Faktor Škoda blokuje i Tecla. Kdy bude moci Slavia pálit se dvěma útočníky?

Otázka, jestli má hrát Slavia na jednoho, nebo na dva útočníky, která se silně rozmohla, je velmi těžká na jednoduché převedení do praxe. Přechod na dva hroty totiž silně změní kostru a řád celého mužstva.

Asi i proto je v tomhle kouč Jindřich Trpišovský opatrnější, ačkoliv před začátkem jarní části sezony možnost hrát na dva útočníky připouštěl.

Slavia je totiž, ať už se to komukoliv líbí, nebo ne, naučená na Milana Škodu. Na hráče, který nádherně rozkvetl ve svých 28 letech, tedy ve své první opravdu dobré sezoně – 2014/2015.

Od té doby je celkem pochopitelné, že když má mužstvo takového střelce, spoléhá na něj. A protože má Škoda navíc i výborné fyzické parametry, dá se hra zjednodušit do úplného maxima. Tedy že se do něj naveze spousta dlouhých míčů, Škoda vyhraje souboj, tím se rychle těžiště přesune i o čtyřicet, padesát metrů, a hurá do brány.

Díky tomu, že fyzicky dostatečně je vybavena velká část červenobílého kádru, může vzniknout tímto jednoduchým pojetím fotbalu převaha vůči soupeři.

S příchodem Trpišovského ale některé fyzické parametry úplně odpadají, a naopak na jiné je kladen ještě větší důraz. Najednou není potřeba až taková soubojová síla, ale spíš lehké nohy, tedy dynamika a výdrž.

Jenže je tu zádrhel. Slávistická hra totiž ze své zvyklosti ještě stále zůstává, a celkem často, zafixovaná v „těch dlouhých míčích na vysokého siláka“.

A to je i Trpišovského věc, že se od ní zatím neodklonil.

Důvod je ten, že pokud zvolíte nahoře jen jeden hrot, můžete o hráče víc použít třeba ve středu hřiště, čímž posilujete poziční kapacitu mužstva.

A právě proto může být pro kouče tak složité udělat ten celkem riskantní krok. Už tak Slavia propadává v poslední době v defenzivě, a tento krok by to mohl ještě umocnit.

Ve chvíli, kdy zvolíte hru na dva útočníky, přecházíte z principu buďto na tříobráncový systém, nebo zůstanete u čtyřobráncového, ale pak máte ve středu zálohy pouze dva hráče. A to může být kámen úrazu.

V takový moment je totiž téměř nemyslitelné, aby se jeden střední záložník orientoval převážně na obranu, a jeden převážně na útok. Strašně by tím zeslabila účinnost jedné nebo druhé složky. Je tedy téměř nezbytné, aby byli oba střední záložníci schopni hrát nahoru-dolů bez výraznějších známek toho, co jim víc sedí.

V lize je takového pojetí schopen například velmi disciplinovaný Radim Breite ze Slovanu Liberec a jeho kolega Zdeněk Folprecht, ve Spartě Michal Sáček, ve Viktorii Patrik Hrošovský, v Jablonci Michal Trávník, Petr Mareš z Mladé Boleslavi a další.

Těch hráčů není málo, ale nejdůležitější je, kolik jich je toto schopno plnit ve Slavii. Díky posunu v jeho hře, k němuž docházelo už během jeho první sezony ve Slavii, je to Josef Hušbuaer, předpoklady k tomu má zimní kádrové překvapení Pavel Bucha, a když se o trochu lépe porve s ofenzivní částí své osobnosti, tak i Tomáš Souček.

A pokud Trpišovský najde mezi svými muži aspoň dva takové, kteří udržet střed hřiště pohromadě vepředu i vzadu, může se zvesela rozjet palba se dvěma útočníky, tedy třeba se Škodou a Teclem.

Pohár FAČR

17. dubna 2018 • 23:42

Trpišovský: Stoch graduje a je ho plné hřiště. Nejlepší tah udělali fanoušci

Pohár FAČR

17. dubna 2018 • 22:48

Hušbauer: Nechceme lidi zklamat. Doufám, že dojdeme až na vrchol