Novak Djokovič v současné formě je nejlepším hráčem planety. Vše, na co sáhne, se však nemění ve zlato, jak ukázala bělehradská čtyřhra. Do ní se srbský idol neodhodlal nastoupit. Je průzračně jasné, že šlo jen o jeho rozhodnutí. Říci mu NE by se nikdo z týmu neodvážil. Jenže Djokovič si na čtyřhru nevěří. Pokud by si byl jistý, že jeho přítomnost na kurtu bude víc, než „sehranost“ páru Zimonjič – Bozoljac, vydal by se do boje. A tady se přepočítal.
Finále Davis Cupu se musí hrát s tím nejlepším, co máte v ruce. A pokud váš nejlepší tenista sedí na lavičce při zápase, kdy jde o všechno, je něco špatně.
Zimonjič s Bozoljacem rozhodně nejsou žádným nerozdělitelným párem. Ostruhy si získali jednou výhrou nad bratry Bryanovými, jinak mají v Davis Cupu po čtyřhře společnou bilanci pouze 4:4.
Věřit, že mají síly na to zdolat skutečně výjimečný tým B+Š, bylo hodně odvážné. Zvlášť, když od nich před rokem v Praze dostali splachovák 3:0.
Finále Davis Cupu vyžadovalo výjimečné činy, a tím měl být Djokovič na kurtu. Když na něm stojí, je srbské publikum ještě vyblázněnější. Jeho aura nemusí fungovat tak jako v singlu, ale stejně by byla přítomná.
Rozhodně by šlo o těžší překážku, než jakou se ukázali být dva jeho krajané, pro něž byl finálový duel před 15 000 lidmi a pod pekelným tlakem naprosto ojedinělý.
Nestalo se poprvé, že čeští soupeři takto chybili, když vybrali deblovou sestavu bez své největší hvězdy. Skvělí Berdych se Štěpánkem je za to pokaždé vytrestali. Díky Novaku, pohár je teď už na půl cesty do Česka.
Témata:
blog, finále, čtyřhra, Davis Cup, Novak Djokovič, Jan Jaroch, sport, tenis, Sport na Heureka.cz
