Sparta je nepoučitelná. V Plzni prožila Malmö číslo 2
Fotbalová Sparta je jako chirurg, který s přehledem zvládá rutinní operace, ale při těch vážnějších mu pacient zemře přímo na stole. Naznačila to vyřazením z Champions League v Malmö a naplno potvrdila sobotním propadákem v Plzni. Z případné náhody se stalo nezpochybnitelné pravidlo.
V podání pražského klubu to bylo v sobotním chladném podvečeru dokonalé déja vu. Žluté dresy z pověrčivosti zřejmě už jen tak nevytáhne, v obou případech z toho totiž byla stejná prohra 0:2 po totožných gólech: nájezd a lob přes padajícího brankáře Davida Bičíka a draze potrestaná hloupá chyba po standardní situaci.
Zajímavě shodných detailů se zkrátka najde dost, nicméně by neměly překrýt hlavní průsečík obou fatálních zaváhání – český mistr ve dvou nejdůležitějších zápasech sezony selhal z hlediska připravenosti a přístupu. Malmö ani Plzeň nezvládl především mentálně, špatný výkon pak už byl jen logický a nevyhnutelný následek.
Přitom v obou případech hrálo před klíčovými zápasy vše pro Spartu. Šla do nich po dlouhé sérii pozitivních výsledků, psychická výhoda byla na její straně. Třeba do Švédska jela s dvoubrankovým náskokem poté, co domácí zápas heroicky zvrátila a soupeři dala najevo svou jasnou kvalitativní nadřazenost. A rovněž do Plzně dorazila s vědomím, že s Viktorií už pět soutěžních zápasů neprohrála, s přehnaným respektem a obavami se proto museli potýkat domácí.
Jenže Spartě citelně schází zabijácký instinkt. Chybí jí vůle a touha nahlodaného soupeře dorazit, sebevědomě mu ukázat, kdo je pánem situace. V Malmö i v Plzni se představila jako uctivý host, který si počká, co domácí, a teprve pak se podle toho zařídí.
Až příliš z jejích hráčů vyvěralo, že by byli spokojení s remízou, což oba soupeři rychle vycítili – a potrestali. David Lafata a spol. svým alibismem postavili napůl zlomeného protivníka zpět na nohy.
Těžko říct, co je víc zarážející – jestli fakt, že se letenský klub opakovaně v zásadních zápasech dostane do dvougólového manka, nebo skutečnost, že tento nepříznivý stav vůbec není schopen zvrátit.
Což je navíc zřejmé na první pohled. Když v sobotu Tomáš Hořava ve 23. minutě zvýšil na 2:0, mohl sudí Jan Jílek klidně zápas ukončit. Tak bylo jasné, že o vítězi je už rozhodnuto.
Trenér Vítězslav Lavička mohl ještě zkusit tým z letargie vyburcovat, přímo se nabízelo rychlé střídání Jakuba Brabce, mladý stoper totiž neuvěřitelně hořel. Místo něj mohl přijít na hřiště zkušený Radoslav Kováč a spoluhráče zpucovat a vyburcovat. Třeba by to zabralo, třeba taky ne. Jenže tolik potřebný impulz z L(l)avičky nepřišel. Není to koučův styl, do nefungujícího týmu sáhl poprvé až v 67. minutě, tedy zoufale pozdě.
Na kloudnou reakci se však nezmohly ani opěvované ofenzivní hvězdy. K obratu nezaveleli Lafata, Bořek Dočkal či Ladislav Krejčí, tedy reprezentanti, kteří za své výkony v posledních týdnech sklízeli samou chválu. V Plzni, stejně jako před necelými třemi měsíci v Malmö vyšli úplně naprázdno, velká nula, nic. To už těžko bude náhoda, což je vzhledem k ambicím některých z nich přestoupit do zahraničí docela na pováženou.
V Malmö přišla Sparta o účast v této Lize mistrů. Nepoučila se, a tak prohrou v Plzni vážně ohrozila své vyhlídky na postup do Champions League i v příští sezoně. Zatímco jedenáct bodů ztratila v lize za celý minulý ročník, v tom současném to stihla už během třinácti kol. Mistrovský tým, který až na Tomáše Vaclíka zůstal pohromadě a měl ještě vyzrát a být lepší, je ve skutečnosti horší. A vytýčené cíle očividně neplní.
Na Letné mají znovu o čem přemýšlet.
