhoffová. Není tak hlasitá. To ale neznamená, že by byla morous. Naopak. Je tiše rozpustilá. Veselá. Úsměvy nešetří. Jen jsou takové… nesmělé. „Z Norek je možná úplně nejusměvavější. Zatímco Tiril je třeštidlo, Marte je vyrovnaná a klidná,“ všímá si český fotograf Petr Slavík. „Je hrozně milá a skromná,“ řekne vám o ní zase Davidová. S Čechy má navíc tahle 29letá šelma společného více, než se zdá.
Víte, kdy poprvé stanula na individuálních stupních vítězů v rámci SP? V den, kdy Gabriela Koukalová si na 99 % pojistila velký křišťálový glóbus za sezonu 2015/2016. Veroniku Vítkovou zase na ZOH v Pchjongčchangu odsunula na bronz. A víte, kde prvně stála vůbec na nejvyšším stupni? Teprve těsně před Vánoci 2018 v Novém Městě na Moravě.
„Na mé kariéře je každý rok vidět, jak se posouvám vždy o kousek dopředu,“ míní Norka. „A když jsem vyhrála v Novém Městě, jako by se ve mně něco zlomilo. Pochopila jsem, že to zvládnu, a mé sebevědomí se zvedlo,“ vypráví. Což nebylo vždy.
V SP debutovala relativně později, těsně před 22. narozeninami. V konkurenci silného norského týmu navíc byla v pozadí, proto vedle biatlonu studovala zdravotní péči. Co kdyby musela skončit? Jenže se léty posouvala vpřed. A jak pro ni příznačně: nenápadně! „Jsem holka z farmy, takže mám ráda přírodu,“ řekne vám o sobě. Také má ráda rybaření. Nebo svého manžela Sverreho Röiselanda, bývalého trenéra, kterého zná už od dívčích let.
Ze svatebního obřadu spolu v létě 2018 odjeli na korbě valníku, zatímco podél silnice se jim utvořil špalír přátel i dětí na kolečkových lyžích v kombinézách norského týmu. Jak ona, tak i její choť přijali navzájem svá jména. „A jsem ráda, že víc než biatlonistka jsem milovaná žena někoho jiného,“ usmála se.
Když proto přebírala v neděli sedmou medaili, měla v Anterselvě řadu svých rodinných opor na tribuně. I pro ně třikrát na stupních vítězů šťastně vyskočila. „Na mě působí hodně uzavřeně, ale komu čest, tomu čest. Pamatuju si, že v době Gabči bylo její jméno do první dvacítky, nicméně teď jezdí výborně. Měla konstantní závody a plně si to zaslouží. Vyčekala si to,“ dodal též šéf českého svazu Jiří Hamza, který jí poslední zlatou medaili osobně předal. Tohle byla královna MS 2020!
