Olympijské Soči ať ukáže, jestli šel trenér Hadamczik do sebe
Beru, že hokej je sport, ve kterém rozhodují strašlivé maličkosti. Trefíte tyčku a jste za pitomce, kdežto když namíříte puk o centimetr vedle, stává se z vás rázem národní hrdina. Chápu. Rozumím tomu, že někdy se nemusí povést zápas či celý turnaj. Přejít ale podivnou sezonu završenou nejhorším českým mistrovstvím světa jen tím, že holt nevyšlo čtvrtfinále, je špatně.
Cesta k úspěchu nevede přes omlouvání vlastních nezdarů, přes poukazování na trable jiných, či přes nářky na to, že hokej se vyrovnává. Nejde se posouvat způsobem, kdy se chyby hledají všude možně okolo.
Vyjma vyhrané listopadové Karjaly (díky výtečné defenzivě a gólmanům a na šest gólů ze tří zápasů) a sestřel bezradných Norů na šampionátu přinesla právě skončená reprezentační sezona jen průměr, šeď a zklamání. A nelze je všechny svádět jen na nepřízeň osudu. Kdo si tohle nepřipustí, řítí se do daleko větších potíží.
Vedení českého hokeje, zdá se, hlouběji nehledalo a bez pochybností podrželo Aloise Hadamczika na místě reprezentačního trenéra. Zásadním argumentem jsou jeho dřívější úspěchy.
Ano, pod Hadamczikem během jeho druhé štace přišly dva bronzy z let 2011 a 2012. Znamená to sice dvě nezvládnutá semifinále, ale zase v součtu s předchozím zlatem zaznamenal český hokej za dané období nejlepší výsledek ve světě. To je skutečnost hodná úcty.
Co je špatného na tom přiznat chybu?
Z čistě faktického hlediska se ovšem národní mužstvo pod Hadamczikem rok od roku zhoršuje, soudě podle tří mistrovství světa. Na nádherný hokej plný gólů z Bratislavy totiž navázalo loňské neuspořádané představení ve Stockholmu a Helsinkách, které spasily až senzačně urvané čtvrtfinále a odmakaný zápas o třetí místo.
To, co se dělo letos, kdy elitní výběr s desítkou (později 12) hráčů NHL musel spoléhat na výsledek Švýcarů, aby vůbec měl šanci na čtvrtfinále, má asi ještě každý v paměti.
Je to zkrátka rok od roku slabší a stejně jako se mu občas nedaří správně zareagovat při hře, zdá se, nepřipouští si Alois Hadamczik ani tento ústup.
Přitom co je tak špatného na tom, přiznat chybu? Chlapsky říct: „Tohle se mi nepovedlo, tohle jsem měl udělat líp, tady šlo ubrat, tady přidat….“ Tečka. Sebereflexe je přece ctnost, která člověka v jakékoliv profesi posune dál. Já ji u kouče Hadamczika zatím nezpozoroval. Veřejně rozhodně ne.
Ale zase takhle: Kdybyste se mě zeptali, zda měl být teď odvolán, za současných okolností bych byl proti. Jednou už trenérem nároďáku je, tak ať se ještě ukáže.
Spoustu věcí během svého působení udělal dobře, kdyby nic jiného, objevil pro repre řadu schopných tahounů, a asi by taky nebylo moudré před olympijskými hrami najednou všechno překopat.
Jednoznačně souhlasím s tím, že Hadamczik k sobě potřebuje asistenta s vazbou na NHL a úspěšnou generaci let minulých, který mu bude zdatným oponentem.
Setkání hokejové smetánky v Soči příštího roku v únoru bych pak bral jako zásadní ukazatel, zda se jeho práce posune kupředu. Jestli tam reprezentace nic neukáže, a to jak z hlediska výsledku či úrovně předváděné hry, mělo by se okamžitě jednat.
Bez hledání výmluv. Domácí mistrovství světa v roce 2015 totiž bude rázem o dost blíž…
