VZPOMÍNKA JANA JAROCHA | Pro běžné fanoušky byl stínem na pozadí velkých tenisových kariér. Necestoval příliš po turnajích, gró jeho práce se odehrávalo mimo světla ramp třeba i za ranního kuropění či pozdě v noci, v gymu, na oválu nebo na kurtu. Pro lidi z branže byl však pojmem, kouzelníkem s těly sportovců. Kdo se mu svěřil do rukou a vydržel jeho důslednost i náročnost, měl zpravidla úspěch. O takovou kapacitu přišel český sport, když v osmapadesáti letech zemřel kondiční trenér Marek Všetíček.
Znali jsme se léta, vedli jsme spolu řadu rozhovorů pro noviny nebo jen zašli na kafe. „Dáme si zase nějakou rozborku,“ usmíval se obvykle Mára, vždy hladce oholený vysportovaný perfekcionista, o kterém Radek Štěpánek prohlašoval, že za šestnáct let spolupráce nepřišel jedinkrát pozdě na trénink či sraz.
Všéťa ho ovlivnil tak, že když přiletěl po dvaceti hodinách z Austrálie, jeho první kroky nemířily domů, ale do tělocvičny na strečink. I já mám v mozku vypálenou jednu Márovu větu. „Rychlé sympatie jsou k ničemu, s člověkem potřebuješ něco prožít, vybudovat si vztah…“
Podle tohohle kréda se sám snažil žít v džungli tenisového byznysu, kde jste jen tak dobří jako váš poslední zápas. Pravý charakter ukázal v roce 2014. Petru Kvitovou za devět měsíců připravil tak skvěle, že vyhrála svůj druhý Wimbledon. Mára se ale v ten okamžik nedmul pýchou v lóži nejposvátnějšího z centrkurtů, přišel o tyhle emoce. Nedlouho před londýnským grandslamem totiž skončila láska Kvitové se Štěpánkem, kteří se o něj dělili. Když vztah ochladl, zvolil si bez zaváhání stranu letitého přítele, ačkoliv bylo nad slunce jasnější, kdo je násobně perspektivnějším a výnosnějším klientem.
Psal jsem mu tenkrát z wimbledonské terasy u tiskáče gratulaci. „Samozřejmě mám velkou radost, že se to Petře povedlo a dotáhla to do vítězného konce. Dál se mi těžko hledají slova…,“ odpověděl. Slova uznání mu vždy udělala radost. Po hříchu se mu jich tolik nedostávalo, jelikož nebyl tak viditelný, příčilo se mu prodávat sám sebe.
Šlo mu o podstatu. V dnešním světě, kdy je forma víc než obsah, patřil do staré školy. Na českém sportu mu však skutečně záleželo. Jednou mi volá celý nadšený, že by rád otevřel debatu o tom, jak se v Česku připravují hráči kolektivních sportů, fotbalu a hokeje zvlášť. Nabádal k upuštění od stádnosti a k individuálnímu přístupu k hráčům v kondiční přípravě, kterou stavěl zcela na rovinu s tréninkem fotbalových či hokejových dovedností. Měl řadu nápadů, velkého pochopení se ale v tuzemsku nedočkal, tady stále spíš vítězí lacinost a furianství.
Přitom Všéťa si vše odpracoval, čtyři desetiletí bádal a sbíral zkušenosti na poli fyzické přípravy. Většího machra byste těžko našli. Sám nepatřil mezi vrcholové sportovce. „Dělal jsem hokej, vyrostl jsem v Šumperku a pak jsem hrál první národní ligu v Přerově. Nastoupili jsme i v baráži o nejvyšší soutěž se Slovanem Bratislava proti Paškovi, Rusnákovi a dalším. Věnoval jsem se i atletice, v Šumperku mě hodně ovlivnil trenér Franta Vykydal, od něhož jsem se moc naučil,“ popisoval při jednom z rozhovorů. Ač s atletikou začal až ve dvaceti, ještě dokázal stlačit osobák na stovce pod jedenáct vteřin. A na svého trenéra a středoškolského profesora Františka Vykydala nikdy nezapomněl. Scházeli se párkrát do roka, Všéťa mu aplaudoval, když v roce 2016 získal na veteránském MS v Perthu coby dvaasedmdesátiletý sportovec bronz ve výšce.
