Šilhavého „Jeníčci“ a eskamotéři. Před českým fotbalem i koučem stojí výzva
Laskavý, přátelský, profesionální. Až hodný, možná ne příliš průrazný, těžko představitelný „tank“ s vizí do příštích let… Víte přesně, co máte rádi na Jaroslavu Šilhavém. A taky víte, proč o něm třeba i trochu pochybovat. Kouč fotbalové reprezentace má teď za sebou profesní vrchol, se svým týmem se ocitl mezi osmi nejlepšími v Evropě. Vedle Anglie, Itálie, Španělska a dalších. A přesto poslední turnaj budí i drobné rozpaky a otázky, jestli všichni aspoň přibližně víme, co čekat příště. Jestli se národní tým může spolehnout na ustálenou výkonnost a výsledky. Nebo ještě lépe, jestli se dokáže přibližovat elitě.
Za poslední necelý měsíc pozorování by to šlo říct jednou rozvitější větou: jsme eskamotéři, dvacet „Jeníčků“, kteří umí utéct bábě z lopaty, mistři taktiky a opravdoví pracanti, kteří svou zarputilostí a důsledností nečekaně proženou i obávané špílmachry.
Teď záleží na tom, jestli nám fanouškům a hodnotitelům takový pohled stačí, nebo si přejeme zase éru hojnosti a brilantních akcí borců z Juventusu, Liverpoolu, Ajaxu, před kterými se kdekdo z respektu ošíval.
Šilhavý odpovídá:
