Velikonoční tradice v Barceloně: Jak dětem předávám české zvyky v multikulturním prostředí
BLOG ANNY SATORANSKÉ | Naše děti Sofia (6) a Samuel (4) chodí v Barceloně do mezinárodní školky, kde se vyučuje v angličtině. Původně jsme je chtěli dát normálně do státní španělské instituce, ale když jsme se dozvěděli, že od 3 do 6 let je povinná výuka v katalánštině, změnili jsme názor. S tou se totiž ve světě domluví asi podobně jako s češtinou… Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat.
Postupem času jsem pochopila, že při našem kočovném životě je pro děti mnohem lepší, když jsou v kolektivu vrstevníků v podobné situaci. V jejich školce každým rokem několik dětí přichází i odchází, třídy se pravidelně za 1-2 roky záměrně obměňují, děti i učitelé. Spolužáci jsou ze všech koutů světa, mají různá náboženství, protichůdné tradice a zvyky, odlišné stravovací návyky.
Spojuje je pouze jednotná školní uniforma. Přesto se vzájemně respektují, a to i napříč ročníky, do stejné budovy totiž chodí děti od 1 roku až do 18 let. Škola každoročně organizuje setkání rodičů během „International Day“, společné pikniky a happeningy, umělecké akce a sportovní utkání. Pravidelně rodiče vyzývají, aby přišli k dětem na návštěvu do třídy a udělali přednášku o něčem, týkajícím se jejich země a kultury. A tak se vedle našeho Nového roku slaví také čínský Nový rok a vedle Vánoc zase židovská Chanuka atp. Děti jsou odmalička vystaveny naprosté kulturní a etnické diverzitě, která v nich vyvolává svobodu, solidaritu a úctu. To, čeho se politici na celém světě dlouhodobě snaží všemožnými „umělými“ způsoby docílit, je pro tyhle děti
