Pohled zblízka vám nepředhodí jediný negativní dojem. Když tedy odhlédneme od toho, že lídr Milan Škoda nedohrál generálku proti Dynamu Kyjev. A že ve hře se najdou nedodělky, ale to platí vždycky, protože dokonalost je o celoživotní cestě a stejně ji docílit je téměř nemožné, protože ve fotbale pořád je co zlepšovat. Slavia se v přípravě naučila vítězné mentalitě a zpracovala při ní nával osmi posil tak, že parta drží ukázkově pohromadě.
Chvalozpěvy jsou týden před začátkem ligy předčasné, a možná i trochu laciné. Na druhou stranu v Edenu roste jiný tým, než jaký tu působil ještě na podzim, notabene v předchozích letech.
Hlavně na španělském soustředění, na herním kempu, zvládla Slavia odehrát ve vysokém tempu všechny čtyři utkání. Všechny vyhrála a vždy se našly velmi příjemné prvky v její hře.
Zaprvé je to nově zdůrazňovaný presink v systému 4-4-2. Ještě není úplně vybroušený, ale pod tlak dostal Uhrinův výběr všechny soupeře včetně osmifinalisty Ligy mistrů Dynama Kyjev.
Právě v tomhle utkání si Slavia osahala i nutnost posouvání hlubšího obranného bloku. Zkusila si zabezpečit obranu tak, aby neinkasovala i proti tak silné ofenzivě.
Prosazují se nováčci v útoku, výborně zapadl krajní bek Jan Bořil. Zlepšit ještě určitě potřebuje postupný kombinační útok, i ten ale působí rozhodně lépe a smysluplněji než na podzim.
Do Slavie jako by se víc a víc zažírala vítězná mentalita. Umění vyhrát zápas, i když je to padesát na padesát. To se právě v první části sezony mnohokrát sešívaným nepovedlo a poztráceli kvůli tomu spoustu bodů.
Platí samozřejmě, že až liga a opravdový tlak bitev o soutěžní body prověří sílu týmu. Každopádně ale roste nový tým, konkurent.