ADAM NENADÁL - Sportovní legenda. Ale také pořádně komplikovaná osobnost s trnitou životní cestou. Mike Tyson. Jaký asi bude? říkal jsem si před návštěvou slavného boxera v redakci deníku Sportu.
Nejsem odborníkem na box, ale Tysonův životopis znám nazpaměť; kombinace brutální síly a nevyzpytatelné povahy mě vždy fascinovala. Ano, jsem jeho fanouškem.
A první dojem? Železný Mike je menší, než jsem čekal. Mezi suitou svých bodyguardů se skoro ztrácí, nicméně v saku s jemným černobílým vzorem a tmavých kalhotách vypadá velmi elegantně.
Chová se profesionálně a nad očekávání vstřícně, ale je na něm vidět, že být středem pozornosti mu není úplně příjemné. Očima, které spíš klopí k zemi, občas zatěká po místnosti, jako kdyby hledal oporu. Je v neustálém slovním kontaktu se svým manažerem: všímám si, že mají na krku stejný amulet.
Pózuje s dárky od redakce, vtipkuje, pak se fotí s výherci soutěže serveru iSport.cz. Problém ale nastává, když si všímá zapnuté kamery, připravené pro online přenos chatu s fanoušky. A když vidí sám sebe na obrazovce počítače mého kolegy, znejistí úplně a na čele se mu dokonce objeví krůpěje potu.
Co Tysona tak znervózňuje? Kdo ví. Kamera se ale musí vypnout, pak teprve Železný Mike svolí s rozhovorem, v němž mu mám zprostředkovat otázky čtenářů Sportu. „Cool, I am ready,“ vybídne mě.
První dvě otázky poslouchá tak trochu na půl ucha a odpovědi odbyde. Pak ho ale rozhovor vtáhne. Sedím těsně vedle nejobávanějšího boxera své doby a zblízka vidím několik stehů pod jeho pravým obočím. Registruji, že v Tysonově strništi na bradě už převažuje šedá barva. A když Mike po chvíli váhavě „svolí“ s očním kontaktem, je z něj najednou příjemný společník.
Otázky se stočí na box a veškerá nejistota najednou z Tysona padá. Se zaujetím vypráví o bratrech Kličkových, instinktivně u toho zatíná pěsti a já jen zírám: ten malý chlapík má ruce jako lopaty!
„Box se vyvíjí jako každý jiný sport,“ pokyvuje hlavou a klepe mi při tom rukou na nohu, aby zdůraznil, co chce říct. „Já jsem si ale ve své době myslel, že můžu porazit každého. Prostě všechny. To je zkrátka mentalita bojovníka.“ Oči mu při tom září…
Loučíme se, stisk ruky je v podání Železného Mikea opravdu železný. V duchu si přeji, aby v sobě Tyson skutečně našel mír a klid, o kterém v poslední době tak často mluví. Tenhle chlapík totiž ve skutečnosti nikdy nepřestane být boxerem.
Související články
