Anna Satoranská
31. října 2022 • 15:30

Tomášovi hrozilo šest týdnů mimo. EuroBasket zachránil šaman s doktoráty

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Priske je fér, ve Spartě se z toho nepo..., říká Hašek. Slavia má v očích prach
Patrik Schick: Jeden z nejtěžších momentů v kariéře, ale...
VŠECHNA VIDEA ZDE

Asi se trochu nabízí, abych napsala pár řádků o uplynulém EuroBasketu, který hostilo Česko poprvé po 41 letech. Takový počet diváků náš basketbal ještě nikdy nezažil! Na zápas se Srbskem přišlo přes 15 tisíc lidí, to byla nádhera. Moje přání bylo vyslyšeno a fandilo se jako o život. A nakonec to přineslo, i když s trochu napínavým koncem, i svoje ovoce. Češi postoupili do osmifinále v Berlíně, tam bohužel prohráli s Řeckem, ale bojovali až do poslední minuty a rozhodně odešli se ctí.



Pro mě to celé bylo hodně emotivní, protože můj muž Tomáš se na přípravném turnaji necelých 14 dnů před startem EuroBasketu zranil. Potom, co podstoupil nejrůznější vyšetření, se zjistilo, že má vážně natažené vazy v kotníku a jeden se dokonce utrhl. Několik doktorů se shodlo na čtyřech až šesti týdnech úplně mimo hru. To byl šok.

Jenomže Tomáš je největší bojovník, kterého znám. Rozhodl se udělat všechno možné i nemožné pro to, aby tuto dobu zkrátil. Jedním z prvních lidí, které kontaktoval, byl Navin Hettiarachchi. Rodák ze Srí Lanky, se kterým se seznámil první rok v NBA, tehdy působil u Washington Wizards jako hlavní fyzioterapeut. On je ale mnohem víc a označení „šaman“, které se několikrát objevilo v médiích, opravdu není moc výstižné.

Ano, je to někdo, kdo před chemií a invazivními zákroky dává přednost přírodním metodám a vlastním schopnostem lidského těla. Zároveň má ale dva doktoráty a já osobně jsem byla u několika případů, kdy si jej hráči NBA pozvali jen na pár dnů na druhý konec Ameriky a zaplatili mu obrovské sumy peněz, protože věřili, že on jediný jim dokáže pomoci. A dokázal.

Byla to zvláštní shoda náhod, protože jsem si několik dnů před tím osudným zraněním psala s jeho manželkou (po více než roce). Posílala mi pozdravy z Litvy, ačkoliv jsem věděla, že oba žijí v Americe. S nadsázkou jsme si říkaly, že je to vlastně kousek a že bychom se mohly na pár dnů vidět. A pak se to stalo.

Tomáš kontaktoval Navina hned ráno po úrazu, ten měl již ale zakoupenou letenku na další den zpět do USA. Bylo to velmi komplikované, ale ne nemožné. S Navinem totiž není nic nemožné a já jsem vnitřně cítila, že je nesmírně důležité, aby za Tomášem přijel. Nejen jako někdo, kdo mu možná bude umět pomoci fyzicky, ale především jako přítel, někdo, komu Tomáš velmi věří a kdo kolem sebe šíří pozitivní energii a klid. Protože v takových situacích dělá mentální nastavení víc než 50 procent úspěchu. Takže jsem Tomášovi řekla, ať mu znovu zavolá, a pokud to bude v jeho silách, ať přijede. A my se postaráme o letenky, ubytování, finance a cokoliv dalšího, co bude třeba. Neváhala jsem ani minutu.

Navin do hodiny všechno potvrdil a druhý den už byl u nás doma a pracoval na zahradě s Tomášem. Měl deset dnů na to, aby ho dal dohromady. Neřekl, že se o to pokusí, řekl, že za deset dnů Tomáš nastoupí v prvním zápase o evropský titul.

Nenechal žádný prostor pro pochyby. Chodil k nám dvakrát denně na tři, čtyři hodiny a intenzivně se mu věnoval. Holýma rukama hýbal s kotníkem a občas požádal o nějakou zvláštní věc jako třeba zrcadlo nebo něco oblého a železného, co by se dalo použít k masáži. Táta nakonec našel vidličku s kulatým zakončením a ta prý posloužila perfektně.

Navin taky vystřihnul podkovu z dětské pěnové podložky a tu nosí Tomáš doteď na kotníku v ponožce. V přestávkách si hrál s našimi dětmi a se psem, který se od něj nehnul ani na krok. Dala jsem mu ochutnat můj oblíbený „superplevel“ lichořeřišnici ze zahrady mých rodičů a taky Vincentku, do které se okamžitě zamiloval stejně jako před lety já.

Jeden den zůstal u nás na večeři, táta udělal zeleninovou polévku minestrone, kterou zbožňuje celá rodina včetně dětí. A pak jsme si povídali až do půlnoci o jeho každodenní meditaci, planetě, bizarním farmaceutickém průmyslu a o tom, proč se rozhodl odejít z NBA a nyní cestuje po celém světě a věnuje se spontánnímu uzdravování lidí všech profesí, věků a neduhů. Šířil kolem sebe dobrou náladu a naději. A za deset dnů Tomáš odhodil berle a nastoupil v prvním zápase.

Budu upřímná, zápas s Polskem hodně bolel. Ani nyní, po víc než původně odhadovaných šesti týdnech, kdy už Tomáš naplno trénuje s Barcelonou, není jeho kotník úplně v pořádku. Rekonvalescence se námahou samozřejmě prodloužila a ještě nějakou chvíli bude trvat, než se dá úplně do pořádku. Ale pro mě je hrdina. Jestli je někdo šaman, tak on sám ve vlastním těle. Pro kluky z nároďáku a pro basket jako takový by udělal cokoliv na světě.

Všechno jde, když se chce a věří.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud