Superliga? Vlastníci rozmetali nepsanou smlouvu. A lidé vyhráli

Chelsea zemřela, domnívá se fanoušek kvůli účasti klubu v Superlize
Vraťte nám Arsenal, žádají fanoušci po zveřejnění projektu Superligy
Fotbalová Super League budí vášně po celé Evropě
Fanoušek Manchesteru United protestuje před stadionem proti Superlize
Super chamtivost (Super greed). Transparent proti projektu Super League u stadionu Liverpoolu.
Fotbalová Super League budí vášně po celé Evropě
Transparenty proti projektu Super League u stadionu Liverpoolu
30
Fotogalerie
Blogy
Vstoupit do diskuse (16)

Dva dny. Zhruba taková byla životnost navýsost arogantního projektu Superligy, který vahou jména slavných klubů hrozil změnit (k horšímu) fotbal navždy. Z šíleného nápadu (jdoucího zcela proti fotbalové tradici) uzavřít společnost vyvolených zbývají po odstoupení prvních týmů a rezignacích některých klíčových hráčů už jen tragikomické trosky. Jak se to všechno semlelo tak rychle? A jaké důsledky z toho plynou?

Na úvod: nikdo z nás jistě není tak naivní, aby si myslel, že vlastnictví profesionálních sportovních týmů je v roce 2021 spojeno s nějakou altruistickou motivací. Samozřejmě, že první a poslední motivací vlastníků je zisk. Dosud ale existovalo něco jako nepsaná společenská smlouva mezi bohatými obchodníky a fanoušky – a dala by se zjednodušeně přeložit takto: „My vás budeme ždímat jen přiměřeně, vy nás necháte plus mínus na pokoji.“

Oznámením projektu Superligy se ale tahle společenská smlouva ocitla v troskách. Vlastníci doslova vyrvali kluby fanouškům z rukou: jejich okatá nenasytnost se vyjevila v až šokující nahotě. A fanoušci se nedali.

Z celého nápadu byla od začátku cítit inspirace zámořskými profesionálními soutěžemi. Není divu: někteří z vlastníků dvanáctičlenné party „zakládajících klubů“ jsou Američané: John Henry (Liverpool), Glazerova rodina (Manchester United), Stan Kroenke (Arsenal)... Tihle lidé se ale stále nenaučili vnímat rozdíly mezi americkými a evropskými fanoušky. Přestože i za oceánem je řada nadšených příznivců, pro které jsou sportovní týmy důležitou součástí jejich života, v Evropě – a zvlášť ve fotbale – je to jinak.

Kluby nejsou pro lidi jen jednou ze součástí života: je to z velké části jejich život.

Mimořádně silný odpor fanoušků, s kterým obchodníci nepočítali, kluby vylekal. A jistě si rychle dovedli spočítat, jak by se přikládalo do kotlů, až se otevřou brány stadionů. Fanoušci ale neměli na vybranou: když se ti nejmocnější nechtějí dělit ani o drobky ze svého stolu, nedají lidem jinou šanci, než je otevřený konflikt.

UEFA i FIFA teď bezpodmínečně musejí reagovat, aby podobný rozkol v budoucnosti už nenastal. Fotbalové organizace pokrytecky nasadily masky „těch hodných,“ nyní ale musejí přijít konkrétní plány, jak udržet křehkou rovnováhu funkční na další sezony.

Když v úterý večer naskakovaly na Twitteru zprávy o tom, jak se z megalomanského projektu polekaně stahuje jeden fotbalový gigant za druhým, vzpomněl jsem si na jeden slavný citát Joea Strummera, frontmana legendárních The Clash: „Lidé mohou změnit cokoliv. A to na světě znamená všechno. Chamtivost? S tou se nedostanete daleko. Měli by na Times Square vyvěsit billboard s tímhle sloganem... Bez lidí nejste nic.“

Vstoupit do diskuze (16)