Z otce pěti úžasných dětí, sedminásobného vítěze Tour de France, bojovníka proti rakovině na plný úvazek a triatlonisty na poloviční je od pondělka Lance Armstrong, který vychovává svých pět dětí, bojuje proti rakovině, plave, jezdí na kole, běhá a hraje golf, kdykoli může.
Tak bývalý americký cyklista změnil svou vizitku na Twitteru poté, co Mezinárodní cyklistická unie UCI potvrdila verdikt Americké antidopingové agentury USADA, odebrala mu všechny výsledky od 1. srpna 1998 a doživotně „cyklistickému důchodci“ zakázala závodit.
Je to správné rozhodnutí. I když Armstrong nikdy neměl pozitivní test, váha tisíce stran dokumentů a svědectví je příliš velká na to, aby Američan byl i nadále veden jako vítěz. Jde o obhajobu základního principu, že podvádět se nemá. A tak to musí zůstat, dokud se nezmění pravidla, byť se lze dohadovat o tom, zda mají ve vrcholovém sportu smysl.
Je to fér, když jiní uniknou nebo nejsou tolik na pranýři? Tak úplně samozřejmě ne. Stejně tak ale policie nikdy nechytne všechny zloděje, což však není důvod k tomu přestat s jejich dopadáním.
Je logické, že je Armstrong největším a nejznámějším terčem, protože taky dlouho byl největším hrdinou. Navíc dle svědectví rozhodně nebyl jen jedním z mnoha pasivně dopujících cyklistů, ale patřil k hlavním chapadlům podvodné chobotnice.
A k tomu se kauza dotýká i dalších lidí včetně sportovního ředitele Johana Bruyneela nebo lékařů, takže pro jednou by ji nemusel odskákat pouze sportovec, jak tomu obvykle bývá.
Na druhou stranu je taky potřeba zdůraznit, že mistr světa z roku 1993 byl součástí systému, který bujel a vyhříval se v jeho gloriole. Proto by měla místa ve výsledkových listinách po jeho jméně zůstat prázdná. Armstrong měl zřejmě nejpropracovanější doping, ale nebyl jediný, kdo ho používal.
A kdo jel v systému, nad nímž přivírali oči mnozí z těch, kteří z něj těžili.
Včetně zodpovědných. Jistě, dopingová pravidla a podmínky byly tehdy trochu jiné. Nicméně když došlo na průšvih nebo na podezřelý test, Mezinárodní cyklistická unie UCI nejednala tvrdě, hvězdu si zvala k podání vysvětlení.
Proto na mě působí nepatřičně, když její šéf Pat McQuaid prohlašuje, že Armstrong nemá místo v cyklistice. Nebo že usvědčení podvodníci Floyd Landis a Tyler Hamilton, kteří promluvili, jsou špinavci, kteří jen poškodili sport.
To svádí k domněnce, že šéf, jenž odmítá vinu své organizace a zaštiťuje se bojem proti dopingu, by jen nejradši rychle smetl špínu, jež se vyvalila na povrch. Přitom pokud má být kauza Armstrong k něčemu, nesmí být koncem, ale začátkem.
Související články
