Video se připravuje ...
Věděli jste, že „fanoušek“ pochází z anglického výrazu „fanatic“? U nás má slovo fanatik spíše pejorativní význam, a přitom je to něco tak krásného. Absolutní nadšení pro věc, osobu, činnost, sport. A o sportu je tu řeč.
Měla jsem tu čest poznat nespočet fanoušků napříč kontinenty, národy, kulturami, a stále mě nepřestávají překvapovat. Bezmezně milují a obdivují něco, co většinou sami neumí. Dokážou se z cizího úspěchu radovat tolik, že má člověk pocit, že se to povedlo právě díky nim. Často si to myslí i oni. A možná na tom opravdu něco je.
Potkala jsem hodně hráčů, kteří k vyburcování toho největšího výkonu potřebují pořádnou atmosféru. Když je prázdná hala, připadají si jako nazí. A že si tohle v minulých letech kvůli pandemii setsakra užili…
Jako nejbližší člen rodiny jsem měla možnost na pár takovýchto zápasech být a musím říct, že úplně prázdný NBA stadion pro 20 tisíc lidí působí fakt dost dekadentně. Na druhou stranu, někteří evropští hráči byli v tomhle ohledu lehce ve výhodě, protože už to párkrát zažili.
Pokud byl někdo někdy fandit třeba v Bělehradě na derby Crvena zvezda vs. Partizan nebo v Řecku na Panathinaikos vs. Olympiakos, totiž ví, že tam jsou takoví basketbaloví hooligans, že se prostě čas od času stane, že celou arénu vyklidí a hraje se úplně bez lidí.
To je totiž zase ten druh fanoušků, kteří se kvůli sportovnímu výsledku dokážou poprat, vyhrožovat hráčům, urážet jejich rodiny, házet zapalovače, vbíhat na hřiště, zažehnout ohně, a to obrazně i doslova.
Kromě ochranky a záchranářů jsou tedy na takových utkáních pravidelně v pozoru i policisté a hasiči. Říkáte si, že tohle už je asi trochu moc, ale zároveň asi nejlepší basketbalová atmosféra v Evropě a možná dokonce na světě.
V zámoří to zase funguje trochu jinak. NBA je jedna velká show. Lidé chodí koukat na největší hvězdy, zajímají je jejich statistky i osobní život. Výsledek zápasu je často opomíjen, hlavně, že měl LeBron James triple-double a Steph Curry nastřílel 10 trojek. Hrací doba je delší, je povoleno víc faulů a oddechové časy jsou prodlouženy, aby mohla televize promítnout co nejvíc reklam.
Přímo v hale je o doprovodný program bohatě postaráno, bohužel často na úkor hry. Pořádají se závody kojenců, soutěže v házení koblih, maskoti sypou lidem na hlavu kýble s popcornem, a ti to k mému úžasu zbožňují.
Hráči na obřích obrazovkách vyprávějí, jakou mají oblíbenou vánoční koledu nebo kdo v týmu nosí nejhezčí oblek. Roztleskávačky všech věkových kategorií tančí jako o život. Z nebe se co chvíli snášejí trička a jiné laciné dárečky, pro které jsou i seriózní kravaťáci schopni přeskočit hned několik řad. Čas od času někdo někoho uprostřed zápasu požádá o ruku nebo se dojme celá aréna, když děti veřejně vítají tátu, co se právě vrátil z armády. V poločase se objeví kouzelník, indické tanečnice nebo pestrobarevný čínský drak.
Pokud máte dost peněz (cca 20 tisíc korun na zápas), můžete sedět na nejlepších místech, tedy přímo na hřišti hned vedle hráčské lavičky. To se vám pak třeba „poštěstí“, že vám stříkne něčí pot přímo do drinku (ty během zápasu tečou proudem, zato ve Španělsku nekoupíte v hale ani pivo), nebo se vám snese do náruče 130kilový Joel Embiid. Já jsem na court seat jednou seděla v LA. Dostala jsem se k tomu úplně omylem, byl to zážitek, ale musím říct, že mnohem lepší přehled má člověk o pár řad výš.
Mě ale nyní nejvíc zajímá, jakej kotel uděláme my, Češi, teď, na EuroBasketu. Podle mě je to největší basketbalová událost u nás v historii ČR a moc bych si přála, abychom se nestyděli tleskat, skandovat, povzbuzovat. Abychom si oblíkli dresy našich oblíbených hráčů nebo aspoň vyrazili v národních barvách, namalovali si vlaječky na tváře, sbalili řehtačky a bubny, vyprodali O2 arenu a ukázali Polákům, Srbům, Nizozemcům, Finům i Izraelcům, že nás rozhodně nikdo nepřekřičí! Abychom si to užili od začátku až do konce a dali do toho alespoň z půlky takový srdce, jako to dělají naši kluci baskeťáci.
To, jaký jsou tým na hřišti i mimo něj, je naprosto unikátní. Už v minulosti nám předvedli, že dokážou zázraky. Vážně si zaslouží, abychom je pořádně podpořili. A taky doufám, že se na mě zase někdo neurazí, že jsem si v záplavě emocí stoupla a vadím mu ve výhledu. Tak ať si taky stoupne, tím pádem si budou muset stoupnout i ti za ním a šup, už jsme všichni na nohou!
Sport Magazín Plus k EuroBasketu 2022 objednávejte na iKiosek.cz>>>
