Na jeden gól ze tří nahrál. Žádná pecka, ale zápis do statistik to je. A víc než to je projev, jakým Tiémoko Konaté posouvá ofenzivní hru Sparty. Jeho přímočarost, tah do vápna, neustálé souboje jeden na jednoho. Je to změna pravého letenského křídla, velký rozdíl oproti Bořku Dočkalovi.
To nemá být kritika českého reprezentanta. Oba fotbalisté jsou úplně jiného zrna. Dočkal si místo soubojů hledá spíš místo, odkud by naservíroval střelci gólovou přihrávku. Není tak silový, není tak rychlý, dynamický. Jenže jednu přednost před mužem z Pobřeží slonoviny má. S balonem je daleko klidnější, má vytříbené vedení a přesnější mušku.
I Konaté si s míčem velmi dobře rozumí. Ale jeho síla je jinde. Převálcovat soupeře, za každou cenu se přes něj překlenout a nahrnout všechnu energii do pro soupeře nejnebezpečnějších míst. Při absenci Josefa Hušbauera bude hra Sparty vypadat trochu jinak. Dočkal vezme místo po tvořivém záložníkovi, Konaté zase po Dočkalovi.
A tah a přímočarost bude na obou křídlech sparťanské sestavy. Zůstává ale malá otázka. Zatímco Ladislav Krejčí nalevo si úlohy dozadu svědomitě plní, Konaté se na ně sem tam vybodne. Proti Young Boys za něj jednou běžel zpátky David Lafata, mladý uragán si v klidu vyklusával po ztrátě míče.
Konaté může být pro Spartu posunem. Zjednodušením a zrychlením její hry, pokud se tedy trenér Vítězslav Lavička rozhodne pro jeho pravidelné nasazování. Ale zatím páchá kvůli své zbrklosti a ne úplným plněním taktických pokynů i diverzní nálety.
Až tohle překoná, bude to velká hvězda.
Související články
