Bývalý Jágrův GM Patrick: Bral jsem ho jako syna, v Pittsburghu zůstává dodnes ikonou

V hale si sedl na místa, kde obvykle tréninky pozorují novináři. A dal se do vyprávění o hráči, jenž v klubu nechal nesmazatelnou stopu. Bylo na něm vidět, že Jágrova mise pro něj byla srdeční záležitostí. Když se při slavnostním večeru setkal ve skyboxu i s jeho maminkou Annou, populární Mama Jagr, také na něm bylo vidět dojetí. V klubu už nemá exekutivní funkce, ale funguje stále jako poradce a mentor. 

Jaromíra jsem poprvé viděl při hokejovém šampionátu v roce 1990. Hrával s Holíkem a Reichelem. Byli mladí, v osmnácti letech, ale už tehdy byli možná nejlepší lajna. Bylo na něm vidět, jaký má talent. Celá naše organizace ho chtěla draftovat, protože jsme v něm viděli hráče, který jednou bude hvězdou. 

Vybírali jsme při draftu až jako pátí v pořadí, takže jsme měli obavy, aby si ho nevzal někdo jiný. Naštěstí to vyšlo. I díky takové jeho fintě. Když jsme s ním měli pohovory, řekl nám, že za nás určitě chce hrát a nehrozí, že by šel na vojnu. Co jsem slyšel, tak u ostatních se snažil vytvořit právě takový dojem. Že se bude muset vrátit do Československa… Měli jsme tedy i trochu štěstí, ale bylo vidět, že za nás chce hrát. Stoprocentně pomohlo, že jeho idolem byl Mario Lemieux. Od začátku toužil být hráčem Penguins. 

Musím říct, že když mluvím o Jaromírovi, je to pro mě hodně emotivní. Protože já ho vždycky bral skoro jako svého syna. A vidíte, i teď mám slzy v očích, když se o něm bavíme. Zamiloval jsem si nejenom jeho, ale i celou jeho rodinu. Tatínka, maminku. Prožil jsem s ním spoustu let. Viděl jsem ho dospívat. V něčem je pořád stejný. Má rád srandu, zábavu. Kdykoliv ho vidím, mám z toho velkou radost.