Osobnosti dozrávají, ale pomalu. Liga je přecpaná cizinci na úkor mladých
Když sleduju ligu, často myslím na to, jak moc jsou ve fotbale důležité osobnosti. Pokud máte v týmu aspoň dvě nebo tři, můžete myslet na úspěch. V Česku je to někdy o jedné extra personě, která má schopnost rozhodovat zápasy a strhnout ostatní. Klasický příklad? Milan Baroš. Jeho Baník sice bez něj v posledních dvou kolech remizoval, ale jsem přesvědčený o tom, že kdyby byl Milan na place, byly by z toho dvě výhry. Znáte Baroše: u něj to není jen o fotbalových kvalitách, má i obrovský vliv na mladší spoluhráče a na rozhodčí, což taky potřebujete.
V minulém kole jsem byl na utkání Karviné s Duklou a musím vám říct, že tomu, kdo na Julisku přivedl stopera Jána Ďuricu, bych dal metál. Od začátku byl na hřišti rozhodujícím prvkem, je to osobnost jako hrom. Vstřelil vítězný gól a v neděli to proti Opavě zopakoval, Dukla s Ďuricou v sestavě roste. Je mu šestatřicet, má moře zkušeností z ciziny i ze slovenské reprezentace a teď je prodává.
Baník má Baroše, Dukla Ďuricu a ve Spartě je pro mě osobností číslo jedna rumunský záložník Nicolae Stanciu.
V lize se pomalu začínají tvořit nové osobnosti, ale není jich moc. Když jsem v 90. letech trénoval reprezentační jednadvacítku, sáhnul jsem do ligy a pokaždé jsem mohl nominovat hráče, kteří stabilně hráli. Kolik je jich teď? Většinou střídají nebo chodí na hostování do druhé ligy. Kolegu Víťu Lavičku jsem v posledním cyklu jednadvacítky upřímně litoval. Česká liga je holt přecpaná cizinci, hlavně Slováky a Balkánci. Je to na úkor mladých českých hráčů, kteří mají menší šanci dostat se do sestavy.
