Záhada Karolíny Plíškové. Proč na grandslamech neprodá, co umí?
KOMENTÁŘ JANA JAROCHA | Předvedla jsem výkon na čtyřicet procent a prohrála tak těsně, to je pozitivní, hledala Karolína Plíšková po krachu 6:7, 6:7 s Anastasií Pavljučenkovovou důvody, proč se nehroutit. Fajn vědět. Ještě lepší by však bylo zjistit, jak je možné, že na jednom z vrcholů roku, ve 3. kole Australian Open, předvede jen čtyřicetiprocentní výkon.
Proč je schopná týdny před grandslamy vyhrávat turnaje a porážet renomované soupeřky, aby se pak začalo hrát v Melbourne, Paříži, Londýně či New Yorku o všechno a ona nebyla schopná prodat to, co umí. To je kardinální otázka zbytku kariéry Plíškové, jež má sice fantastické parametry, ale pokud v ní bude chybět grandslamový titul, mezi skutečné velikánky světa tenisu se nezařadí. Tak jako třeba Dinara Safinová, vzpomínáte si ještě na ni vůbec? Grandslamy znamenají v této době jednoduše všechno, ostatní turnaje jsou jen dobře placená příprava.
Přitom Plíškové nejde ze sportovního hlediska momentálně vážně nic vytknout. Není strnulá, chce se dál vyvíjet, proto najala nového kouče. Prokazuje talent na práci, na Tenerife v prosinci tvrdě dřela, posunuje se stále v pohybových dovednostech. Pod Danim Vallverduem nehraje údržbu, snaží se být aktivní. Sobotní zápas s Pavljučenkovovou jí neprohrálo to, že by byla pasivní až opatrná, nýbrž fakt, že její výkon byl pod psa a tudíž si nedokázala prosadit proti dravé sokyni svou.
Vzbudí naděje, pak následuje špatný den a odchod, tenhle vzorec se pro Plíškovou opakuje postupem času až podezřele často. Na posledních čtyřech grandslamech nepřešla ani přes osmifinále. Jména jejích přemožitelek? Martičová, Muchová, Kontaová, Pavljučenkovová. Slušné hráčky, ale ne takové, aby ji měly vyhánět z pavouka.
Navzdory tomu, že má Plíšková pověst ledové královny a dámy s železnými nervy, její grandslamový problém bude dnes především mentální. Už dřív z nich měla komplex, když dlouho nebyla schopná přelézt třetí kolo. Nyní do každého vstupuje v roli spolufavoritky, jež má terč na zádech, každá proti ní hraje uvolněně a o to lépe. Plíškové nesedí denní rytmus zápas, volno, zápas, volno. Říká, že kvůli prostojům přijde o spoustu energie, její forma jimi trpí. Proto se snaží najít nový model fungování na grandslamech. Své dělá i tlak, pod nímž je hraje.
Pocit naléhavosti v jejím případě sílí čím dál víc. Po osmadvacátých narozeninách vyhrálo v profesionální éře první grandslam jen sedm z celkem padesáti šampionek. Do Roland Garros, dalšího turnaje velké čtyřky, který má před sebou, už bude KP koncem května vstupovat jako osmadvacetiletá.
A lehčí to mít nebude. Člověk vidí, jak sílí konkurence, jak skvěle hrají mladičké Cori Gauffová (15) či Iga Swiateková (18), které se derou na výsluní za Biancou Andrescuovou či Naomi Ósakaovou. Plíšková pomalu začíná být ve srovnání s touhle generací dinosaurem, který se nutně musí začít sám sebe ptát: Mám vůbec na grandslamový titul? Tenisově nesporně ano. Ale hlavou?
