Když jsem v mládí hrával ve Slavii, chodili na nás slavní herci a říkali: Jsme na stejné lodi. My hrajeme na malé ploše a vy na velké, ale všichni musíme lidem něco ukázat. Abychom je strhli, užili si to a přišli na nás znovu. O víkendu jsem si na to vzpomněl. Když jsem viděl páteční předehrávku Boleslav vs. Dukla, vůbec jsem se nedivil kverulantům, kteří mají problém s kvalitou české ligy. Ospalé tempo, minimum šancí, oboustranná mizérie a výsledek 0:0.
Kde hledat příčiny? Kořeny jsou už v dětství. Mám dojem, že kluky hned odmala nabádáme, aby dobře hráli dozadu, neudělali chybu a vzadu udrželi nulu. V dorostu tenhle trend pokračuje a pak už se to těžko mění.
Mělo by to být jinak: chtít dát dva tři góly a od první do poslední minuty hrát útočně. Tímhle stylem by se mělo jít už od dětí, jako v Německu nebo Anglii. Jsem přesvědčený, že tam nikdo nestaví na první místo defenzivu. Chtějí střílet góly, vyhrát a odměnit diváka, který si zaplatí lístek. Je to stejné jako s tím divadlem nebo kinem, fanoušci na stadionu chtějí mít co nejsilnější prožitek.
V Boleslavi byl jediný „prožitek“ ze situace kolem odpískané a později odvolané penalty, což je tuze málo. Pak se nedivte slabým návštěvám na některých stadionech: dost českých klubů má kvalitní tým i dobré zázemí, ale hráči toho připraví divákům zoufale málo. Takže fanoušci radši zůstanou doma u televize a mrknou v teple u kafíčka na zahraniční fotbal. Nebo na derby Opava
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