Jen o velmi málo Češích lze říct, že udávali tón ve světě sportu. Mára to v tom tenisovém dokázal. Na sklonku osmdesátých let začal pracovat s Karlem Nováčkem, poprvé s ním vyjel na turnaj po revoluci v roce 1990 do Mnichova. A Nováček ho vyhrál. Jako první kondiční trenér se začal objevovat na okruhu, až po něm se přidal jistý Švýcar Pierre Paganini. Ano, ten holohlavý muž, na jehož práci přísahají jeho letití svěřenci Roger Federer či Stan Wawrinka. A dnes už má kondičáka snad každý.
V Mnichově roku 1990 se Všéťa seznámil i s Ivanem Lendlem. „Vykal jsem mu, ale on mě hned usadil. Na to zapomeň, já jsem Ivan a rád bych se s tebou pobavil o kondici. Další turnaj je v Hamburku, takže v úterý v devět hodin tě budu čekat na pokoji,“ líčil první setkání s legendou. „Přijdu na pokoj a Ivan mi ukázal svoji zázračnou desku, na kterou chtěl znát můj názor. Nechal si vyvinout desku metr na metr, na níž byli čtyři obrazce, a když se jeden rozsvítil, museli jste na něj stoupnout. Podle toho si pak vyhodnocoval reakční rychlost. Vsadil se se mnou, jestli ho v tom porazím. Samozřejmě jsem prohrál. On si tu desku nechal dokonce udělat sklápěcí, aby ji mohl převážet letadlem,“ popisoval historku.
Poznatky, které na bohaté cestě posbíral, předával absolvent FTVS svým lidem. Petr Korda, jehož syna Sebastiana později také připravoval, s ním vyhrál Australian Open 1998. Celkem třem hráčům pomohl do top 10 – Nováčkovi, Kordovi a Štěpánkovi. Vedle Kvitové pracoval s Karolínou Plíškovou a na sklonku kariéry také s Tomášem Berdychem. Driloval mimo jiné i fotbalistu Matěje Vydru.
Jeho osudovým parťákem byl však Štěpánek, jehož formoval šestnáct let! „U Radka mě kondiční práce těšila asi nejvíc z důvodu, že Karel (Nováček) i Petr (Korda) měli víc talentu a Radek ho musel nahrazovat. Dostat se s ním do desítky, to byl opravdu hřejivý pocit na srdci.“
Když ti dva ohlašovali na sklonku roku 2017 konec, sedli si na tiskové konferenci na Spartě, vykouřili doutník, loučili se v objetí jen symbolicky, nikdy nepřestali být přáteli. Vždyť spolu prožili kus života. Dva měsíce před tím, než začala jejich spolupráce, se Všéťa seznámil se svou manželkou Terezou. „První dík patří na Barrandov mé ženě. Díky ní jsem měl čistou hlavu, kterou jsem potřeboval. Terčo dík,“ dojal se tehdy Všetíček a Štěpánek ho vzal kolem ramen. Když se Márovi a jeho ženě před čtrnácti lety narodil syn Samuel, slíbil Štěpec, že další turnaj vyhraje pro něj. Stačilo mu na to devět dní, než triumfoval v Brisbane a pohár poslal Samovi do pokojíčku.
Márova kariéra kondičního trenéra nebyla stavěna na rychlých sympatiích, ale každodenní práci, loajalitě a vášni pro sport, do kterého dával srdce.
Český sport přišel o neviditelného velikána, jenž je podepsán pod řadou skvělých příběhů. Nezapomeneme!
Témata:
smrt, úmrtí, sport, tenis, Petra Kvitová, Radek Štěpánek, Ivan Lendl, Petr Korda, trenér, Marek Všetíček, Karel Nováček, Tenis na Heureka.cz
Související články
