Dočkalova role ve Spartě? Nadstandardní hráč, ale ne lídr
Platí za jednu z hlavních ofenzivních zbraní Sparty. Za obletovanou hvězdu, od které se automaticky čeká něco víc. Bořek Dočkal dokáže velké věci. Nebojí se hrát, říct si o balon, vzít na sebe v ofenzivě odpovědnost. Nikdy neuvidíte, že by se při utkání někde alibisticky schovával. Naopak. Po příchodu na Letnou se z něj navíc stal automat na góly a asistence (byť ve druhé polovině podzimu značně zadřený). Jenže má velký problém. Není to přirozený lídr. Jeho přínos Spartě tím je výrazně limitován a eskaluje otázku: Je v případě jednoho z nejštědřeji placených hráčů týmu dostatečný?
Dočkalovu fotbalovou kvalitu nejde nijak zpochybnit. Jak v národním týmu během kvalifi kace na mistrovství Evropy, tak mnohokrát ve Spartě dokázal, jak moc umí být platný. Sbírá góly, připravuje střelecké pozice pro své spoluhráče, neustále je ve hře. Tohle všechno ovšem platí za situace, že je po psychické stránce zcela vyrovnaný. Ve druhé polovině podzimu tomu tak rozhodně nebylo. A na hřišti to nešlo přehlédnout.
Dočkalova hlava se postupně rozkládala. Jako by úplně ztratil koncentraci na svou práci. Místo toho se vztekal na rozhodčí, nadával protihráčům, nespokojeně rozhazoval rukama. A co víc, bez okolků neváhal vyplísnit i své vlastní parťáky. Když mu balon nedali přesně do nohy, případně mu ho nepřihráli vůbec. Tím se dostáváme k potenciálnímu obrovskému riziku, kterému Dočkal mužstvo vystavuje. Ano, zápasy jsou plné emocí, člověk je často obtížně kontroluje. V tomhle konkrétním případě to ale musí zvládnout. Prostě musí. Je to jeho povinnost stejně jako to, že odcestuje s týmem na zimní soustředění nebo se dostaví na dopolední trénink.
Svým chováním se na konci podzimu totiž nebezpečně přiblížil hranici, kdy může mít na výkony a logicky i výsledky celého týmu negativní vliv. Co se totiž stane s hráčem, k jehož uším doletí hanlivá slova od jedné z největších hvězd mužstva? V drtivé většině případů logicky znervózní, možná dostane i strach hrát, nohy bude mít svázané. Z hlavy to jen tak nedostane. A to je podhoubí pro chyby z nekoncentrovanosti, které mohou být pro celý tým fatální.
Na tohle musí sparťanský záložník neustále myslet. Samozřejmě, každý hráč je nějak nastavený. Má své limity. Výkonnostní i osobnostní. Výbušnost a horká hlava Dočkalovi nedovolují, aby si ke statusu hvězdy přibral i přízvisko lídr. Není to klidná síla typu Davida Lafaty. Nemá v povaze, aby na mužstvo pozitivně psychologicky působil, vzal ho na svá bedra a nesl v těžkých momentech. Může mu být ale moc užitečný svou kvalitou, herní vyspělostí. Touhle kombinací ho dokáže popostrčit o pořádný kus vpřed. I v tom největším zápalu boje ale musí mít na paměti vyšší zájem. Celý tým. Spartu.
