Česká tenisová sci-fi nekončí. Fedcupové úspěchy nám nesmí zevšednět
Se stejnou pravidelností, jako když zimu střídá jaro, se vracejí tenistky do fedcupového finále. Pošesté za osm let si parta kolem Petry Kvitové, jež jako jediná hráčka byla u všech pěti triumfů téhle generace, zahraje zase o titul. Četnost fedcupových úspěchů svádí k tomu, že by mohly zevšednět. To by byl kardinální omyl.
Tahle éra se natahuje jak žvýkačka, každý duel už si člověk říká, že musí přijít průšvih. Pak nastane víkend a tým kapitána Petra Pály zase zvládne svou práci se strojovou dokonalostí. Že se v Německu postoupilo s nohama na stole? Klacek, který v neděli dostala Karolína Plíšková od Julie Görgesové, jasně ukázal, jak byly domácí hráčky silné.
Od začátku roku 2011 vyhrály Češky 19 z 21 fedcupových mačů. Šestkrát zápas urvaly na krev až v rozhodující čtyřhře včetně tří finále. Kolikrát se skutečně balancovalo na hraně.
Po každém takovém triumfu ale vzrostla aura českého týmu. Fed Cup je něco jiného než běžné turnaje, ale když čelíte Češkám, máte jistotu, že vždy tenhle nesmírně široký tým předvede 110 procent. Když porazíte jednu, povstane druhá.
Když se dřív jezdilo na fotbalovou Spartu, prohrávali prý soupeři už v Průhonicích 0:1. V podobné situaci jsou nyní soupeřky české mašiny.
Realizační tým funguje dokonale, hráčky mají veškerý komfort, dělá se pro ně první poslední. Kapitán Pála by mohl jít z fleku pracovat do diplomatických služeb, s takovou grácií pečuje o křehké vztahy v týmu. Přirozenou inteligenci českých hráček podtrhuje, že nevyhledávají konflikty a vyjdou spolu, ač si na okruhu WTA šlapou na paty.
To všechno tvoří základ téhle éry, která stojí na fantastických tenistkách, o nichž jednou budeme vyprávět vnoučatům. Snad i s dovětkem, že tahle parta nikdy finále neprohrála. V listopadu v Praze může urvat na šestý pokus šestý pohár. Tahle sci-fi ještě nekončí.
