V Praze mi chybí velký sportovní klub. Barcelonská nabídka je pestrá
BLOG ANNY SATORANSKÉ | Ani nevím, odkud se přesně vzala moje vášeň pro sport. Ve třech letech jsem se (prý) naučila plavat a jezdit na lyžích, v pěti na kole, v sedmi na koni, dělala lehčí atletiku a hrála basketbal, celý život běhám (i v těhotenství až do osmého měsíce a znovu hned první den po šestinedělí) a teď se věnuji několikrát týdně tenisu a padelu. Rodiče mě nikdy do ničeho nenutili, ale zároveň mi ukázali směr a šli příkladem. Až teď si uvědomuji, jak to bylo důležité.
Chybí mi v Praze velký sportovní klub. Minulý rok jsem hledala v Barceloně pro dceru Sofii místo, kde by mohla začít hrát tenis, a dostala jsem se díky tomu k několika tenisovým klubům, které tu mají již dlouhou tradici. Časem se z nich ale staly velké všestranné sportovní areály.
Základem jsou tenisová a padelová hřiště, v Barceloně je skoro pořád hezky, takže nezastřešená. Potom vnitřní i venkovní prostory, kde se odehrává každou hodinu nějaký program s instruktorem, ať už ve stylu tělo a mysl, tedy jóga, pilates atd., nebo akčnější hodiny jako spinning, HIIT (= high intensity interval training), bojová umění, kombinovaná zátěžová cvičení či zaměření na konkrétní oblast těla jako záda, hýždě, břicho aj. Nechybí samozřejmě ani obří posilovna a k tomu všemu také venkovní a vnitřní bazén (a dokonce i mělký bazén pro děti), wellness s párou, saunou, vířivkami, tepelnými lehátky a dalšími prostory pro regeneraci. Pro děti je tu dokonce zřízen kids club s odborným dozorem, kam můžete ratolesti s klidným svědomím na 1-2 hodiny „odložit“ a jít si zasportovat.
Vybrala jsem pro Sofii jeden z těchto klubů a podmínkou bylo, že se musím stát členkou. Mají různé typy členství,
