Bratři Michelinové nepřímo podnítili rapidní nárůst popularity závodní cyklistiky. Zkrátili dobu opravy defektu pneumatiky z patnácti hodin na patnáct minut, uspořádali „hřebíkový“ závod a předběhli dobu i po stránce marketingové komunikace.
Cyklistika je srdeční záležitost a kolo je naším kamarádem, parťákem, na kterého občas nadáváme, ale nakonec mu poděkujeme, že nás zase vytáhlo do kopců. Kolo má prostě duši, a to nejen díky tomu, že mu ji sami přisuzujeme, ale také díky bratřím Michelinům.
V roce 1889 začali bratři Édouard a André Michelinové podnikat, slovy klasika, na bázi tvrzené gumopryže. Jejich výrobky se ale nehodily ku létání, nýbrž úplně původně k brždění: Dříve než pneumatiky ale začali vyrábět kaučukové brzdové destičky pro koňské povozy a velocipedy, které umožňovaly hladké a účinné brždění. Díky svým vlastnostem dostaly jméno Silent. Směřování společnosti nabralo rychlý spád roku 1891, a to příhodou vskutku neuvěřitelnou, která jakoby vypadla ze stříbrného plátna.
Anglický cyklista, který právě podnikal vyjížďku po městě Clermont-Ferrand, utrpěl defekt na své pneumatice značky Dunlop. Nutno dodat, že do roku 1888 jezdili cyklisté takřka „na ráfcích“, což umožňovalo jen značně nepohodlnou jízdu. Skotský veterinář John Boyd Dunlop tehdy slepil gumovou hadici, nafoukl ji pumpičkou na míče a pořídil svému synkovi na tříkolku úplně první pneumatiky na světě. Vynálezu se samozřejmě chytli cyklisté, především ti, kteří v tomto sportu závodili. Dunlop později o patent přišel, neboť se zjistilo, že stejný vynález vznikl už ve čtyřicátých létech – předběhl ale svou dobu a upadl v zapomnění.
Pneumatiky tak mohl začít vyrábět každý a bez nutnosti patentu. Dunlop ale cyklistice i motoristice pomohl ještě jednou, a to roku 1896, kdy objevil způsob vulkanizace gumy pomocí páry.
Defekt, který změnil svět cyklistiky
Vraťme se ale k nešťastnému anglickému cyklistovi. Měl štěstí, že píchl nedaleko továrny Michelin. Nejenže si zde mohl nechat opravit kolo, ale ještě nevědomky vnukl Édouardu Michelinovi revoluční myšlenku: Jízda „na vzduchu“ mu přišla jako skvělý nápad, ale fakt, že defekt pneumatiky znamenal „zábavu“ na několik hodin, mu přišel poněkud kontraproduktivní.
Pneumatika se musela složitě odlepovat z ráfku, lepit, čekat na zaschnutí a pak opět nalepit zpět. Celé to trvalo až 15 hodin. Ještě téhož roku začali bratři pracovat na pneumatice, kterou představili na jaře roku 1892 pod všeříkajícím názvem Démontable. K ráfku byla přimontována pomocí šestnácti šroubků a její výměna netrvala déle než 15 minut.
Hned začali také s názorným marketingem: Jako „ambasadora“ své značky si vybrali francouzského cyklistu Charlese Terronta, který na kole s jejich pneumatikami vyhrál závod Paříž–Brest–Paříž, a to navzdory několika defektům. Na druhého Josepha Lavala získal náskok neuvěřitelných devět hodin. Mezi cyklisty vyvolal údiv i nadšení. Bratři ale neusnuli na vavřínech a pokračovali dál: Uspořádali cyklistický závod Paříž–Clermont-Ferrand.
Po trase tohoto závodu Édouard Michelin osobně rozsypal hřebíky tak, aby defekt nikoho neminul. A samozřejmě především proto, aby názorně ukázal, že jejich demontovatelné gumy cyklistu při defektu příliš nezdrží: s trochou cviku je cyklista vyměnil během dvou minut. Michelin začal pořádat další a další cyklistické závody a nepřímo zvýšil konkurenceschopnost závodníků i popularitu sportu samotného.
Překročení „smrtící“ stovky
Takřka ihned přichází mezinárodní úspěch, založený na dobrém marketingu a širokém pokrytí exportu. A přicházejí další zlepšení – roku 1895 vyvíjejí bratři odolnější pneumatiku s příměsí přírodního kaučuku a vlastní automobil l’Éclair, první auto opatřené pneumatikami.
O čtyři roky později pneumatiky Michelin obstojí v další zkoušce: Spolu s elektromobilem vlastní značky Jamais-Contente překračují mýtickou rychlost 100 km/h. Tehdy bratři Michelinové spolu s řidičem, závodníkem Camillem Jenatzym, způsobili pozdvižení ještě větší: lékaři v té době tvrdili, že lidské tělo nedokáže ustát rychlost vyšší než 70 km/h a při „stovce“ zaručeně exploduje. Kdyby věděli, že takové rychlosti budou o pár desítek let dosahovat i cyklisté (a to nejen díky kvalitním pneumatikám), asi by nevěřili vlastním uším.
Fabrika Michelin má na svém kontě řadu dalších objevů, které dnes ve spojení s pneumatikami (ať už pro auta či bicykly), považujeme za samozřejmost. V polovině třicátých let vytvořili první dojezdovou pneumatiku, která byla schopna čelit defektu a dojet do cíle při snížení rychlosti. Čtyřicátá léta přinesla radiální pneumatiku, která se osvědčila na automobilech s předním náhonem a proslavila se díky spolupráci se společností Citroën, která ji standardně obouvala na všechny legendární modely 2CV. Stala se ale také základem bezdušové technologie, kterou mnozí z nás oceňují i na jízdních kolech.
Bibendum? Na to se napijeme!
Tuto větu, vypůjčenou od básníka Horatia, říká úplně první Michelin panáček, po světě a především ve Francii známý pod jménem Bibendum nebo Bib. (Jméno dostal z oné věty v latině, která na plakátu září červeným písmem: Nunc est bibendum.) Vytvořil ho propagační grafik O’Galop na návrh bratrů Michelinů, kterým vyrovnané pneumatiky na veletrhu připomínaly lidskou postavu. Panáček připíjí sklenkou na šampaňské, plnou hřebíků, ostrých kamenů a skleněných střepů na důkaz, že pneumatiky jsou tak dobré, že se nástrah silnic nemusejí bát, ale klidně si jimi mohou připít.
Pohodu z jízdy, kterou si můžeme díky pneumatikám dopřát, reflektovaly i další plakáty: Gumový panáček jede na kole a z nudy si žongluje cyklistickými pneumatikami z vlastního těla, nebo si vesele pokuřuje cigárko. Postupem času (a s rostoucí oblibou závodní cyklistiky) se z něj stal o poznání veselejší a štíhlejší chlapík, který típnul provokativní doutníček, a který drtí ostatní závodníky na silničním kole.
Stal se i partnerem stáje Peugeot-Michelin, pod níž závodníci jezdili dvacet let od roku 1965. Dnes je značka populární díky širokému portfoliu cyklistického obutí pro všechny terény, od silnice přes terén až po pneumatiky na fat biky a stále populárnější gravel biky.
