Proč pořád zůstává tolik hvězd NHL bez práce? Tržní klima se mění
Tržní klima NHL se proměňuje. Takzvané životní smlouvy hráči nejednou podepisovali už po tříletém nováčkovském kontraktu. Stávali se královsky placenými hvězdami ve věku okolo 21 let. Současné léto mělo být opravdu horké, protože se zdálo, že hráčů, kteří by mohli mít podepsány takové smlouvy na dosah ruky, je hned několik. Jenomže většina z nich nový kontrakt nemá. Proč?
Výčet hvězdných mladých hráčů, kteří prokázali svou hokejovou genialitu, ale zároveň jsou v bez smlouvy, je opravdu dlouhý. Mitch Marner (Toronto), Brayden Point (Tampa Bay), Mikko Rantanen (Colorado), nebo třeba Patrik Laine (Winnipeg). Všechny spojuje kromě hokejového umu smutný fakt, že jsou bez kontraktu. Jediným výrazným jménem, které zatím získalo novou dohodu, je Sebastian Aho z Caroliny.
V minulosti bývalo zvykem, že pokud mladé hokejové superhvězdy podávaly excelentní výkon v průběhu nováčkovských tří let a celkově se osvědčily, okamžitě jim byl nabídnut nejdelší možný kontrakt. Klub si tak hokejisty smluvně zavázal na dlouhou dobu a oni se na oplátku stali věrnými tvářemi svých organizací. Tyto smlouvy dodnes běží Sidneymu Crosbymu nebo Alexi Ovečkinovi. Například Ovečkin získal v roce 2008 smlouvu na třináct let a ročně si přijde na 9,5 milionu dolarů.
Jenže trh se rychle vyvíjí a mění, platové stropy se posouvají a rostou, finanční možnosti týmů jsou s každou další sezonou větší. Proto v období po roce 2008 dosáhli na částku 9,5 milionu ročně i hráči, jejichž význam a přínos pro tým nejsou ani zdaleka takové jako v případě Ovečkina. Jen pro srovnání: stejnou částku pobírá třeba Mark Stone nebo Jamie Benn, o půl milionu méně bude dostávat Jeff Skinner. Pokud by se tito hráči ocitli před podpisem smlouvy zhruba před deseti lety, kdy kontrakt podepsal Ovečkin, mohli by si o podobných částkách nechat leda zdát.
Strategie a myšlení hráčských agentů a samotných hráčů se změnily. Daleko výhodnější jsou pro ně krátkodobé kontrakty po dobu čtyř až pěti let. Gáže se přizpůsobuje aktuálnímu trhu. Za pět let po vypršení smluv se finanční strop opět posune a hráči, samozřejmě pokud si udrží svou výkonnost, podepíší nový mnohamilionový kontrakt. Což mohou zopakovat v ideálním případě několikrát. A přesně to je sledovaným cílem.
Hráč, který jako první prolomil a „poupravil“ zavedená pravidla a pořádky ve vnímání zdánlivě ideálních mnohaletých smluv, byl Auston Matthews, ústřední hvězda Toronta. Minulý rok svůj podpis přidal pod smlouvu s délkou pěti let. Garantuje mu roční příjem ve výši 11,634 milionu dolarů.
Výborní hráči, kteří stojí před podpisem smluv letos, pochopili, oč tu běží. Můžou zkracovat délku smlouvy podle svých představ a potřeb, pokud budou chtít. I Sebastian Aho, autor zatím jediného uskutečněného „podpisu“ z této ostře sledované skupiny hráčů, má smlouvu na pět let. Trend je nastavený, Marner a spol. v něm jistě budou chtít pokračovat. Je pro ně výhodný. Pro kluby již méně. A v tom je zakopaný pes. Bude zajímavé sledovat, jak kluby zareagují. Říká se sice, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, ale chlebodárcům občas nezbude nic jiného, než noty přizpůsobovat hráčům…
