1966. Padesát roků zpátky. Strašlivě dlouhá doba. Pro hrdou Anglii až nesnesitelně. Doba, která uplynula od posledního triumfu kolébky fotbalu na velkém turnaji. A vlastně i jediného. Hlavně v posledních letech je to pro ostrovní reprezentaci mimořádná tryzna. Jeden výbuch střídá druhý. S blížícím se mistrovstvím Evropy ve Francii se tak nabízí logická otázka – dokáže Anglie konečně překročit vlastní stín?
Gary Lineker, Paul Gascoine. David Beckham . Paul Scholes. Později Steven Gerrard. Nebo třeba Frank Lampard. Ti všichni se v posledních třiceti letech snažili dotáhnout Albion na zlatý trůn světového či evropského šampionátu. A navázat tak na ojedinělý úspěch party kolem Bobbyho Charltona z roku 1996.
Nikdo z nich ovšem neuspěl. Scénář byl při tom až nápadně podobný. Obrovská očekávání před turnajem, maximální ambice a velká ramena. To všechno se během šampionátů bořilo jako bábovky z písku, jakmile přišlo na činy, anglické hvězdy vadly.
Nedařilo se jim unést tlak fanoušků i odborné veřejnosti. Nedařilo se jim najít tu správnou motivaci. Nedařilo se jim najít mentální sílu po psychicky vyčerpávajících sezonách v superklubech napříč Evropou. Výsledkem byly kolapsy v základních skupinách, případně selhání v penaltových rozstřelech úvodních vyřazovacích kol.
Za pár měsíců vyrazí Albion do boje znovu. S novou nadějí a vírou. Samozřejmě i se smělými cíly a značnými očekáváními. Přesto to bude oproti předchozím turnajům jiné. Anglický tým je totiž jiný. Od posledního světového šampionátu se změnil. Ani ne tolik hráčským složením, jako spíš aurou, kterou ze sebe vyzařuje.
Rooney ? Už se nekouká jen na jména
Trenér Roy Hodgson totiž do týmové mozaiky vložil ohromně důležitý díl. Partičku nespoutaných vlčáků z Tottenhamu. Jsou tři. Mají talent, obrovskou chuť. A i přes mladý věk nespornou kvalitu, Skvěle jim to funguje v klubu. A přenáší to i do reprezentace. Eric Dier, Harry Kane a Dele Alli. Stačí vzpomenout, co v sobotu večer provedli v Berlíně s Němci. S úřadujícími šampiony.
Dier a Kane vstřelili góly. Alli pak celý zápas určoval tempo hry ve středu pole, zkušení němečtí středopolaři si s ním nevěděli rady. Výsledkem byl senzační obrat z 0:2 na 3:2 a povalení Německa na lopatky.
Ještě důležitější než samotný výsledek je ale vzkaz, který v sobotu před půlnocí Anglie poslala všem dalším účastníkům EURO. Zapomenut je turnaj co turnaj opakující se mátožný tým plný unavených hvězd. Tahle Anglie je hravá, dravá. Kvalifikací prolétla po naprosto dominantních výkonech bez jediného klopýtnutí. A teď baží po úspěchu.
Navíc se jí daří využívat svého aktuálního potenciálu. Toho nejlepšího, co má momentálně k dispozici. Nejsou to jen zmínění zástupci Tottenhamu, ale třeba i Jamie Vardy. Kometa Leicesteru, odepisovaný útočník, který v 29 letech prožívá životní sezonu. I on se gólem podílel na obratu proti Německu. Revoluci v rámci anglického národního týmu dokládá třeba i skutečnost, že Wayne Rooney, symbol týmu v posledních dvanácti letech, s velkou pravděpodobností přišel o výsostné místo v základní sestavě.
I to je příklad toho, jak se Anglie posunula. Už nekouká jen na jména, zajímá jí především aktuální výkonnost hráčů, kteří její dres obléknou. To samo o sobě je svěží změna. Před partičkou z Ostrovů se zkrátka musí mít soupeři na pozoru.
Související články
