Každý z nás asi někdy zažil nebo alespoň viděl nějaký ten pád na kole. Víme ale, jak se v případě nehody zachovat? Kdy volat záchranku, co vozit v „cyklistické lékárničce“, a proč se nehádat s kamarádem po otřesu mozku? Na tyto o další otázky odpoví záchranář Jiří Chvojka z firsthelp.cz.
Rychlost, nerovnost na silnici, defekt nebo nezvládnutí náročného terénu – to vše mohou být příčiny cyklistických zranění. A která patří mezi ty nejčastější? „Jde především o exkoriace (odřeniny) a úrazy hlavy – stále ne všichni cyklisté nosí helmy. Ze zlomenin pak především klíční kost,“ jmenuje Jiří Chvojka, zdravotnický záchranář a instruktor první pomoci z firsthelp.cz.
Cyklistické úrazy můžeme rozdělit i podle preferovaného typu cyklistiky. Nejhorší bilanci mají „silničkáři“: „Na silnici převažují situace, kdy je cyklista sražen automobilem. V tomto případě jsou následky často fatální,“ upozorňuje Jiří Chvojka. Do mozků řidičů nevidíme, ale můžeme udělat všechno proto, aby nás co nejlépe viděli: Barevné dresy, reflexní prvky, blikačky, ale i prvky aktivní bezpečnosti, jako je třeba radar na kolo upozorňující na auta za námi, nám mohou zachránit život.
„Podobné to je ve městě – auta zde ale nejedou tak rychle, takže většinou dochází k lehčím zraněním,“ dodává záchranář a apeluje na nošení přileb. Právě ve městě totiž cyklisté na nošení helmy často zapomínají. Stačí přitom pád na obrubník a vše může skončit fatálním krvácením do mozku. Co se týče přírody a terénu, zde pak podle odborníka nejčastěji dochází ke zlomeninám klíčních kostí, žeber nebo „nabodnutí se“ na větev.
Infarkt na kole není vzácnostZáchranář Jiří Chvojka upozorňuje i na fakt, který si rozhodně zaslouží zamyšlení: „Stále častěji řešíme situace spojené s cyklistikou, které se netýkají úrazů, ale onemocnění srdce. Jen v letošním roce jsme měli několik výjezdů za cyklistou, který dostal infarkt myokardu.“ Cyklistika – stejně jako mnohé další sporty – nás ponouká k překonávání sama sebe. Často v horku zdoláváme kopce, na jejichž vrcholech jsme na pokraji sil. Na preventivní prohlídku tzv. „se srdcem“ jde navíc málokdo – tyto problémy většina z nás řeší, až když se „něco“ stane. Kardiovaskulární onemocnění u nás přitom mají na svědomí 58 procent úmrtí. Motivací k včasné prevenci je určitě i osobní příběh našeho šéfredaktora Marka Odstrčilíka o jeho boji s kardiovaskulárním onemocněním. |
Odřenina nebo něco vážnějšího?
Pokud vše skončí „silničním lišejem“ a máme dost sil jako první řešit, zda se něco nestalo našemu karbonu, nebo se vztekat nad roztrženým italským dresem, je to jedno z dobrých znamení. Patrně totiž můžeme pokračovat v cestě. Nikdy ale není radno pád na kole podcenit a snažit se ho za každou cenu rozchodit. Pokud nemáme zkušenosti s medicínou nebo první pomocí, může být velmi těžké rozhodnout, zda už je nutná pomoc doktora, nebo ne.
„Pod pojem „silniční lišej“ se toho může schovat opravdu hodně. Je velmi těžké odpovědět na otázku, jak rozpoznat vážný stav. I v této situaci se totiž může skrývat větší problém, než je vidět na povrchu,“ varuje Jiří Chvojka.
Určitě doporučuje vozit s sebou i na krátké tréninkové vyjížďky desinfekci a obvazový materiál. Nic víc podle něj nemá smysl. Zároveň jsou to dvě malé věci, které se vejdou do kapsy dresu a v případě potřeby prokážou velkou službu. „Na kole se buď odřete, nebo je velký, pro vás na místě neřešitelný problém,“ shrnuje pragmaticky Chvojka. Především pokud se vydáváme do odlehlejších míst, neměli bychom podcenit znalost první pomoci.
Dojet, nebo nedojet?
To může být u některých typů zranění zásadní otázka. Každý lékař či záchranář vám řekne, že byste nikdy neměli jít „přes bolest“. Ta totiž nemusí znamenat jen to, že jsme si odřeli kůži, ale může signalizovat poranění, které není vidět – naštípnutou kost, výron, poškozený sval. Osobně znám cyklistu, který se rozhodl „dojet“ vyjížďku po pádu s bolavým zápěstím, které se nakonec ukázalo jako zlomené. Co na to říká odborník?
„Zlomené zápěstí je stav, který může nabízet možnost dojet na hotel zdánlivě bez problémů, ale také zde může dojít k nevratnému poranění nervů. Tím se opět dostáváme k té složitosti oboru a situace. Každému vždycky říkám: Nejsi si jist? Chceš mít klid? Nechceš si pak nic vyčítat? Zavolej 155 a třeba se jen zeptej – hlavu ti neutrhnou,“ radí záchranář Chvojka.
Další podobnou situací, ovšem z pohledu „zvenčí“, je neochota zraněného spolupracovat. To může být součástí šoku avšak i příznakem poranění hlavy. „Stavy zmatenosti jsou často spojeny s úrazem hlavy a otřesem mozku. V tuto chvíli všem doporučuji dotyčného zdržet, než přejde akutní fáze a člověk se začne probouzet k plnému vědomí. Hádat se s ním v tuto chvíli většinou způsobí jen nárůst jeho agresivity a nespolupráce,“ doporučuje odborník.
Pokud vidíme, že měl náš kamarád ošklivý pád, a je „jen“ odřený, není rozhodně od věci se ujistit, zda se neuhodil do hlavy a nemá třeba otřes mozku. Ten se projevuje motáním, nevolností, zvracením a někdy také dvojitým viděním či krátkým výpadkem paměti.
V takovém případě by cyklista rozhodně neměl pokračovat v cestě, ale zůstat v klidu. Kamarádi by se měli snažit udržet ho v bdělém stavu, protože při otřesu mozku má člověk tendenci usínat a to není dobře. Rozhodně si nehrajte na hrdiny a raději zavolejte záchranku – vyšetření jako CT a magnetická rezonance by měly být samozřejmostí – vyloučí možné vážnější poranění, které může mít podobné příznaky. Navíc, vždy je lepší nechat se prohlédnout „zbytečně“ a ujistit se, že je vše v pořádku.
