Je to zlomyslné. Jak lépe podtrhnout největší krizi kariéry Tomáše Berdycha než pětisetovou porážkou v 1. kole Roland Garros s Francouzem? S nimi se v antukové říši u Bouloňského lesíka za ta léta tolik navztekal (bilance 3:5) a prohrál tolik pětisetových maratonů (4).
A stále platí, že za svou ukrutně bohatou kariéru ještě nikdy nevyhrál na Chatrierově centrkurtu. „Fakt už nevím, koho by mi tam měli příště dát, abych ho porazil,“ usmál se hořce Tomáš Berdych, když odcházel z tiskovky.
A na připomínku, že po Roland Garros bude figurovat jako jediný Čech ve stovce žebříčku ATP, jen rezignovaně pokrčil rameny. „Tohle už po mně, chlapi, nechtějte, abych zachraňoval.“
Berďa vždy vyprávěl, že skončí, až nebude schopný hrát na výši či nebude moct dělat svou práci naplno. Jeho aktuální stav se tomu hodně blíží. Se zády má problém víc než rok. Není divu, vždyť jako profík odehrál přes 1000 utkání.
Kariéru měl postavenou na pevném zdraví, což byla jeho největší zbraň. Je to puntičkář, který nikoho nenechával omotávat rakety, potřebuje mít všechno tip nene ťop, aby mohl fungovat ve svém režimu. Teď nemůže. To všechno ho užírá a posunuje blíž tam, kde ho nikdo vidět nechce.
Těžko předpovídat, v jaké fázi je teď odcházení TB. Ještě v lednu při Australian Open válel, vyřadil Juana Martina le Del Potra a prošel do čtvrtfinále. Jeho přemožitel Roger Federer po zisku titulu prohlásil, že se obával, jak s Berdychem vypadne. Byl asi jediný na světě, ale Berdychova fazóna ještě před pěti měsíci budila respekt.
Teď má na krku pět porážek v řadě a pravdou je, že tak zlomeného a rezignovaného nad svým osudem jsem ho ještě neviděl. Věci se mohu dát rychle do pohybu. Pokud neobhájí semifinále při Wimbledonu, může se sesunout až k 50. místu žebříčku. A zase se o něco přiblížit konci…