Nejde, nechci, nemůžu. Tahle slova musí Tetteh vymazat ze slovníku
Jít všechno podle plánu, měl by teď Benjamin Tetteh dost možná před velkým přestupem do některé z předních evropských lig. Talent ovšem vždycky nejde ruku v ruce s předpoklady, což pro sparťanského útočníka platí dvojnásob. Vytáhlý Ghaňan přešlapuje na místě. Pokud nezmění přístup, dopředu se asi příliš neposune.
Jeden skvělý podzim opletený devíti góly. A pak spíš už jen bída a šeď. Benjamin Tetteh obléká rudý dres už dva roky, tohle období lze shrnout jediným slovem: zklamání.
Na Letnou přicházel s pověstí velkého talentu. S pověstí hráče, který má veškeré předpoklady, aby si ze Sparty udělal pouze rychlou přestupní stanici na západ, do některé skutečně vyhlášené ligy.
Nyní, v létě roku 2020, už to tak tutově nevypadá. Spíš se to jeví jako stále méně pravděpodobné, Tetteh totiž ve svém vývoji ustrnul.
Důvodů je celá řada. Ne vždy ideální tréninková morálka, neschopnost se kousnout, kolikrát absentující chuť pracovat pro mužstvo a být mu tak platný i v momentě, kdy to herně tolik neštymuje.
Lidé z hráčova bezprostředního okolí se shodují v tom, že vysoký útočník už je nastavený na zahraniční angažmá. Že už se hlavou vidí za hranicemi. Fajn, proč ne, budiž mu přáno. I kdyby ale k jeho letnímu přesunu došlo, vyhráno by ani náhodou neměl. Jestliže si za dva roky nedokázal vybojovat pozici jasné jedničky v útoku Sparty, venku by to měl ještě násobně složitější.
Aby opravdu ukázal svůj potenciál, musí Tetteh začít u sebe. Musí ze slovníku vyškrtat slova typu nejde, nechci, nemůžu. Nikdo jiný mu s tím ani při sebevětší snaze nepomůže. Ve třiadvaceti letech pořád není pozdě, aby Tetteh svůj přístup přehodnotil.
Na druhou stranu je třeba vidět, že se mu čas krátí. Pokud se chce Ghaňan opravdu rozletět ke hvězdám, neměl by příliš otálet.
