Superliga? Vlastníci rozmetali nepsanou smlouvu. A lidé vyhráli
Dva dny. Zhruba taková byla životnost navýsost arogantního projektu Superligy, který vahou jména slavných klubů hrozil změnit (k horšímu) fotbal navždy. Z šíleného nápadu (jdoucího zcela proti fotbalové tradici) uzavřít společnost vyvolených zbývají po odstoupení prvních týmů a rezignacích některých klíčových hráčů už jen tragikomické trosky. Jak se to všechno semlelo tak rychle? A jaké důsledky z toho plynou?
Na úvod: nikdo z nás jistě není tak naivní, aby si myslel, že vlastnictví profesionálních sportovních týmů je v roce 2021 spojeno s nějakou altruistickou motivací. Samozřejmě, že první a poslední motivací vlastníků je zisk. Dosud ale existovalo něco jako nepsaná společenská smlouva mezi bohatými obchodníky a fanoušky – a dala by se zjednodušeně přeložit takto: „My vás budeme ždímat jen přiměřeně, vy nás necháte plus mínus na pokoji.“
Oznámením projektu Superligy se ale tahle společenská smlouva ocitla v troskách. Vlastníci doslova vyrvali kluby fanouškům z rukou: jejich okatá nenasytnost se vyjevila v až šokující nahotě. A fanoušci se nedali.
Z celého nápadu byla od začátku cítit inspirace zámořskými profesionálními soutěžemi. Není divu: někteří z vlastníků dvanáctičlenné party „zakládajících klubů“ jsou Američané: John Henry (Liverpool), Glazerova rodina (Manchester United), Stan Kroenke (Arsenal)... Tihle lidé se ale stále nenaučili vnímat rozdíly mezi americkými a evropskými fanoušky. Přestože i za oceánem je řada nadšených příznivců, pro které jsou sportovní týmy důležitou součástí jejich života, v Evropě – a zvlášť ve fotbale – je to jinak.
Kluby nejsou pro lidi jen jednou ze součástí života: je to z velké části jejich život.
Mimořádně silný odpor fanoušků, s kterým obchodníci nepočítali, kluby vylekal. A jistě si rychle dovedli spočítat, jak by se přikládalo do kotlů, až se otevřou brány stadionů. Fanoušci ale neměli na vybranou: když se ti nejmocnější nechtějí dělit ani o drobky ze svého stolu, nedají lidem jinou šanci, než je otevřený konflikt.
UEFA i FIFA teď bezpodmínečně musejí reagovat, aby podobný rozkol v budoucnosti už nenastal. Fotbalové organizace pokrytecky nasadily masky „těch hodných,“ nyní ale musejí přijít konkrétní plány, jak udržet křehkou rovnováhu funkční na další sezony.
Když v úterý večer naskakovaly na Twitteru zprávy o tom, jak se z megalomanského projektu polekaně stahuje jeden fotbalový gigant za druhým, vzpomněl jsem si na jeden slavný citát Joea Strummera, frontmana legendárních The Clash: „Lidé mohou změnit cokoliv. A to na světě znamená všechno. Chamtivost? S tou se nedostanete daleko. Měli by na Times Square vyvěsit billboard s tímhle sloganem... Bez lidí nejste nic.“
